My Patronus Is Phoenix [Albus Brumbál, HP]

kapitola dvacátá osmá

Ležela jsem ve svém pokoji s hlavou zabořenou v polštáři a toužila zemřít hanbou. Rozsedla jsem mu brýle a spravila je tak, že jedna nožka mířila nahoru a druhá dolů, u Merlina! Pak jsem ještě ke všemu zdrhla jako kdybych právě vykradla banku, co si o mně teď Albus asi myslí? Jsem já to ale husa, co když jsem ho tím urazila? Místo pocitu studu a hněvu se mi oči začaly plnit slzami. Takhle to skončit nemělo, měl mi říct, že mě miluje a políbit mě. Uslyšela jsem zvuk zakrákání a zvedla jsem hlavu.
,, Felixi," řekla jsem, když jsem na svém parapetu uviděla havrana. Uslzenýma očima jsem na něj zamrkala a on přelétl na čelo postele.
,, Co se ti stalo, Alodie?" ozval se najednou a mě skoro trefil šlak.

,, T-ty mluvíš?! Proč jsi sakra nemluvil dřív, mám tě šest let!" řekla jsem vyčítavě a jeho černá očka mrkla.

,, Proč pláčeš?" ignoroval moji otázku.
,, Copak to nechápeš? Nevíš, od koho mi nosíš dopisy?" zamumlala jsem a on mě povzbudivě klovl do ramene.
,, Pověz mi to," řekl zastřeným hlasem a já ho pohladila na krku.
,, Já...představovala jsem si tolikrát, že mu řeknu, jak ho miluju.....Jsem hloupá a vím to, když bych čekala, že mi odpoví to samé a políbí on mě a ne já jeho, připadala jsem si tak hloupě, Felixi, neskutečně hloupě, on o můj polibek nestál, ale bylo mu trapné říct ne, nechtěl mi ublížit a já...já se kapitálně ztrapnila!" vzlykala jsem a on si načechral peří.
,, A navíc jsem mu rozsedla brýle, takže chudák nic neviděl!" dodala jsem a uslyšela jeho skřípavý smích.

,, To není vtipné, já ho sakra miluju a očividně jsem mu způsobila nepříjemnou situaci."
,, Nezpůsobila, neboj se," řekl a já vzhlédla.
,, Jak to můžeš vědět?" zeptala jsem se udiveně.
,, Alodie, odpusť mi, že jsem tě obelhal, ale musel jsem, abys mi konečně řekla celou pravdu," ozval se Felix a vzápětí se proměnil. Přede mnou stál Albus a já měla dnes asi po šesté pocit, že tohle moje srdce už nejspíš nerozdýchá.
,, T-ty prevíte, tohle se nedělá, zneužil jsi mojí důvěry a všechno jsi ze mě vytáhl!" křičela jsem na něj, ale on se ani nehnul.

,, Jdi pryč, slyšíš!" křikla jsem znova, ale Albus se pousmál.
,, Alodie, já vím, že se cítíš špatně a věř mi, že já taky, nemělo to vyplynout takhle, jenom jsem na to v té chvíli nebyl prostě připravený a znova se ti omlouvám...Teď už mám všechno mnohem líp srovnané, opravdu," řekl a rozešel se směrem ke mně. Já začala couvat, až jsem narazila na čelo postele. Jsem v pasti. Albus byl ode mě jen pár desítek centimetrů, zatvářil se ustaraně.
,, Proč ses za chvíli tak změnila, předtím sis přála, abych, abych...." nedokázal se vymáčknout a oba jsme opět zrudli jako malináče. Zoufale se na mě podíval, abych dokončila jeho větu, ale nemohla jsem. Byla jsem tak dojatá tím, že mě našel a chtěl si promluvit, až jsem mu všechno odpustila. Přikročila jsem k němu a podívala se mu do očí.
,, Ty mě jednou opravdu zabiješ," pípla jsem a objala ho. Ucítila jsem, že mi dal lehkou pusu do vlasů a zvedla oči. Naše pohledy se setkaly.
,, Byl jsem hlupák, když jsem si myslel....já....nevím, jestli ti to dokážu říct, protože....protože je to špatné, tedy....lidé si myslí, že je to špatné a nepřirozené," řekl nesměle a odvrátil pohled.
,, Albusi, co se děje? Víš, že mi můžeš říct všechno, naprosto cokoliv," šeptla jsem a posadila se na postel. Albus se posadil vedle mě a já chytila jeho ruku.
,, Víš, já...myslel jsem si, že....že....vždycky mě děvčata nechávala chladným, protože...protože...neměl jsem potřebu udělat tohle," řekl a zlehka mě políbil na tvář. Pousmála jsem se.
,, Na tom není nic špatného-"
,, Ty mě nechápeš, já...líbili se mi chlapci, místo nich, chápeš?" řekl a já svou ruku rychle odtáhla. Polekaně jsem se na něj podívala, jeho pohled byl stejně vyděšený, jako ten můj.
,, Panebože, p-promiň, nevěděla jsem to, bože, u-ž, nebudu se tě dotýkat," řekla jsem rozklepaně, ale on mě rázně přerušil.
,, Alodie, prosím, snažím se ti to vysvětlit! Nevím, co se to se mnou děje, ale k tobě cítím to samé, co k nim....tedy...fyzicky pochopitelně. Vždycky jsem věděl, že mě k tobě něco táhne, nejdřív to bylo jen to zvláštní pouto mezi námi, nic fyzického, jen mi na tobě z pro mě nepochopitelného důvodu záleželo, musel jsem tě ochraňovat, byla jsi tak zranitelná, já...zamiloval jsem se do tebe kvůli tomu, jaká jsi byla ne proto, kým jsi fyzicky byla a pak, když, k-když jsi mě skoro políbila, t-tak...jsem se v duchu fackoval za to, že jsem ucukl, protože jsem se toho bál, že by to bylo něco, čím bych ti mohl ublížit a pak...bože, už nechci mluvit," řekl jedním dechem, lehce mě přitlačil k vysokému čelu postele a spojil naše rty. Bylo to tak nečekané, až se mi skoro podlomila kolena. Lehce jsem se odtáhla.
,, Chci vědět jednu věc...Můžeš mi na milion procent zaručit, ž-že...že to, co teď děláš, je jen tvoje svobodná vůle a do ničeho se kvůli mně nenutíš?" zeptala jsem se a skousla si ret. Albus se lehce pousmál. 
,, Ano, dokázal bych ti to, ale....mohla bys to považovat za nevhodné," zašklebil se a já zvedla obočí. Vím, co se mužům stane, když se jim žena velmi líbí, nemůžou za to....Cítila jsem to, když jsem se tulila k Apiatanovi. Oba jsme z toho byli rozpačití.
,, Chci důkaz," vrátila jsem mu jeho úšklebek a on zrudl.
,, Fajn, nepočítal jsem s tím, že to opravdu řekneš," zamumlal a já se pousmála.
,, Tak co bude s tím důkazem?" zeptala jsem se a rukou se lehce dotkla jeho kolene.

,, Jestli hodláš pokračovat, tak to za chvíli sama uvidíš," řekl přiškrceně a já se rozhodla přistoupit na jeho hru taktikou blažené nevědomosti.
,, Cože?" dělala jsem hloupou a přitom jsem dlaní pomalu kopírovala křivku jeho vnitřního stehna a on se na mě překvapeně zadíval.

,, Ty jsi už-" dostal ze sebe a já se uraženě odtáhla.
,, NE!" odsekla jsem a ruku rychle odtáhla. Co si to o mně myslí?

,, Proboha, nemyslel jsem to takhle, nechtěl jsem tě urazit, jenom mě zajímá, jestli jsi už-"
,, NE!" řekla jsem stejně vehementně jako předtím a on dal ruce do obranného gesta.
,, D-dobře, promiň, nechtěl jsem tě urazit, opravdu" zamumlal a já se rozesmála. Dnešek je opravdu komedie za všechny peníze. U Merlina!! 
,, Albusi, už nic neříkej," smála jsem se a on se taky pousmál.

,, Jsem k smíchu, já vím," poznamenal nervózně a podrbal se na zátylku.

,, Oba jsme," opravila jsem ho a položila mu hlavu na rameno. On mou hlavu otočil k sobě a spojil naše rty.
,, Měl jsem ti to říct už dávno, ale....miluji tě, Alodie," řekl tiše a já ho pohladila po tváři.

,, A-albusi...?"
,, Hm?" odpověděl, když mě zlehka políbil na krk.
,, Nechceš tady se mnou zůstat....prosím?" 
,, Jak to myslíš?" opáčil a tentokrát mě políbil na klíční kost.

,, Myslím přes noc," zamumlala jsem a jemu se rozšířily oči.

,, J-já...opravdu to chceš, podle společenských zásad je to absolutně nepřípustné," ušklíbl se.
,, Na ně kašlu, už jsme jich porušili tolik, že to horší být nemůže," zasmála jsem se.
,, To je pravda," řekl s úsměvem a já mu začala rozepínat košili. On zvedl obočí a já zase zčervenala.

,, T-tak nebudeš přece spát takhle moc oblečený, ne?" pípla jsem a on na moji otázku reagoval tak, že mi jedním pohybem přetáhl šaty přes hlavu. Rychle jsem před sebe dala polštář.

,, Nebudu a ty taky ne," odpověděl s úšklebkem a snažil se mi ten polštář ukrást.
,, Nech toho a radši si tu košili sundej," odsekla jsem celá rudá a on mě pobaveně poslechl.
,, Lepší?" zeptal se a já zakroutila hlavou.
,, Ještě kalhoty přece," ušklíbla jsem se a on dal hlavu na stranu.
,, Kalhoty za polštář!" řekl, já rychle vklouzla pod peřinu a hodila po něm polštář.
,, Tady je polštář!" zazubila jsem se.
,, Dobře, teď jsi mě dostala," řekl, stáhl si kalhoty a vklouzl za mnou pod peřinu. Jeho tělo vydávalo příjemné teplo. Přitulila jsem se k němu a všude po těle cítila doteky jeho horké kůže.
,, Jsi nádherný," šeptla jsem a položila mu hlavu na rameno. Cítila jsem, jak mě druhou paží objal a hladil mě po holých zádech od krku až pod bedra, dál se neodvážil. Já ho hladila po břiše, až jsem omylem zavadila o jeho "důkaz" a ruku rychle odtáhla.

,, P-promiň," vykoktala jsem.
,, T-tohle už nedělej," šeptl zatřeně a jeho ruka mě pohladila po stehně. Podívala jsem se mu do očí.

,, Dobře-" řekla jsem a když jsem se zavrtěla, podařilo se mi opět zavadit, tentokrát vnitřní stranou stehna.
,, Já-já...nechtěla jsem, vážně-"

,, Bože, pokračuj," skočil mi do řeči a já ho poslechla. Připadala jsem si neskutečně nemotorná, ještě když mě Albus rozptyloval tím, že mi každou chvíli věnoval spoustu polibků na odhalenou hruď. Zrovna v jednom takovém momentu se ozvalo hlasité Prásk! V místnosti se kromě nás zjevila i značně rozrušená Minerva, která, všímajíce si toho, že spolu ležíme v posteli bez oblečení a tváříme se stejně vyděšeně, jako kdybychom skládali NKÚ,  okamžitě vyjekla.
,, U Merlina, moc se omlouvám!" blekotala a nejspíš tím leknutím se jí nedařilo přemístit se zpátky.
,, Dvakrát otočit," zamumlal Albus chraplavě a Minervin obličej se změnil v jednu jednolitou červeň, stejně jako můj a Albusův. Konečně se jí povedlo se přemístit a my oba byli tak šokovaní, že jsme neměli nejmenší náladu na pokračování. Jenom jsme se přitulili a společně usnuli, protože ten největší životní trapas nejde nic jiného než zaspat.

Ej, ahojte, mé originální Bertíkovy fazolky! Berte kapču s rezervou, fakt mě nenapadlo, že se takhle rozjedu, ale říkám si, když už, tak už :DDDD Vaše sprucelady123 XD