My Patronus Is Phoenix [Albus Brumbál, HP]

kapitola třicátá osmá

První večer s Florianem byl skvělý. Vzal mě na večeři do jedné velice nóbl restaurace a celou dobu jsme si povídali. Dozvěděla jsem se, že pochází ze starého a poměrně zámožného kouzelnického rodu. Také mi pověděl, že je jedináček a že je mu teprve dvacet pět let, i když vypadá starší vinou toho, že už šéfuje celému oddělení a nosí velmi formální oblečení. Vyprávěl mi spoustu příběhů z dětství i školních let v Bradavicích. Tehdy navštěvoval Zmijozel a dokonce si pamatoval mou sestřenici Arden. Je velice svědomitý, schopný a ambiciózní, ale zároveň je velmi galantní a slušný, zkrátka skvělý muž. Povzdechla jsem si. Kdybych jenom já pitomá husa stále nemilovala Albuse, tak bych se nerozmýšlela ani na sekundu a Florianovu nabídku bych přijala. Takhle doufám, že si k němu během toho týdne dokážu vytvořit alespoň nějaké citové pouto, aby mě tak nebolelo u srdce z toho, že on si mě bere z lásky a já jeho z rozumu. 

Druhý večer jsme společně strávili poslechem koncertu klasické hudby. Sice jsme si místy špitali naše postřehy, ale bavit jsme se mohli až cestou domů. Tentokrát jsem mluvila já. Mluvila jsem dlouho a řekla mu vše. Tedy vše kromě mého pobláznění Albusem Brumbálem, samozřejmě. Vše o svém původu, tragické smrti rodičů a tety, to, že jsem byla černá ovce a terč všech možných i nemožných druhů šikany. Pak moje stěhování do Států a život na Ilvermorny. Můj bystrozorský kurz, nasazení v boji proti Zaschovalům, kteří vraždili původní obyvatele Ameriky a konečně, moje stáž zde. Chtěla jsem se konečně beze strachu vypovídat ze všeho, co se mi kdy přihodilo. Cítila jsem, že si zaslouží vědět vše, aby se mohl skutečně nezaujatě rozhodnout. Nevyčítala bych mu, kdyby svou nabídku stáhl. Když jsem přestala s vyprávěním, tak se zastavil. Já také zastavila a nervózně na něj koukala. On se ke mně pomalu rozešel a schoval mě ve svém objetí. Já ani nedýchala. Slyšela jsem jen, jak mu buší srdce. 

,, Já...Nechci vaši lítost, Floriane, proto to neříkám. Říkám to proto, že říkáte, že to chcete vědět," vydechla jsem a on mi zvedl bradu. 

,, Já vás také neobjímám z lítosti. Objal jsem vás, protože mám radost z toho, jaká úžasná mladá žena z vás vyrostla, i když jste se potýkala s tolika překážkami. Jsem na vás velice hrdý, slečno, jiní by svou snahu již dávno vzdali. Vy jste dokázala přetavit trauma v ambici a toho si já velice cením, " řekl s jemným úsměvem a mě tím dokonale dostal. Zčervenala jsem a uhnula pohledem. 

,, Děkuji, jste příliš laskavý," zamumlala jsem a on mě pustil. 

,, Jsem jen upřímný, slečno-"

,, Alodie, říkejte mi Alodie," přerušila jsem ho rychle a on se široce usmál. 

,, Velmi rád," řekl a já přijala jeho rámě. 

Zatraceně, měla bych říct ano. Cítím k němu náklonnost a cítím se v jeho přítomnosti velmi uvolněně, ale stačí to pro spokojené manželství? Dokážu se ho naučit milovat časem? Měla bych si gratulovat. Většina žen se provdá za někoho, kdo ani je nemiluje, já můžu mít privilegium toho, že mne můj manžel bude milovat. Bude mi to ale stačit? 

Třetí večer jsme strávili u Floriana doma. Celou dobu jsme seděli v prosklené zimní zahradě a pozorovali hvězdy, protože byla jasná noc. Měsíc nám svítil nad hlavami a prostor okolo nás osvětlovaly svíčky. 

,, Co si od našeho svazku slibujete, Floriane?" zeptala jsem se ho po chvíli mlčení. On mě vzal za ruku a schoval mou maličkou dlaň v té své. 

,, Nežádám, abyste mne milovala. Rozumím tomu, že je vaše srdce rozjitřené a zhojí se jen časem. Přeji si mít po svém boku ženu, která bude mým nejlepším přítelem. S níž se mi bude konverzovat tak lehce, jako by vedle mě seděl můj starý přítel z dětství. A to vy jste, slečno. Nemáte touhu se mi vlichotit, jste upřímná a přímá. Nebudu zastírat, že mou motivací byla také vaše krása a elegance. Má manželka bude vzhledem k mému postavení poměrně exponována, proto potřebuji ženu, která se umí chovat. A hlavně jsem se zamiloval jako mladíček," dodal s rozpačitým úsměvem.