My Patronus Is Phoenix [Albus Brumbál, HP]

kapitola čtrnáctá

Už je pár dnů po vánočních prázdninách a já ležím v dívčích ložnicích na posteli a pozoruju kousek pergamenu, který Minnie přeměnila na motýla poletujícího nade mnou. Konečně jsem poznala alespoň jednoho svého strýce Benjamina. Nabídl mi, že mě o letních prázdninách vezme za Lesterem a Penelopou do Ameriky. Spokojeně jsem se protáhla a podívala se na Minn, která škrabkala svou kočku mezi ušima. 

,, Alodie?" zeptala se najednou a vytrhla mě z myšlenek.
,, Hm?"

,, Přemýšlela jsi někdy o tom, že bys byla někým jiným? Třeba mudlou?"
,, No, vlastně ani nevím, asi ano. Jak tě to vůbec napadlo?"
,, Táta je mudla a je nešťastný. Máma je čarodějka, co se musí chovat jako mudla, a je taky nešťastná. Mají se sice moc rádi, ale nejsou šťastní. Myslím, že by oba chtěli být někým jiným."
,, No, já...když jsem byla mladší, teta mě často zavírala samotnou v pokoji. Pozorovala jsem mudlovské děti, jak si venku hrály, klidně i celý den a já byla pořád zavřená. Představovala jsem si, že mi jednou narostou křídla jako motýlovi a já prostě odletím..." řekla jsem potichu a sklopila pohled. Ucítila jsem něčí ruku na svém rameni.
,, Už je to pryč," zašeptala Minn a já její ruku stiskla.
,, Co tví mladší bráškové?"
,, Jsou úžasní," řekla Minn a pousmála se. Zvedla jsem se a opět se posadila na okenní parapet. Očima jsem přejížděla po stromech. Některé byly docela holé a jiné byly díky jehličí temně zelené a jakoby pocukrované jemným sněhem. Když se ovšem přiřítilo něco velkého a černého, s leknutím jsem sebou žuchla na zem a vystrašeně pozorovala Minn, která to šla neohroženě okouknout.
,, To je ten tvůj černý pták!" smála se a já zahanbeně vstala.
,, Felixi, ty neřáde!" vyprskla jsem, zatímco on jen slabě zakrákal a snesl se za mnou na postel. Najednou to byl ten nejúžasnější pták na světě, protože mi přinesl dopis od strýčka Lestera! Nadšeně jsem zavýskla a jedním pohybem roztrhla obálku. Vytáhla jsem z ní nažloutlý dopisní papír a hltala každé slovo.

Drahá Alodie, 

ani nevíš, jakou radost nám všem udělal tvůj dopis. O té smutné záležitosti s tetou Ruth už také vím. Určitě bych tě ale chtěl vidět, Benjamin mi psal, že by tě k nám mohl vzít během léta, je to skvělý nápad, moc se na tebe těšíme. 

Tvůj strýček Lester, Penelopa a Carl

Dopis jsem potěšeně složila a svezla se do lehu. 

,, Copak, napsal ti Albus?" poškádlila mě Minn a já se na ni zamračila.

,, Ne, co s ním pořád máš? To byl strýček Lester."

,, Jo, jistě," řekla a potutelným úsměvem a já raději vstala, popadla pergamen, psací potřeby a vyrazila do knihovny. Vážně se mi nechce pořád ji přesvědčovat, protože je to jen kamarád, přece...Vzala jsem si dvě ohmatané knížky a chtěla se s nimi posadit na své oblíbené místo. Dvě dřevěné židle a malý stolek v malém výklenku. Na jedné však někdo seděl. Čupřina kaštanových vlasů mi způsobila divoké bušení srdce. Opatrně jsem kolem něj prošla a položila knihy na stůl.
,, Jdi pryč, zmiz!" sykl na mě chlapec s nebeskýma očima a bohužel, mrzimorskou kravatou.
,, Proč, tohle je moje oblíbené místo," řekla jsem překvapeně. Mrzelo mě jeho chování.
,, Ne, tohle je moje místo, chci být sám," zabručel a já se zamračila.

,, Ne, tohle je i moje oblíbené místo a budeš mě tady muset překousnout!" řekla jsem pichlavě a jedním rychlým pohybem jsem se posadila naproti němu. Jeho studánkové oči mě propalovaly.
,, Fajn!" řekl vztekle a začal mezi námi stavět hradby z učebnic a knížek.
,, Abe, nech toho," řekla jsem teď už klidněji, když se mi zpomalil tep.
,, Proč bych měl a odkdy víš, jak se jmenuju?!"

,, Řekla mi to Ariana, tvoje sestřička. Nepamatuješ si snad, jak jsi mě držel za límec?" zeptala jsem se s úšklebkem a koukala do jeho očí mezerou mezi knihami. Jeho pohled byl najednou jiný.

,, U-už vím, ty jsi ta holka, kterou si tak oblíbila," řekl a napodobil můj pichlavý tón.
,, Ano a mám taky jméno."

,, Alodie," utrousil a uhnul pohledem.

,, To jsem nečekala."
,, Musel jsem si ho zapamatovat, když mi o tobě Ari pořád vyprávěla a chtěla tě zase vidět."
,, Ehm, nechceš s tím úkolem pomoct?" zeptala jsem se ho mile.
,, Ne, zvládnu to sám, ale....díky," vysoukal ze sebe.
,, Vážně ne-"
,, NE!" křikl až jsem nadskočila. Je hrozně přecitlivělý. Přimhouřila jsem oči.
,, U Merlina, tohle vážně nemám zapotřebí," řekla jsem nespokojeně a zvedla se.
,, Počkej, no, tak fajn, řekněme, že se mi to samotnému úplně nedaří, takže tvou pomoc ehm...přijímám," řekl a až teď jsem si všimla, že mezi prsty drží rukáv mého hábitu. Pomalu jsem se posadila a rozložila si věci. 

,, Takže...čím chceš začít?"
,, Bylinkářství?" zeptal se opatrně a já kývla. Nalistovala jsem příslušné stránky v knize a začala psát. Všimla jsem si, že se na mě dívá, ale jakmile jsem zvedla oči, uhnul pohledem. Natáhla jsem se, abych si znovu namočila brk ve stejné chvíli, jako Abe. Letmo se dotkl mé ruky a oba jsme je rychle stáli, jako bychom se o sebe spálili. 
,, Asi už půjdu," řekl rychle, posbíral si věci a zmizel. Jen jsem si stačila povzdechnout. On je vážně divný, nejde se v něm vůbec vyznat. Ale ty jeho oči jsou stejné jako ty Albusovy. Zase mi zrůžověly tváře...

Prosím potlesk, po sto letech vyšla kapitola jeej :D Psala jsem ji snad celé odpoledne jednou rukou, ale je to tady! (jednou rukou proto, protože druhou mám zlomenou, jsem šikovná, já vím) :DD Votes/komenty potěší, vaše sprucelady123 :)