Tohle se děje, když vypadáte jako Demi...

24. kapitola

Jeho slova zněla tak mile, že nakonec se dočkal souhlasného přikývnutí. Došel zaplatit pokoj a vyjeli výtahem do pátého patra. Otevřel mi dveře, vešla jsem jako první, on hned za mnou. Zavřel a zamknul. Pokoj byl překrásný. Opravdu velice luxusní a určitě drahý, stejně jako restaurace, která k němu patřila. Prohlíželi jsme si ho a společně si povídali hodně dlouho v obývacím pokoji na pohovce. Museli být alespoň tři hodiny ráno a stále pronášel několik jeho vtipných hlášek, které vždy zakončil sladkým úsměvem.

I když bylo tak pozdě, v jeho společnosti jsem nedokázala být unavená. Přesto jsem usoudila, že je nejvyšší čas jít spát. Vstoupili jsme do nečekaně velkého pokoje, nejspíš největšího ze všech. Znovu se mi zarazil dech. „Jen jedna postel?“ bohužel jsem větu řekla nahlas. Harry si zmateně prohrábl vlasy a protočil se na jedné noze: „Eh, víš, no,… já budu klidně spát na gauči, ty zůstaň tady…“

„Ne, ne, to nemůžu, ty jsi platil, ty budeš spát tady.“

„To bych ti neudělal, zasloužíš si krásný spánek mnohem více než já.“ A zcela spontánně se dotkl mé ruky.

Zvedla jsem k němu hlavu: „Tak dobře, budeme tam spát oba. Stejně je dost velká, takže každý budeme mít dost prostoru na své straně.“

„Mohl bys zhasnout, prosím?“ otázala jsem se ho a ulehla.

Zavřel dveře od ložnice a stiskl vypínač, také ulehl.

Leželi jsme každý vedle toho druhého. Nadšeně jsem svírala peřinu, že obývám společnou místnost s Harrym. Nejen místnost, i postel. Něco takového jsem nikdy nezažila. Cítila jsem toho tolik! Spoustu krásných pocitů. Srdce mi tlouklo o sto šest, nenápadně jsem se otočila na ten bok, abych na něj měla hezký výhled. Zkoumala jsem, zda-li už spí. Mohla jsem spatřit, jak se mu při každém nádechu zdvihá vypracovaná hruď. Uculila jsem se. Na to jsem hned zaznamenala, že otevřel oči. Ty své jsem pro jistotu rychle zavřela. Na posteli jsem ucítila pohyb, teplo cizího těla se ke mně přibližovalo. Velice blízko se ke mně naklonil, mohla jsem ucítit jeho kolínskou. Oči jsem malinko pootevřela. Krásným, sladkým, britským přízvukem mi pošeptal: „Jsem rád, že jsi tu se mnou." A políbil mě na čelo. Usmála jsem se. Harry to viděl a zůstal ležet na mé straně. Rukou si podepřel hlavu. „Ty ještě nespíš?“ zeptal se. Jen jsem špitla: „Ne.“

„Proč ne?“ dál vyzvídal a culil se.

„Protože tu jsi!“ a hravě jsem do něho strčila a zasmála se. Taky se zasmál a rukou mě jemně objal. Bylo to to nejpříjemnější, co jsem znala. V břiše mě začalo šimrat. Má ruka zase objala jeho. Harry už se tolik neusmíval, jenom na mě koukl. Chvilku jsme jen pozorovali toho druhého, pak se přiblížil. Ruka, která mě před chvílí ovíjela, mi přejela po vlasech a po chvilce po tváři. „Vanesso, ani nevíš, jak moc mi na tobě záleží. Čeho všeho bych byl kvůli tobě schopen.“

Něco tak nádherného mi nikdo nikdy neřekl, nevěřila jsem svým uším. Pak jsem si vzpomněla na vše s Demi a zesmutněla jsem.

„Harry, klidně mi můžeš říct, že tu jsi kvůli tomu, že jsem podobná Demi Lovato. Všude se mluví o jejím takzvaném „dvojčeti“ a všichni mě pronásledují. Jsem jim dobrá jen když něco potřebují, nebo mě chtějí na její úkor využít a já se z toho asi zblázním a…“

„Ššš…“ pronesl konejšivě a ukazováček mi dal před má ústa. Zklidnila jsem se a dívala se mu do očí. Čekala jsem, co nastane.

„…kdo je Demi Lovato?“ zeptal se.

V ten moment jsem přestala dýchat. Vše bylo rozhodnuto.

I druhou rukou jsem ho objala, chytila ho kolem ramen, on mě kolem pasu a políbil mě.