My Patronus Is Phoenix [Albus Brumbál, HP]

kapitola pátá

Můj slastný spánek přerušil nějaký ošklivý táhlý skřek, že by matka? Rozlepila jsem oči a zamrkala. Ale ne, vždyť už jsem v Bradavicích, ale co to tady tak ječí?
,, Minnie, co se děje?" zamumlala jsem ospale a protáhla se.
,, To je můj budík, po babičce," odpověděla pohotově a zavřela budík do kufru, aby jeho jekot nevzbudil celé Bradavice. 

,, Tvoje babička zřejmě znala mou matku," zamumlala jsem a porozhlédla se po dívčích ložnicích. Jsou tady s námi ještě dvě další dívky. Představily se mi, ale zatím jsem neměla příležitost si s nimi více promluvit. Vím jen, že se jmenují Myrtle a Amelia. Mají hezká jména. Každopádně, teď je probudil křik Minervina budíku a zmateně se rozhlížejí.
,, Co to u Merlina bylo?" zeptala se Myrtle ospale.
,, Budík," odpověděla jí Minnie.
,, Copak budík zní jako řev rozzuřeného kentaura?" ozvala se Amelia rozmrzele a já si svou matku představila jako kentaura. Ostatní si o mně musely myslet, že jsem blázen, když jsem se najednou rozesmála.

,, Ehm, Alodie?" zeptala se mě Minnie pobaveně.

,, To nic, jdu do koupelny," řekla jsem a trochu jsem zčervenala. Jsem tak zvyklá na samotu, že se často bavím sama se sebou, mluvím na své polštáře, stůl, brky, myši v obložení, pavouky na stropě a poslední dobou hlavně s Felixem. Už umí říct sakra, vůbec ale nevím, kde to pochytil... Otočila jsem kohoutkem a opláchla si obličej studenou vodou. Všimla jsem si i druhého kohoutku, na co jsou tady dva? Otočila jsem tím druhým, tekla z něj stejná voda. Ponořila jsem do ní ruce a ona byla teplá. Páni, tady mají teplou vodu! Vzala jsem do ruky hřeben a rozčesala si s ním své poměrně dlouhé mahagonové vlasy. Je ještě brzy, mohla bych si dát horkou sprchu. Pustila jsem vodu a vlezla si do sprchy. Bylo to příjemné, ale nesměla jsem vodu nechat tlačit na místa, která se vzpamatovávala z matčina posledního trestu, který znamenal dlouhé mučení kletbou Cruciatus. Vůbec se mi nechtělo sprchu opustit. Opatrně jsem se osušila a oblékla si spodní prádlo. Zrovna jsem se sušila vlasy, když do koupelny nečekaně vpadla Minnie.

,, Promiň Al-" začala, ale když si všimla jak vypadám bez šatů, vyděšeně se zarazila.

,, Já-"

,, Tys nespadla Alodie," řekla pevně a já se zakryla ručníkem.

,, To nic není-"
,, Nelži mi Alodie, tohle ti někdo udělal úmyslně!"

,, A kdyby, co mi to pomůže? Myslíš si, že se vyžívám v tom, že mě někdo lituje? Chudinka kterou matka mučí kletbou Cruciatus až jí z toho praskají žebra? To opravdu nepotřebuju!" řekla jsem roztřeseně a vyběhla z koupelny. Rychle jsem na sebe nasoukala podkolenky, sukni, košili a hábit. Popadla jsem školní brašnu a vyběhla do chodeb. Tohle neměl nikdo vidět, co když se se mnou teď Minnie nebude bavit? Teď je to vlastně jedno, jen jsem si myslela, že bych mohla mít kamarádku. Kde je ta zatracená učebna přeměňování?! Povzdechla jsem si a posadila se na schody. Vážně úžasné, teď jsem ještě ztracená. Jak se tam jenom dostanu, když je za chvíli osm hodin? 

,, Alodie?" uslyšela jsem nad sebou a zvedla hlavu.

,, Arden! Jak to...neviděla jsem tě na hostině!"
,, Nebyla jsem tam. Co tady děláš?" 
,, Ztratila jsem se," přiznala jsem se a trochu zčervenala.

,, To nic, kam máš namířeno?" 
,, Potřebuju do učebny přeměňování."
,, Tak pojď za mnou," řekla Arden a vedla mě chodbami až k nějaké třídě. Nakoukla jsem dovnitř a zjistila, že jsou v ní mí spolužáci. 

,, Děkuju Arden, od té doby, co jsi odešla, bylo doma k nevydržení."
,, Já vím. Co matka?"
,, Co bys řekla..."
,, Cruciatus?"
,, Že se ptáš."

,, To je mi líto, jsi moje malá sestřička Alodie."

,, Takhle jsi mi nikdy neřekla," pípla jsem tiše.
,, Byla jsem zaslepená touhou vycházet s matkou. Bála jsem se, že když s tebou budu trávit více času, zavrhne mě a já bych ti pak nemohla pomoct," řekla Arden a oči se jí leskly. Naše povídání přerušil zvuk zvonku.

,, Už musím jít."
,, Zase někdy Alodie. Mimochodem, já vím, že patříš do Nebelvíru, věděla jsem to už dřív," řekla ještě a běžela chodbou na svou hodinu. Já vešla do učebny a hledala volné místo. Ve třídě byla dvě. Jedno u Minervy a jedno vedle chlapce, který vypadal nabručeně. Kam si sednout? Risknu Minnie. Tiše jsem si přisedla a naše pohledy se střetly.
,, Alodie, promiň jestli jsem ti ublížila, nechtěla jsem," vychrlila ze sebe a já se pousmála. Čekala jsem, že se se mnou přestane bavit.

,, To nic Minnie. Já jsem tak trochu neohrabaná, byla jsem zvyklá být neustále zamčená v pokoji a nevím jak se mám chovat."
,, Chápu tě, budu se snažit tě co nejvíc pochopit. Kamarádky?" usmála se a nabídla mi ruku.

,, Kamarádky," řekla jsem vesele a její ruku stiskla. 
,, Amelia a Myrtle se ptaly co se stalo, řekla jsem, že jsi něco zapomněla ve Velké síni."

,, Děkuju moc Minnie."
,, Nemáš zač," usmála se. Podívala jsem se na chlapce, který pozoroval strop, vypadal naprosto nezaujatě. Všimla jsem si jeho očí. Byly stejně pomněnkové jako ty Arianiny a kluka, který se na na mě díval ve Velké síni. Tenhle má ale kravatu v mrzimorských barvách.
,, Minn, nevíš, kdo to je?" zeptala jsem se a pohledem ukázala na chlapce.

,, Nevím, proč?"
,, Jen tak. Vypadá, jako by tady nechtěl být a nic ho nebavilo."

,, Vážně," uchichtla se Minnie. Mžourala jsem na tabuli a podepřela si hlavu. Ty pomněnkové oči mě pronásledují kudy chodím, komu asi patří? Však já to zjistím...

Další kapitolka je tady! Votes/komenty potěší, vaše sprucelady123 :) Za dva dny už má příběh 130 views a 74 votes, jste úžasní :*** !