My Patronus Is Phoenix [Albus Brumbál, HP]

kapitola čtyřicátá

O deset let později...

New York, budova Kouzelnického kongresu Spojených států amerických

Tak jo, Alodie, tohle zvládneš! Momentálně sedím ve své kanceláři ředitelky odboru Kouzelnické bezpečnosti a každou chvíli se musím objevit na konferenci svých protějšků z Anglie, Irska, Francie, Austrálie, Mexika a Kanady. Povzdechla jsem si, vstala a přišla k zrcadlu. Povzbudivě jsem se na sebe usmála. Jsem na sebe opravdu pyšná. Dřela jsem jako kůň, abych se dostala až sem. Pro ženu to byla dlouhá a trnitá cesta, ale já to dokázala! Něco znamenám, jsem významnou činitelkou Kongresu! Sáhla jsem do kabelky a přetřela si rty křiklavě červenou rtěnkou. S mým nárůstem sebevědomí se pojí i změna stylu, který je teď o něco extravagantnější. Jsem si vědoma toho, že musím také reprezentovat, takže se pečlivě starám o to, aby na mě byl příjemný pohled. Hlavně tedy proto, že drtivá většina kolegů ve vedoucích pozicích jsou kouzelníci. A muž vás bude respektovat, pokud se vás bojí, nebo se mu líbíte. 

,, Madam, musíte jít!" zavolala na mě má asistentka. Lorelai je skvělá. Velmi svědomitá, pečlivá a dobrosrdečná blondýnka s velkýma modrýma očima a řasami jako víla. 

,, Jistě, Lorelai, už běžím!" odpověděla jsem jí a vyšla ze dveří. Zvuk podpatků se linul chodbou až do momentu, než jsem se zastavila před velkými pozlacenými dveřmi od hlavního konferenčního sálu. Znovu jsem se zhluboka nadechla a vešla. Veškeré hlasy utichly a já sebevědomě kráčela k místu v čele oválného stolu. Lorelai cupitala za mnou a posadila se na volnou židli v rohu místnosti. Všichni přítomní vstali a já polkla. Jsem tu jediná žena a můj pohled se právě setkal s pohledem muže, o kterém jsem si myslela, že ho už nikdy neuvidím. Florian Morton se za těch deset let skoro nezměnil. Elegantně oblečený, pečlivě upravený, tvrdý pohled. 

,, Vážení pánové, vítám vás na prvním oficiálním summitu vedoucích útvarů zajišťujících bezpečnost kouzelníků. Tento summit proběhne pod záštitou Kouzelnického kongresu Spojených států amerických, v jehož sídle se právě nacházíme. Jmenuji se Alodie Beasleyová, jsem vedoucí odboru Kouzelnické bezpečnosti a případné dotazy či připomínky, prosím, směrujte na mne. Ráda bych vám všem poděkovala za vaši hojnou účast! Tímto považuji summit za zahájený!" řekla jsem a obdržela potlesk od přítomných mužů. Také jsem na sobě neustále cítila pohled Floriana Mortona. Summit trvá celý týden a je rozdělený do několika bloků. Dnešek jsem pojala lehce, většina přicestovala z velké dálky, tak je nechci zatěžovat dlouhými diskuzemi. Proto dnes po zahájení následuje exkurze po budově kongresu, hlavně jim chci ukázat, jak pracuje mé oddělení. Také večer pořádám uvítací večírek, kde budou i ostatní vysoce postavení kouzelníci kongresu. Než jsem oddělení převzala, tak bylo jeden velký chaos. Moje povýšení vlastně znamenalo, že jsem na starost dostala tu největší osinu v zadku, abych s ní něco provedla. A to já udělala! Zavedla jsem dobrovolné intenzivní přípravné kurzy pro studenty posledního ročníku Ilvermorny, kteří se chtějí stát bystrozory. Jedná se o blok večerních přednášek a praktickou demonstraci práce bystrozora na příkladech. Tyto přednášky jezdím dělat sama. Jakmile pak studenti složí závěrečné zkoušky ve škole a uchází se o místo, každému z nich je přidělen seniorský mentor, který už není schopen aktivní služby, ale má cenné zkušenosti. Mentor nováčky zasvětí a doprovází je k jejich prvním případům. Zavedla jsem taky klasifikaci různých přestupků podle náročnosti zásahu. Od těch nejbanálnějších třídy A až po úplné katastrofy třídy F. Všechny případy se hlásí dobré duši naší kanceláře, Dorris, která je spolu se svými spolupracovníky bleskově roztřídí a John, bystrozorský matador, který v jednom zásahu přišel o obě nohy a oko, je pak následně přiřadí bystrozorům podle jejich schopností a zkušeností. A to hlavní - na mém oddělení vládne přátelská a veselá atmosféra. Snažím se ke všem podřízeným přistupovat s respektem a lidsky, jak bych si to přála já. Mé dveře jsou vždy otevřené. A poslední věc. Nepodporuju šikanu žádného druhu. Všichni ví, že jestli si na někoho z nováčků budou dovolovat a já se to dozvím, přísně je potrestám. Za půl roku se z otloukánka kongresu stalo nejvychvalovanější oddělení a chlapi okolo mě konečně začali brát vážně. Když jsem v čele naší sedmičlenné skupinky nakráčela do společné kanceláře bystrozorů, všichni na nás zvědavě hleděli. Pěkně jsem ty papaláše provedla, popsala jim náš systém a zase je odvedla, aby bystrozory nezdržovali od práce.