My Patronus Is Phoenix [Albus Brumbál, HP]

kapitola třicátá třetí

Zatímco se Albus oblékal, já jsem se natáhla pro hřeben a učesala si vlasy do dlouhého copu. Oblékla jsem si béžové krajkové šaty, do uší si dala malé kulaté zlaté náušnice po mé tetě, pokropila se dávkou parfému a hůlku si dala za ucho.

,, Páni, to ses takhle vystrojila pro mě, nebo pro Gellerta?" vtipkoval Albus a já se rozesmála.

,, Hádej. Jsi pravděpodobně ten nejmocnější a nejdůvtipnější kouzelník světa, tak se předveď," oplatila jsem mu jeho škádlení.

,, Vždycky, když to někdo zmíní, se cítím jako nějaké cizokrajné zvíře, co se od ostatních extrémně liší, přitom si připadám stejně jako všichni ostatní," řekl Albus a já ho pohladila po rameni.  

,, To je dobře, Albusi. Jde vidět, že ti všechna ta sláva ještě nestihla stoupnout do hlavy," smála jsem se a on se taky pousmál. 

,, Aberforth by ti řekl opak," zamumlal po chvíli.

,, Abe...je svérázný, ale divíš se mu? Přišli jste o oba rodiče a on jako autoritu teď musí respektovat tebe. Navíc má pocit, že se dostatečně nevěnuješ Arianě-"

,, Alodie, prosím-" vydechl Albus, ale já ho přerušila. 

,, -což musíš uznat, že oprávněně. Nestačí jí popřát ,dobré ráno' a ,dobrou noc'. Ona tě zbožňuje, Albusi. Jsi pro ni velký bráška, ke kterému vzhlíží. Kdyby mohla, je s tebou stále. Ona si to neuvědomuje, že ji zanedbáváš, ale Abe ano. Proto se tak chová," dokončila jsem svůj monolog  a Albus zčervenal.

,, Já...někde uvnitř to všechno vím, Alodie, ale byl jsem příliš pyšný na to si to připustit. Slibuju ti, že to napravím. Připadám si kvůli tomu špatně, opravdu," řekl Albus posmutněle a já ho objala. 

,, Víš co? Můžeme se jí věnovat společně. Vezmeme ji třeba na procházku, co budeš chtít," řekla jsem a Albus mě pohladil po tváři.

,, Jsem moc rád, že tě mám, Alodie," řekl a přemístil nás.  Octli jsme se u Brumbálových v domě. Nervózně jsem polkla a následovala Albuse po schodech nahoru, kde na nás už jistě netrpělivě čekal Gellert. Snažila jsem se tvářit co nejsebevědoměji to šlo, ale uvnitř jsem byla malinká dušička. Chtěla jsem tomu arogantnímu povaleči dokázat, že nejsem žádná ubrečená chudinka, ale že bych mu dokázala slušně nakopat zadek! Albus mi galantně otevřel dřevěné dveře od svého pokoje a nechal mě vstoupit. Chvíli jsem se rozhlížela, než jsem Gellerta objevila. Seděl na širokém okenním parapetu a prohlížel si mě svýma chladnýma očima. 

,, Gellerte, Alodie Beasleyová. Alodie, Gellert Grindelwald," řekl Albus a bylo vidět, jak je z našeho setkání nadšený. Tolik si přál, abychom si s Gellertem rozuměli. Gellert obratně seskočil z parapetu a dvěma rychlými kroky došel ke mně. Tyčil se nade mnou a v jeho očích teď hrála zvědavost. 

,, Slečno Beasleyová, velmi mne těší," pronesl, jedním pohybem uchopil mou pravou dlaň a políbil její hřbet, přičemž se mnou celou dobu udržoval oční kontakt. 

,, Mne také. Pane-" začala jsem, ale on mne rychle přerušil. ,, Gellert, říkejte mi Gellerte, prosím," řekl a lehce se při tom ušklíbl. 

,, Mne také, Gellerte. Říkejte mi tedy Alodie," řekla jsem a jemně jsem se usmála. Nechtěla jsem dát najevo, jak jsem nadšená z toho, že se chová slušně. Jeho oči byly bouřkově šedé a i když se usmíval, stále vypadal přísně a povýšeně. 

,, Slečno Alodie, myslel jsem, že jste Atwoodová, co ta změna?" protáhl a znatelně se ušklíbl. Já se na něj sebevědomě podívala. 

,, Atwoodovi si mne pouze osvojili, jsem dcera Aarona Beasleyho, se svými bratry posledního přímého potomka Godrika Nebelvíra, a Abigail Achterberg. Oba zemřeli před mými prvními narozeninami," pronesla jsem hrdě a sledovala jeho reakci.