"Tady."Pokládám před něj hrneček s čajem a sama se vracím pro svůj.
"Díky."Zamumlá, když si přisedám naproti němu.
"Haymitchi...j-já musím ti něco říct."
"Dobře, tak povídej."
"Jsem těhotná."
"A co s tím má společného?"
"Je to tvoje."
Chvilku mlčí.
"To je blbost!"Křikne, až sebou trhnu."Effie, doufám, že víš, jak se dělají děti. A my jsme spolu nešukali...!"
"Hele! Nekřič na mě!"Vyskakuji na nohy stejně jako on."Aby jsi věděl, milánku. Spali jsme spolu!"
"To, že sis někde v Kapitolu upíchla dítě a chovala se jako děvka, přece teď nemůžeš hodit na mě!"
"C-co jsi to řekl?"Ptám se raději znovu, jestli řekl to, co si myslím.
Přecházím k němu a vlepím mu facku nepopálenou rukou.
"JÁ NEJSEM DĚVKA!"
"A jak mi, kurva, dokážeš, že je to moje?!"Drží se za tvář.
"Ty škrábance na zádech, když ses tenkrát ráno probudil byli ode mě."
"Máš nějaký důkaz?! Effie, tohle na mě prostě nehodíš, jasné?"Chystá se odejít.
"Kam jdeš?!"
"No, přece domů. Jsi blázen, tohle na mě hodit nemůžeš."
"J-já, ale, ale nejsem....A co mám podle tebe dělat?!"Křiknu za ním do chodby.
"Jdi třeba na potrat, co já vím!"Bouchne za sebou dveřmi.
Skácím se na zem. Pažemi si obejmu kolena a rozvzlykám se.
"Já tě nedám."Zašeptám.
~~~~~~~~~~~~~~~~~
Potřebovala jsem to ukončit tady, dneska nejspíš ještě jedna bude...Ale upozornění. Revoluce se odehraje o pět později, jestli vám to nevadí z...z řekněme finančních důvodů. No, dobře to ne, ale prostě to, tak potřebuji.
