My Patronus Is Phoenix [Albus Brumbál, HP]

kapitola dvacátá druhá

Zbytek školního roku utekl jako voda a já sedím ve svém novém pokoji na půdě a píšu dopisy, přesněji hodně moc dopisů. Musím odepsat Hateyi, Dianě, Minnie, Arden, strýčkovi Benjaminovi a psal mi taky Albus. Nikdo si neumí představit, jaké pokušení jsem měla napsat mu, že jsem zvládla fyzického Patrona a ještě ke všemu, že se přihodila možnost s pravděpodobností jedna ku miliardě a my dva máme stejné Patrony. Podepisovala jsem se pod dopis určený Dianě a vybavila si, jak nehybně ležela na podlaze křídla D. Vůbec si nepamatovala, jak se tam dostala a co se přesně stalo. Já s Hateyou si myslíme, že na ni někdo použil Imperius. Mohl jí chtít ublížit kvůli barvě pleti, ale spíše se chtěl zmocnit nebezpečného předmětu. Mávla jsem rukou a na stole mi přistála obálka. Poslední dobou se snažím zdokonalovat v bezhůlkové magii. Arden mi poslala fotku mojí malé neteřinky Amber. Po dlouhém přemlouvání jsem se donutila otevřít dopis od Albuse.

Drahá Alodie,

doufám, že se ti na nové škole stále líbí a nikdo ti neubližuje. Věřím, že teď by ses jistě zvládla ubránit i sama, protože jsi velmi nadaná mladá čarodějka, která toho jednou hodně dokáže. Doufám také, že se brzy opět uvidíme, byl bych moc rád. Kdo ví, třeba mi už předvedeš svého Patrona. Osud nás spojil dohromady a brzy to poznáš i ty.

Tvůj Albus

Když jsem poprvé dočetla tyto řádky, byla jsem zmatená. Teď ve mně hlodá červ pochybností. On to věděl, o tom Patronovi. Nevím sice jak, ale dozvěděl se o tom, že jsem ho zvládla a co víc, je nade vše jasné, že naráží na to, že jsme nějak propojeni. Musí to být jedině našimi Patrony.

Milý Albusi,

nemusíš se o mě bát, ve škole jsem se měla dobře. Osud nás dva spojil, ale jinak, než si můžeš myslet. Věř mi, že uděláš nejlíp, když na mě přestaneš myslet, psát mi a pomáhat mi. Dělám to jen proto, že mi na tobě záleží a chci pro tebe jen to nejlepší, nezasloužím si tvé přátelství a prosím tě, abys do svého srdce pustil někoho, kdo je toho hoden víc než já.

Alodie

S uslzenýma očima jsem dopis složila a zalepila do obálky.
,, F-felixi?" zavolala jsem a můj havran po chvíli přistál na okenním parapetu.
,, Odnes to Albusovi a nečekej na odpověď," zamumlala jsem a položila si hlavu do dlaní. Musím si opakovat, že to tak bude lepší a časem se mi třeba povede zapomenout...

Já vím, že kapitola je krátká jak Sevíkova trpělivost, ale chystám velký časový posun a chtěla jsem ho něčím uvést :D