uvězněna

24. kapitola

Probudím se. Sedím na židli. Hnout se nemůžu. Mám svázané ruce i nohy. Koukám kolem sebe a nikoho nevidím. V tu ránu se otevřou dveře. Rána to byla velká. Do dveří vstoupí Jake. Upírám na něj naštvaný zrak, který mě vtáhl do smutných okamžiků. ,,Jaku co to děláš?" zakřičím na něj. ,,To co umím nejlíp." odpoví. Nechápu teď vůbec nic. Koukám na něho. Pomalu se mi vytváří slzy v očích. Nevím co říct, ale co byste na to řekly vy, kdybyste byli v takové situaci. Slzy dál nepotlačuji a pustím je ven. Kouká na mě. Nic nevidím. Vše mám rozmazané. ,,Jaku prosím nech mě. Víš jak moc tě miluju?" oznámím mu. Je mi jedno, že to nepomůže. ,, Jaku já to myslím smrtelně vážně." řeknu. ,, Dobře." odpoví a já čekám co dál řekne. ,, Jestli mě teda miluješ tak já tě rozvážu, ale pod podmínkou, že mi dáš pusu na rty." řekne a já kývnu. ,,Ale pozor jestli se budeš snažit bránit myslí na to, že já tu jsem ten silnější." řekne. Kývnu. Když už mě rozváže stoupám si. Rozeběhnu se proti němu chytnu ho za krkem a dám mu pusu. Ale né nějakou něžnou lehkou rychlou pusu, ale krásnou dlouho pusu. Položím si hlavu na jeho rameno. Dál ho objímám. Nepustím se. Mám ho ráda a chci, ale aby to věděl. V tu ránu cítím něco opravdu příjemného. Jeho vůně. Je taková uklidňující. Je to lepší než nějaká hudba. Dál se ponořuji do té vůně až mě unaví. Usnu. Spadnu na zem. Teď mi je vše jedno. Cítím jen doteky, které se mě dotýkají. Někdo mě někam odnáší. Položí mě na něco měkkého. Přikryje mě a odchází kam si do neznáma.