22.část

171 14 2
                                    

"Hlavně jí to řekni. Ne, že se zapomenete ty víš při čem." Připomíná mi Katniss, když si přebírá malou Tess.
"Nezapomu. A běž, ty puberťačko." Uchechtnu se a vystrčím jí ze dveří.
Ucítím, jak se mi její ruce omotají kolem pasu a její zuby mi zlehka zkousnou kůži na krku.
"Effs." Zasměju se a otáčím se na ní.
"Copak mi máš říct?"
Vyzvednu si jí za stehna do náruče.
Ruce mi pokládá za krk.
"Musím to říct teď?" Ptám se tiše a sklápím pohled, což vypadá jako bych jí zíral na hrudník.
"Alespoň by ses mi mohl koukat do očí." Zvedne mi rukama hlavu. "A ano. Musíš."
"Nebude se ti to líbit." Šeptám.
"Co jsi provedl?" Obočí svraští k sobě a ve tváři má nejistý výraz.
Posazuji se na postel a Effie mi sedí na klíně.
"Právě, že já nic."
"Tak kdo? Haymitch! Mluv!" Začne se vztekat jako malé dítě.
Zhluboka se nadechuji. "Coinová nás posílá do Kapitolu." Zamumlám, ale tak aby to slyšela.
"C-co?" Zeptá se šeptem. "J-jak? Proč? Nerozumím, Haymitchi. Proč ty?!"
"Já nevím, Effie." Vzlyknu a opřu si čelo o její rameno.
Obejme mě a políbí do vlasů. "Neplač, Mitchie." Šeptá.
"A-ale...Já tam nejspíš umřu." Vzlykám hlasitěji.
Prudce se ode mě odtáhne. "Takhle už nikdy nemluv!" Křikne mi zoufale do obličeje. "To neříkej. Zvládnete to." Řekne tišeji.
Nemůžu kývnout. Lhal bych. Vím, že pokud bude třeba tak se za Katniss nebo Peetu obětuji. A kdybych Effie tohke slíbil, tak bych jí sprostě lhal.
"Kdy mi tě vezmou?" Zeptá se šeptem.
"Dnes se to dozvím." Opět si pokládám hlavu na její rameno a daruji jejímu krku drobný polibek.
Zničeho nic se mi prudce zapře do ramen a povalí mě na postel. Dívá se mi zpříma do očí a pak promlouvá:
"Musíme využít každé volné minuty." A s těmihle slovy se mi vrhá svými rty na ty mé.
Po vzpamatování přistupuji na její hru a hladově ze sebe strháváme oblečení. Občas zaslechnu nějaké to natrhnutí látky, ale to nás teď netrápí. Chováme se jako puberťáci, kteří už nejsou pod zákonem.
Několik minut, kdy hledáme správnou pozici a nahá těla se třou o sebe jakoby bylo ticho protnuté jen našimi občasnými hlubokými nádechy, kdy se naše rty oddělí a dopřejí plicím vzduch. A nakonec ticho protíná můj chraplavý sten a její tiché vyjeknutí. Jakoby jsme si neuvědomovali, kde končí mé a její tělo, protože v těch několika chvílích jsme byli jedno. Pokojem se rozléhalo dvouhlasné slastné sténání a hluboké dýchání. Párkrát jsem sjel rty na její krk a poté i hrudník. Ruka mi bloudila po jejím stehne a silně ho přidržovala výš. Druhou rukou jsem kopíroval křivky jejího těla a nezapoměl si jako muž sjet i na ten její zadek. Effie se prohýbala v zádech a občas, když se nezapomněla, mi pomáhala i svou pánví, kterou tlačila proti mně. Nehty mi zarývala hluboko do kůže na zádech, drápala jako kočka a přitom je zarývala stále hlouběji. Moje tělo právě nadopované hormony jakoby necítilo bolest na zádech, kterou mi její nehty způsobovali. Servala by mi ze zad kůži, kdybych se jí nepřipoměl, že i já cítím bolest, nebo spíš teprv ucítím.
Slyšel jsem jak se jí zadrh dech, jednou rukou mi vjela do vlasů a na milisekundu se mi hluboce zadívala do očí a přesto jako by to byla věčnost. Jako by tím chtěla říct Miluji tě. A pak jí nával orgasmu přinutil přivřít oči, zaklonit hlavu a s ostrým vyjeknutím se mu plně oddat. Moje tělo jakoby zareagovalo na její orgasmus a dopřálo mi ho také. Myslel jsem, že se v tu chvíli rozletím na miliardu kousíčků a jediný kdo mě bude moct dát zase dohromady bude Effie, přivádějící mě k dalšímu nepřekonatelnému orgasmu. Měl jsem chuť si zařvat, ale neudělal jsem to. Jen jsem se sklonil k Effiyně krku a zlehka jí kousnul a pak rty vyjel až ke rtům, kde jsem jí daroval děkovný polibek.
Polibek mi s radostí oplací a rukama mi znovu zajíždí do vlasů a různě je cuchá.
"Bylo to ještě lepší než tenkrát." Usmívá se.
"To si k mojí smůle nepamatuji." Vydechnu.
"To nevadí. Ukážu ti ještě lepší."
"Líp už to snad ani nejde." Tiše se zasměji.
"Ukážu ti to až ss vysprchuješ." Záhadně se usměje a zhluboka vydechuje.
Padnu vedle ní a začnu jí bříšky prstů přejíždět po holém břiše.
"Miluju tě, Effie. Strašně moc." Zamumlám zničeho nic.
"Já vím." Lípne mi pusu na hruď. "Protože já tebe taky."

MaybeKde žijí příběhy. Začni objevovat