30. kapitola

351 17 7
                                    

U Nialla doma.

„Je, jak je to možný, je odemčeno?“ podivil se Niall, když se večer vracel do svého domu. Vešel a pro jistotu opravdu zamknul.

Stiskl vypínač, ale světlo nefungovalo. Zkusil to znovu, opět nic. „Halo, je tady někdo?“ zavolal do prázdných místností. Bez odezvy.

Šel do kuchyně, kde zanechal poslední prázdný talíř od kuřecích křidýlek, dál následovala koupelna. Byla prázdná. Vyšel po schodech, aby se podíval do ložnice, ta také byla opuštěná. Opětovně seběhl dolů ze schodů.

„Zvláštní, někdo by se mi sem vloupal, aniž by si cokoli vzal, či zanechal po sobě památky?“ divil se.

Zašel do obývacího pokoje, asi jeho největší místnosti. Ve tmě se orientoval jen podle svého pamatováka.

Ohmatal každý stolek, skříň, ano, i televize byla na svém místě. Pak se ale dotkl vlasů. Lekl se. „Eh, co to…?“

„Ahoj Nialle.“

Stál tam vyděšený. „A…hoj?“

„Promiň, nechtěla jsem tě vylekat.“ Spatřil její úsměv.

Pak si vzpomněl. „Vanesso?“ usmál se, „jsi to ty?“

Popošla k němu, letmo se ho dotkla. „Neboj, všechno je v pořádku.“ A pohladila ho. Její dotek mu byl příjemný. Zkusil se jí také dotknout. Nechala se. Snažil se zbystřit, aby viděl její výraz, stále ještě byla tma.

„Hezky voníš.“ Řekl a pak se zastyděl.

„Ty taky.“ Odpověděla. Vanessu nepoznával. Nakonec má o něj zájem? Ta, která mu byla sympatická, ta, která mu nejvíce připomínala jeho vysněnou?

Dotkl se jí i druhou rukou. Dál nic nedělal, čekal na její reakci. Ona ho objala kolem krku: „Ani nevíš, jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekala,“ přiblížila se k němu, Niall se také naklonil a políbili se.

Rukou jí prohrábl husté vlasy a radostně ji objal. „Teď jsem ještě šťastnější, než jsem byl kdy předtím.“ Sdělil jí.

„Opravdu?“ doufala.

„Ano! Jsi přesně jako z mého snu. Ta vůně, ty vlasy, ta postava. Teď jsi,… teď jsi…“

„Co jsem?“ ptala se nedočkavě dál a začala poodstupovat.

Niall zatím stál na místě. Přemýšlel a pozoroval černou siluetu, jak se blíží pomalu k oknu.

„Teď jsi taková,… jaká je ona.“ Dívka stále odstupovala k oknu, do kterého vbíhaly paprsky měsíce.

„Koho máš na mysli? O kom mluvíš?“ pronesla láskyplně.

Podíval se na zem, styděl se. Nakonec sebral odvahu větu dokončit. Zvedl hlavu a podíval se na dívku, která byla obklopena světlem.

Niallovi stekla slza a usmál se: „…Demi?“

KONEC

Tohle se děje, když vypadáte jako Demi...Where stories live. Discover now