My Patronus Is Phoenix [Albus Brumbál, HP]

kapitola druhá

  Vzala jsem do ruky malý kousek bílé křídy a škrtla další bílou čáru. Už jen pár dní a konečně pojedu do Bradavic! Je noc a já mám pořádný hlad. Moje matka je poslední dobou ve velmi špatné náladě. To o Arden se totiž rychle rozneslo a myslím, že se asi budeme stěhovat. Prý se tady stalo něco velmi zlého, ale nikdo neřekne nic určitého. Všichni si šeptají, ale já se nemůžu nikoho zeptat, protože bych dostala a stejně by mi nic neřekli. Proč mám hlad? Podařilo se mi rozbít vzácný talíř s erbem rodu Atwoodů, tak mě matka poslala spát bez večeře. Kdybych se třeba pokusila vyplížit z pokoje a vzít si alespoň jablko, to kručení je hrozné! Musím to zkusit! Potichu jsem se plížila ke dveřím a velice opatrně a pomalu stiskla kliku, která povolila. Super, matka mne zapomněla zamknout! Obezřetně jsem našlapovala po staré dřevěné podlaze, abych nevydala ani jedno zavrzání, což se mi naštěstí povedlo. Je to zvláštní, já většinou štěstí nemívám. Už jsem se dostala až dolů, kde je pořádná tma, nevidím ani na krok, co teď? Potřebuju světlo, prosím, světlo! Usilovně jsem na to myslela. Proč jen ještě nemůžu mít hůlku a kouzlit s ní? Vše by jistě bylo jednodušší. Musím to zkusit znovu. Světlo, světlo, světlo... najednou jsem ucítila brnění v pravé dlani. Začala sálat a utvořila se na ní malá světelná koule! Nebudu asi úplně k ničemu, jak mi matka ráda připomíná. Šla jsem chodbami a hlavy všemožných kouzelnických tvorů pověšené na zdech vrhaly děsivé stíny. Konečně jsem v kuchyni! Popadla jsem dvě jablka z mísy s ovocem a chtěla rychle zmizet, když jsem náhle koutkem oka zaregistrovala pohyb. Zkoumala jsem místo, kde jsem ho viděla a objevila včerejší vydání Denního věštce. Ulevilo se mi, že to není někdo, od koho bych mohla schytat výprask a přečetla si titulek.

SKANDÁLNÍ VRAŽDA MUDLOVSKÝCH DĚTÍ!

Kouzelník jménem Percival Brumbál byl nedávno přistižen při vraždě tří mudlovských chlapců z neznámého důvodu. Spekuluje se o tom, že tak jednal z pouhé nenávisti k mudlům. Za tento hrůzný čin byl odsouzen k doživotnímu pobytu v nechvalně známé věznici Azkabanu...

Zbytek jsem už nestačila přečíst, protože jsem uslyšela hluk z chodby. Popadla jsem ovoce a tiše utíkala chodbou. Na schodech jsem si opět dala záležet, aby ani jeden nezavrzal. Tentokrát se mi to bohužel nepovedlo a ozvalo se táhlé vrznutí. Zbytek schodů jsem už doběhla a zavřela se ve svém pokoji. Sedla jsem si na postel a pustila se do jablka. Při tom jsem přemýšlela o článku, který jsem náhodou zahlédla. Zajímalo by mě, proč to ten člověk udělal. Možná byl jako matka, taky nenáviděl mudly a to ho dohnalo k vraždě. Kdo by ale jen tak zabil tři děti? Nedávalo mi to smysl. Já tu ale nejsem od toho, abych myslela. Přikryla jsem se peřinou a zavřela oči.

Uslyšela jsem zabušení na dveře a odlepila jsem od sebe spánkem ztěžklá víčka.

,, Vstávej Alodie, půjdeš s otcem do Příčné ulice. A koukej sebou hodit!" uslyšela jsem matčin hlas a protáhla se. Vlastně ano, potřebuji přece hůlku, hábit a učebnice. Rychle jsem na sebe natáhla čisté prádlo, obula si boty a seběhla dolů ze schodů. Otec jen pokynul hlavou směrem ke krbu, do dlaně nabral letax a vykřikl:,, Příčná ulice."
Já to po něm zopakovala. Opatrně jsem vlezla do krbu a nabrala si letax.

,, Příčná ulice!" řekla jsem zřetelně a zmizela v zelených plamenech. Objevila jsem se v jednom z mnoha krbů v rušné Příčné ulici. Rozhlédla jsem se kolem sebe a hledala otce.

,, Alodie, jdeme," řekl někdo za mnou a já se otočila. Otec vykročil směrem k hábitům Madame Malkinové a já ho poslušně následovala. Vešli jsme dovnitř a já se postavila na stupínek. Krejčovský metr, který stál opodál, se mi začal ovíjet kolem pasu jako had a já se otřásla.

,, Nebojte se slečno," uklidnila mne postarší čarodějka s jehelníčkem na zápěstí a pozorovala metr při práci.

,, Potřeboval bych hábity pro dceru. Poprosil bych vás ještě, měl by na nich být znak našeho rodu."
,, Jistě pane Atwoode, jak si přejete," řekla žena uctivě a odešla pro látku na mé hábity. Celou noc jsem přemýšlela nad tím článkem a vzpomněla jsem si na tu dívku, kterou jsem viděla v zahradě, nedokázala jsem jí pomoct. Za nedlouho byly hábity ušité a my se mohli vydat dál.

,, Kam půjdeme teď otče?" zeptala jsem se tiše.

,, K Olivanderovi," odpověděl stroze a vedl mě tam. Otevřela jsem dveře a stoupla si k pultu.
,, Pane Olivandere?" zeptal se můj otec chladně a Olivander vystrčil hlavu z regálů.
,, Už jsem u vás, pane Atwoode," odpověděl spěšně a podal mi do ruky jednu novou hůlku. Já si ji se zájmem prohlížela a mávla s ní. Váza se suchými květinami, která stála opodál, se rozletěla na spoustu střepů.

,, Tak tuhle zřejmě ne," řekl Olivander a podal mi jinou. Tentokrát jsem máchla o něco bázlivěji a z hůlky vyletěla spousta červených jisker a já se pousmála.

,, Výborně. Dřevo modřín, deset a čtvrt palce dlouhá, jádro pero fénixe a nepoddajná. Mám vám ji zabalit, pane?"
,, Ano, děkuji," řekl otec stroze a hůlku zaplatil. Teď asi půjdeme pro učebnice do Krucánků a Kaňourů. Vešli jsme do prostorného obchodu se spoustou polic plných nejrůznějších knih. Otec vytáhl z kapsy můj seznam knížek a podal ho ženě za pultem. Nejspíš dostanu už použité staré učebnice, nejsem Zephrine, abych dostala něco nového, ale mně to nevadí, mám ráda ohmatané knihy. Ano, jak jsem říkala, hromádka starých usmolených knih. Vyšli jsme ven. Já chtěla jít směrem ke krbům, ale otec mě zadržel.
,, Ještě půjdeme do kouzelného zvěřince," řekl najednou a mně se rozbušilo srdce. Já tomu nemůžu uvěřit, copak já snad dostanu sovu? Radostně jsem se otočila a cupitala za otcem. Chtěla jsem jít dovnitř.

,, Ne, Alodie, zůstaneš venku a počkáš tady na mě," řekl otec.

,, Ale otče-"
,, Už jsem řekl."
,, Ano otče," řekla jsem po chvíli a on zmizel v obchodě. Mrzutě jsem se posadila na kamenný schod a čekala. Po chvíli otec vyšel a na rameni mu seděl velký černý havran.
,, Sova byla moc drahá, havran ti bude stačit, poštu umí nosit taky," řekl otec a havran zakrákal.

,, Ehm, děkuji," řekla jsem mrzutě. Havran slétl z otcova ramene a posadil se mi na hlavu.
,, Kšá, jdi pryč!" prskala jsem a setřásla ho. Ten černý otrava se ale jen tak nenechal. Posadil se mi na rameno a začal mi okusovat ucho. Povzdechla jsem si. Už abych byla v Bradavicích.

Další kapitolka je tady! Votes/komenty potěší, vaše sprucelady123 :)