My Patronus Is Phoenix [Albus Brumbál, HP]

kapitola desátá

Sedím v Bradavickém expresu a pozoruju drobné sněhové vločky, jak se ladně vznášejí prostorem. Vůbec nevím, jaké to doma bude. Můj otec, který vlastně není můj otec. 

,, Jsi v pořádku Dee?" zeptala se mě Minnie s úsměvem.

,, Jo, jasně, jsem," řekla jsem rychle.
,, Ale domů se netěšíš."
,, Já vlastně ani sama nevím."

,, To bude dobrý, uvidíš," chlácholila mě s úsměvem. Brzdy vlaku začaly skřípat a my přijížděli na nástupiště devět a tři čtvrtě. Vystoupila jsem z vlaku a hledala pochmurnou postavu svého otce, teda strýce. Uviděla jsem Zephrine v jejím tmavě zeleném kabátě se znakem Zmijozelu a vydala se za ní. Strýc stál stranou ode všech a vzal si od ní její kufr.

,, Dobrý den, otče," řekla jsem automaticky.

,, Předala ti Arden dopis?" zeptal se místo pozdravu.
,, Ano."

,, Pak bys mi asi měla říkat strýc," řekl a vzal i můj kufr. Prošli jsme přepážkou a přemístili se do našeho domu, ve kterém jako obvykle byla arktická zima. Vyšla jsem po schodech a rozhlížela se po svém pokoji. Někdo zaklepal.
,, Dále," řekla jsem rychle.

,, Ahoj Alodie."

,, Arden, co tady děláš??" zvolala jsem překvapeně.
,, Otec mě pozval na Vánoce domů a ehm, dovolil mi sem přivést Thomase," řekla a její bledé tváře zrůžověly. 
,, Opravdu? A ví Thom, kdo jsi?" zeptala jsem se.
,, Ano, řekla jsem mu to ještě před svatbou a pochopil mě. Není takový, jak říkala matka. Souhlasí se zákonem o utajování."
,, Tak to se těším, až ho poznám. Co Zephrine?"
,, S tou to je horší, je jako matka. Thom je pro ni jen mudlovská špína. Mám strach, že mu něco udělá."

,, Ty jí to ale nedovolíš a já taky ne. To bude dobré," řekla jsem a pousmála se.

,, Páni, ty tady máš ale zimu, počkej," řekla Arden a odběhla. Po chvíli se vrátila se zavařovací sklenicí. Postavila ji na stůj, řekla nějaké kouzlo a uvnitř sklenice začal hořet oheň, který příjemně sálal.

,, Páni, děkuju! Konečně neumrznu," řekla jsem a Arden se pousmála. 

,, Není zač. Saharo!"
,, Co si paní přeje?" ozval se hlásek naší domácí skřítky.

,, Buď tak hodná a připrav nám něco teplého k pití."
,, Jistě paní," řekla, uklonila se a odešla. Teplo sálající z ohýnku bylo překvapivě intenzivní, dokonce jsem si mohla sundat kabát. Dveře od mého pokoje se otevřely a Sahara nesla velký tác s čajem.
,, Děkujeme, můžeš ho položit na stůl."
,, Mám slečně Alodii od paní Atwoodové předat nějaké věci!" vypískla Sahara a vyběhla z pokoje.

,, Tak ten dopis nebyl všechno?" podivila jsem se a Arden pokrčila rameny. Sahara přiběhla a v ruce držela krabici. Podala mi ji do rukou, uklonila se a vyšla z pokoje. Já krabici nedočkavě otevřela. Byly v ní dopisy, spousta dopisů a všechny byly adresované slečně Alodii Beasleyové. Někdo o mě věděl a dokonce mi i psal!

,, Arden podívej!" vykřikla jsem nadšeně a začala se tou hordou prohrabávat. Sáhla jsem po jednom z dopisů a podívala se na rok odeslání. 1890. To mi bylo sedm let. Poslední dobou čtu jen samé dopisy. Roztrhla jsem obálku a vytáhla z ní zažloutlý list pergamenu.

Milá Alodie,

nevím, zda ti tvá teta vůbec dovolí mé dopisy číst, protože jsem od vás zatím nedostal jedinou odpověď, ale to mě neodradí od toho psát ti dál. Už sedm let usiluji o to, abych si tě mohl odvézt k sobě do Ameriky, ale tvá teta se vždy ostře brání. Tvůj táta-vím, že o něm píši pořád, ale netuším, jestli si mé dopisy čteš a kdyby se ti do ruky dostal snad jen jeden jediný, tohle v něm nesmí chybět. Tvůj táta byl můj starší bratr. Byli jsme vlastně tři. Aaron, já a Benjamin. Aaron z nás ze všech byl nejschopnější kouzelník a dotáhl to až na bystrozora. Navštěvoval nebelvírskou kolej v Bradavicích, byl to ale zapeklitec. Moudrý klobouk se u něj nejméně dvě minuty těžce rozhodoval mezi Zmijozelem a Nebelvírem. Myslím, že tak zvolil hlavně proto, že já a bratři jsme posledními přímými potomky Godrica Nebelvíra. V létě roku 1874 se náš otec společně s Aaronem vydali do Německa, kde se setkali s tvou matkou a tetou. Aaron požádal Abigail o ruku a odjeli společně do Anglie. O devět let později ses jim narodila ty. Byla jsi takové krásné a klidné dítě, když jsem tě viděl naposledy. Pak se stala ta nehoda. Dodnes mě mrzí, že jsem odmítl nabídku tvých rodičů na nocleh. Kdybych tam tenkrát zůstal, snad by vše bylo jinak. Byla jsi ještě nemluvně a ujala se tě tvá teta Ruth. Přijel jsem za ní a chtěl tě získat do své péče. Vím, že by si to Aaron přál. Bohužel se mi to nepodařilo.  Přestěhoval jsem se do Ameriky a našel si zde tvou tetu Penelope. Máš zde dokonce i bratrance Carla. Benjamin zůstal v Anglii a pracuje jako léčitel U svatého Munga. Pokud vím, tak se zatím neoženil. Ale oba dva na tebe myslíme Alodie. Doufám, že mi alespoň tentokrát na můj dopis odpovíš.

Tvůj strýc Lester

PS: Na fotografii jsem já, Penelope a náš syn Carl

List jsem podala Arden a vrhla se na obálku. Vylovila jsem z ní fotografii a přiblížila ji ke světlu. Tak tohle je můj strýček Lester, teta Penelope a bratranec Carl. Vypadají moc šťastně. Tak ráda bych je poznala. No jenže ten dopis je čtyři roky starý, Merlin ví, kolik se toho za čtyři roky stane...Začala jsem se jako šílená prohrabávat celou tou horou dopisů, až jsem objevila jeden z letošního roku. Roztrhla jsem obálku a očima hltala jeho řádky. V dopise bylo v podstatě to samé jako v tom předchozím. 

,, Musím mu odepsat. Já mám strýčka a to dokonce dva! Jednoho v Americe a druhý pracuje U svatého Munga!"

,, To je úžasné, uděláme to hned!" zavelela Arden, podala mi pergamen a brk. 

,, Co tam mám psát?" zeptala jsem se bezradně.

,, Zkus začít drahý strýčku," řekla Arden s úsměvem. Povzdechla jsem si a dala se do smolení dopisu.

Drahý strýčku,

tvůj první dopis se mi dostal do ruky teprve dnes. Poslední dobou se dozvídám samé nové věci ohledně svého života. Ruth mi nikdy neřekla, že není mou matkou, ale tetou. Celou dobu jsem žila v domnění, že jsem Alodie Atwoodová. Nevěděla jsem, že mám někde další rodinu. Možná to víš, ale před nedávnem Ruth zemřela na dračí spalničky. Mám moc velkou radost, že mám dva strýčky a jednoho dokonce v Anglii. 

Tvoje Alodie

Podepsala jsem se a dopis podala Arden, aby mi zkontrolovala pravopis.

,, Já myslím, že je to dobré. Teď ještě opsat adresu z jeho dopisu a můžeme to poslat."
,, Myslíš, že to Felix zvládne?"
,, Určitě, je to chytrý pták," ujistila mě Arden a zalepila obálku. Otevřela jsem okno a zapískala.
,, Felixi!" zavolala jsem a můj havran přistál na dřevěném parapetu. Dala jsem mu dopis do zobáku a podrbala ho pod krkem.

,, Bude to dlouhý let, poletíš až do Ameriky. Dej na sebe pozor," řekla jsem a Felix zamrkal. Otočil se, roztáhl křídla a vzlétl. 

Další kapitolka je tady! Votes/komenty potěší, vaše sprucelady123 :)