Tohle se děje, když vypadáte jako Demi...

3. kapitola

Sedíme s Katrin vedle sebe u noťasu a já na ni nevěřícně koukám: „Cože? Napsat Niallovi?“ Slyšela mě vůbec předtím? Tohle psaní nemá vlastně ani cenu, téměř každý, kdo to zkoušel, se nikdy odpovědi nedočkal. Natož abych pak já měla to štěstí. Uvědomovala si to vůbec?

„Jo Vaness, napíšeme mu. Vždyť, kolik lidí mu psalo?“ nestihla dokončit větu, „hodně!“ dokončila jsem za ní.

„Nech mě to domluvit.“ Řekla vážně, a já si připadala trošku hloupě.

„Chtěla jsem říct, kolik lidí mu podle tebe píše, jakožto dvojče Demi?“ a mrkla na mě.

Schouleně jsem seděla na židli a pozvedla obočí. „No, já nevím…“

„Přesně!“ odpověděla Katrin, „chudáček Niall, neustále se snaží získat Deminino srdce, ale ona jeho lásku neopětuje. Myslíš, že nebude rád, když nenajde ÚPLNĚ TO SAMÉ u někoho jiného?“ šibalsky se na mě usmála.

„No, víš, není tohle hnusné? Já ani Niallovi psát nechci, i kdyby se náhodou „chytil“- což nepředpokládám, já o něj mít zájem nebudu. Ani se mi vlastně nelíbí…“ odkašlu si, „vzhledově.“ dodám.

Katrin se ale nenechala odbýt. „Vaness, ty to pořád nechápeš, že ne?“ Měla pravdu, nechápala jsem.

„Tak tedy, dovol mi tě poučit. Jak nejlépe se dostaneš ke svému idolovi, krásnému, milému Harrymu?“ První mě zarazilo, že použila taková přídavná jména, málokdy o něm mluví hezky. Ale pak jsem se rozpomněla, na co se ptala. „Hm, no, osud?“ vážně jsem nevěděla, co jiného odpovědět.

„Ne, špatně!“ okřikne mě, ale nějak zle to nemyslí, „přes jiného kluka!“ zašklebí se.

„Tím chceš říct, že máš v plánu…“ znervózním, „Nialla využít?“

„Správně!“ odpoví Katrin.

Na tohle já nemám nervy, nechci tohle poslouchat. One Direction mám ráda, mám ráda celou jejich skupinu, každého člena, jenom jednoho z nich zbožňuji nejvíc a chci se s tím setkat. U těch ostatních…vždyť by to ani nemělo cenu. Vždy musí být u obou dvou jakási přitažlivost. A když u jednoho článku chybí, nikdy nemohou být dva spolu. A já už teď věděla, že Nialla nějak víc poznat nepotřebuji, ne tak, jako si už dlouhé roky přeji poznat Harryho.

Proto jsem se zvedla a odešla jsem si dolů pro šálek čaje. Cestou ze schodů jsem přemýšlela, jestli byl dobrý nápad nechat tam Katrin samotnou, přihlášenou na mém účtu na twitteru a s jejím současným nadšením do kulišáren.

„Neboj se Vaness,“ uklidňovala jsem se, „jaká je pravděpodobnost, že by zrovna dneska tam byl a odepsal mi?“ Pak jsem se pousmála. „Vždyť kdo ví, umí Katrin vůbec s tím zacházet? Já si pamatuji na svoje první dny na twitteru, kdy jsem byla zoufalá a netušila jsem, co se kde má dělat.“

Nalila jsem si horkou vodu do hrníčku s černým čajem. „Pche, zrovna Katrin, takový antitechnik.“ Podala jsem si cukřenku z horní police a nasypala velkou hrstku do čaje.

Nechtělo se mi jít nahoru, bála jsem se toho, co všechno za tu dobu stihla napáchat. Stále jsem si opakovala: „Doprčic, a co když zrovna tahle levárna vyjde a Niall se chytí? Né, to není možný, nikdy to nevyšlo.“

Vůbec jsem nechtěla Niallovi ubližovat, mám ho moc ráda, ráda jako člověka s velkým charakterem a smyslem pro humor, je přátelský a tak. Jen si myslím, že i kdybych ho viděla na živo, žádná chemie mezi námi nepřeskočí. Ne z mojí strany.

„A popravdě, to chci, aby se do mě Niall zamiloval?“ V duchu se zamyslím, že jsem si dovolila použít tak silné slovo. „Do mě, jakožto do Demi? To není správné.“ Opakovala jsem si tyhle úvahy cestou nahoru s čajem v ruce.

„No konečně jsi tady! Čekám na tebe celou věčnost!“ upozorní mě.

„Já si jen byla dole udělat čaj“ pronesu nevinně.

„No jasný, hej, pojď sem, rychle pojď sem! Posaď se!“ zvyšuje hlas.

Usedám vedle ní a zbystřím zrak na monitor.

Chvíli se rozhoduju, ale nakonec se zeptám: „Takže jsi mu napsala?“ otočím se na ní.

Katrin neodpoví, jen se uculuje a ukáže prstem na obrazovku. Znovu se tam podívám.

Píše: „Ahoj Nialle, jsi můj nejoblíbenější člen kapely, moc ráda bych se s tebou setkala, tvoje Demi Lovato.“

Vzkaz si přečtu několikrát. „Bože, Katrin! Tohle je podvod, hnusný podvod!“ zařvu na ni. „Klídek Van, vždyť takhle to přesně potřebujeme.“

„Co? Ne, vůbec. Já tohle Niallovi dělat nebudu, a jestli je to podle tebe jediná možnost, jak se dostat k Harrymu, to ho radši vidět nechci.“ řeknu smutně.

„Vaness, víš, že tě mám ráda, opravdu moc, a chci pro tebe jakožto kámošku to nejlepší. Ty pořád na Harryho čekáš, snažím se tě seznámit s jinými kluky, abys na něj zapomněla, ale co řekneš ty?“ zahanbeně odvrátím od ní pohled, „řekneš né, promiň, já čekám na Harryho Stylese."

Zatraceně, v tomhle má Katrin pravdu, já vážně nikoho jiného nechci. Všechno to dělá kvůli mně.

Podívám se znovu na vzkaz pro Nialla. „Heh,“ chce se mi pousmát, napsala mu jen jednou. Pche, to si toho ani nevšimne. Nenápadně se usmívám. Katrin ale zbystří.

„Co je?“ zeptá se.

„Eh, Katrin, ty vážně nevíš, jak to na tom internetu chodí.“ Směju se. Katrin na mě nechápavě zírá.

„Totiž, klukům píše tolik fanynek, že za den tam mají tisíce zpráv. A ty mu napíšeš pouze jednou. Toho si nevšimne.“

Katrin jenom na mě mrkne a moudře pronese: „Víš, nezáleží na tom, kolik zpráv pošleš, jde tam o obsah vzkazu. Když je text důležitý, vždy si toho všimne.“ Přesto že kolikrát Katrin neví, o čem se bavíme, má vždy lepší argument, než já.

Napila se z mého čaje, usrkla a dodala: „A zrovna Niall, co vím od tvého vyprávění, ten tam tráví nejvíce času. Co by tam celou dobu dělal, než aby četl zprávy od fanynek? Jen všechny jsou tak pošetilé, že si myslí, když nedostanou odpověď, tak ho nečetl. Proto spamují. Ale to Nialla akorát tak odpudí. Avšak když uvidí takzvanou „message“ od jeho milované Demi Lovato, rád odpoví.“

Dostala jsem z jejího vypravování strach. Kdykoli to bylo sebevíc nereálné, Katrin to celé přetočila a přeříkávala jakožto realitu. Všechno mi najednou dávalo větší smysl. O to víc jsem se bála, že si Niall zprávy všimne. Ale stále neodpovídal. Nebo aspoň Katrin mi nic neřekla.

Všimnu si, jak Katrin na mě kouká. „Ty mi, nevěříš, že ne?“ pozvedla levé obočí.

„Ne, věřím, ale asi si půjdu lehnout.“ Rychle jsem vstala, aniž by mi mohla stihnout odpovědět.

„Hej, jako Vaness…“ začala.

„Co je? Zívla jsem a ulehla. Katrin na mě divně mrkala a pak pronesla: „To se ani nechceš kouknout, co odepsal?“