My Patronus Is Phoenix [Albus Brumbál, HP]

kapitola třicátá první

Skrze lněné závěsy prosvítalo ranní sluníčko, když jsem se vzbudila. Zašmátrala jsem kolem sebe, abych zjistila, jestli tu se mnou Albus zůstal přes noc. Avšak jediné, co jsem nahmatala, byl kousek pergamenu, na kterém stálo: 

Musel jsem odejít velmi brzy, chci tě dnes představit Gellertovi. Přijdu pro tebe. S láskou

Albus

Mrzutě jsem pergamen smuchlala a posadila se. Dnes toho na práci moc nemám, to je pravda, ale jestli po něčem netoužím, tak být pod drobnohledem mladého nadaného idealisty, který mnou bude pravděpodobně opovrhovat. Tak jako všichni, kromě Albuse. Převlékla jsem se do čistých šatů a opláchla si tvář. Tohle zvládnu, nic to není. Prostě si jen nechám políbit ruku, budu zdvořile konverzovat a co nejdřív vypadnu. Oblékla jsem si kabát a pomocí letaxu jsem se krbem ve svém pokoji přemístila na Ministerstvo. Kráčela jsem temnými chodbami až k Oddělení bystrozorů, kde mi byl přidělen stůl v malé  kanceláři. Prošla jsem si papíry, které mi přibyly na stole od včerejšího dne, a zjistila, že se nejedná o nic zajímavého. Povětšinou se jednalo o protokoly k podepsání. Už bych s povzdechem balila kufry, když jsem na vedlejším stole v hromádce novinových výstřižků našla známou tvář. Albus se usmíval do objektivu a dřímal jakousi trofej. Čí je to stůl? Všimla jsem si jmenovky. Frederic Moskvin. Obezřetně jsem se rozhlédla. Jsem tu sama, musím jednat rychle! Začala jsem se opatrně probírat papíry na stole a narazila na myšlenkovou mapu a poznámky. Někdo si již delší dobu vedl záznamy na jméno Gellert Grindelwald. Na myšlenkové mapě byla uprostřed jeho školní fotografie a od ní vedly šipky k různým lidem, nejnovější vedla k Albusovi. Vedle jeho fotky však byl červeným inkoustem napsaný i velký otazník. Vypadá to, že Gellerta tajně sledují. Proč ale? Vzala jsem do ruky papír s poznámkami. Když jsem je četla, nabyla jsem dojmu, že se jedná spíš o deník, než o oficiální záznam. 

4.9. 1899

Pemberton mi říkal, že je to pukavec. Kluk, kterého vyhodili z Kruvalu za používání černé magie. Co je to za hovadinu? Černá magie se tam běžně vyučuje. Co mohl provést, že ho za to vyhodili, když zavírají očko nad tolika zvrácenostmi? Oficiálně se nic neděje, Pemberton mě ale prosil, abych ho sledoval a podával mu zprávy. Musí za tím něco být, proč se o toho chlapa tak zajímá? 

1.10. 1899

Ten cápek nedělá absolutně nic zajímavého. Prosil jsem Pembertona, aby mi s tím dal pokoj, ale akorát jsme se zase pohádali.

23.10.1899

 Poslední dobou jsem si všim, že se G nějak často potlouká okolo domu, kde bydlí Albus Brumbál. Viděl jsem je, jak společně sedí u okna jednoho pokoje. G mluvil a A psal. Pemberton byl celý bez sebe, když jsem mu to řek. Myslí si, že ti dva něco šijou. 

31.10.1899

Končím, už mě to vážně nebaví! Ať si Pemberton políbí šos, nejsem soukromé vočko! 

Tady záznam končil, Frederic to napsal včera. Rychle jsem si pomocí hůlky opatřila kopii, schovala ji do hábitu a vyběhla z kanceláře. Tváře mi hořely. Chtěla jsem vědět, co se to u Merlina děje! Chci vysvětlení. Přemístila jsem se do Godrikova Dolu a zaklepala na dům Brumbálových. Byla jsem připravená se do Albuse pustit kvůli tomu, s kým se to zapletl, ale otevřel mi Aberforth. ,, Zase ty? Dobře, že jdeš, alespoň mi pomůžeš s Arianou, když tě zná," zamumlal Abe a vtáhl mě dovnitř. Šli jsme chodbou až k Arianině pokoji. ,, Ehm, Abe, jistě, že ti pomůžu, jenom...Je Albus doma?" zeptala jsem se třesoucím se hlasem. ,, Je, ale sedí s tím...pitomcem u sebe v pokoji. Řeší světové problémy, víš? Cokoli je totiž zajímavější než naše sestra," bručel Abe. ,, Ty nemáš Gellerta v lásce, co?" prohodila jsem a Abe protočil panenky. 

,, Dívá se na mě jako na nicku. Myslí si, že je něco víc, než já. To by mi bylo s pánem Merlinem jedno, ale čumí tak i na Arianu. A to já nesnesu, ona není nicka," prskal Abe. ,, Albus to nevidí?" divila jsem se. ,, Ten? Pan spasitel kouzelníků nevidí nic. Myslí si, že je Grindelwald polobůh. Celé dny ho nadšeně poslouchá," řekl Abe a já si přisedla k Arianě. Ta zvedla oči a mdle se usmála. ,, Ahoj, zlatíčko, jak se máš?" zeptala jsem se a ona sklopila pohled. ,, Hezky, Alodie. Učešeš mě?" protáhla a zamrkala. ,, Ale jistě. Chtěla bys do vlasů zaplést i květiny? Co by sis přála za účes?" ptala jsem se a Ariana nadšeně kývala. ,, Vydrž chviličku, musím nám sehnat hřeben. Máte nějaký, Abe?" zeptala jsem se. ,, Když vyjdeš na chodbu a půjdeš doleva, je tam almara, na ní je položený kostěný hřeben," řekl a já vstala. Sice bych mohla použít Accio, ale nenechala jsem si ujít příležitost se trochu projít po domě. Zavřela jsem za sebou dveře a šla po chodbě. Když jsem míjela schodiště, slyšela jsem tlumené hlasy. Posadila jsem se na první schod. 

,, ...jsem na ni zvědavý. Podle toho, cos mi říkal, může mít potenciál. Víš, že to já poznám. Poznám lidi, jako jsme my," řekl Gellert a já ani nedutala. 

,, Gellerte, já nevím...je to dobrý nápad? Alodie...je schopná a chytrá čarodějka, ale je citlivá. Záleží mi na ní a nechci ji odehnat." 

,, Albusi, příteli. Kolikrát ti mám říkat, aby ses obklopoval lidmi, co za to stojí, co tě inspirují? Potřebuješ po svém boku silné a mocné kouzelníky, ne uplakané slečinky. Musí pochopit, o co se tady snažíme. Jinak s ní marníš čas!" 

,,Gellerte! Takhle o Alodii nemluv!" rozkřikl se Albus.

,, Tys s ní spal, že jo?" vyprskl Gellert pošklebovačně. 

,, Do toho ti nic není," vydechl Albus.

,, U Merlina, Albusi, vzpamatuj se! Tímhle se nemůžeš rozptylovat! Ne teď, když se chystáme odjet!" 

,, Není to žádné rozptýlení!"

,, Tak co je to? Vzrušuje tě moc, kterou ti davá Iunctura patronus? Nebo chceš slečnu požádat o ruku a být manžílek bez vize? Myslel jsem, že chceme víc. Nebo snad už nechceš Kámen vzkříšení? Nechceš, abychom se nemuseli schovávat před světem jako krysy?!"

,, Jistě, že chci! Prosím tě jen o to, abys jí dal šanci. A abys jí nedal najevo, že jsi něco víc."

,, Takže jsem něco víc?"

,, Ne! Jen....U Merlina, Gellerte, chci jen, aby ses chvíli choval slušně, můžeš mi to slíbit?"

,, Když na tom trváš...kde že jsme to byli?" řekl Gellert nezaujatě a já měla pocit, že nemůžu dýchat. Rychle jsem vstala, chňapla hřeben a skoro běžela do Arianina pokoje. ,, Kdes byla, ženská?" zeptal se Abe nevrle. ,, Nemohla jsem ho najít," odsekla jsem, sedla si k Arianě a třesoucími se prsty jí zaplétala vlasy. Když jsem byla hotová, Ari nadšeně vyskočila a běžela k zrcadlu. ,, Jsi jako víla, Ariano! Moc ráda jsem tě viděla, zlatíčko, ale musím do práce. Brzy zase přijdu!" rozloučila jsem se a přemístila se do svého pokoje. Chvíli jsem bez dechu stála, potřebovala jsem se vzpamatovat. Sáhla jsem do zásuvky a vytáhla svůj pas. Nejraději bych se hned sbalila a zmizela zpět za strýcem a indiány. Zatraceně. ,, ZATRACENĚ!" vykřikla jsem nahlas a mrskla pas zpět do zásuvky a kopancem ji zavřela.