Ona mě nevidí.
Je slepá.
Nabodali jí něco, aby oslepla.
Opatrně se dotknu její tváře.
Cuká s hlavou dozadu.
"Je tu někdo? Co mi chcete?! J-já už jsem vás vše řekla. Nevím nic."Přes rty se jí vydere bolestivý vzlyk.
Její hlas.
Ten krásný zvonivý hlásek, který jsem slyšel ve svých snech křičet. Tolikrát jsem jí viděl trpět.
A teď je tu přede mnou. Pomlácená a slepá.
Představoval jsem si to jinak. Čekal jsem, že se mi vrhne do náruče. Obejme mě a já už jí nikdy nebudu muset pustit.
Jenomže ona ani neví, kde je natož, že jsem tady.
Pomaličku se vzdaluji ke dveřím, abych jí nevyplašil nějakými hlasitými zvuky.
******************************
"Měl by jsi za ní jít, Haymitchi."Promlouvá za mnou Katniss.
Nejspíš přivedla Tess.
Ani nevím, jak dlouho už ležím na posteli a zírám do zdi.
Katniss si bere Tess k sobě a spolu s Peetou se o ní starají, zatímco já mám moc práce se svým zíráním dovnitř.
"Byla jsem tam dnes s Tess, ale spala."Oznamuje mi.
"Tess byla moc šťastná, když jí viděla."Takže je tu i Peeta.
Dlouho je ticho přehlušené jen naším dýcháním.
"Haymitchi mám toho dost!!!"Rozkřikne se Katniss."Ihned vstaň! Effie je tady a potřebuje tě! Tak za ní vypadni nebo tě tam dokopu!"
"Nech mě být Katniss..."Zamručím.
"Haymitchi!!!!! Ona tě potřebuje!!!"
"Katniss...Katniss, zlato. Nech ho být."Vkládá se do toho Peeta."Tess bude u nás, Haymitchi. Seber se, chlape."
Slyším vzdalující se kroky a na to bouchnou dveře.
Jsou pryč.
Jako Effiyn zrak.
Možná měli pravdu. Effie mě potřebuje a já se tu válím a zírám do zdi!
Prudce vylétnu na nohy až se mi z toho rychlého pohybu zamotá hlava.
Popadnu svůj svetr a mířím k nemocnici.
Po, pro mě, zdlouhavém sjezdu výtahem do nemocnice se ihned vydávám do jejího pokoje.
Ale co když ještě spí.
Chci s ní mluvit. Chci aby věděla, že tu s ní jsem. A už jí neopustím.
Tiše vstupuji dovnitř.
Místností se nese tiché vzlykání.
Omylem silněji praštím dveřmi.
"Huh! Je tu někdo?"
"Effie..."
"Kdo jste? Určitě vás znám. Pojďte blíž, prosím."
"Nevykej mi."Přecházím k její posteli.
"Takže se známe osobněji? Kde teď jste?"
"Vedle tebe."
Trhne sebou.
"Mluvte, když se pohybujete."
"Dobře..."Kývnu, i když to nevidí.
Její dlaň přistane na mém břiše."Co je to?"
"Moje břicho."
"Mohl by jste se sklonit?"
"Proč?"
"Bude to znít divně, ale chci osahat Váš obličej."
Zasměju se.
"Smějete se jako jeden z mých znamích, ale..."
"Ale co?"Přikleknu si k její posteli.
"Je mrtvý. Řeknete mi, prosím, kde jsem? A jaktože už mě nebijí?"
"Jsi ve Třináctém kraji. Zachránili tě."
Zaráží se.
"Proč mě nenechali umřít?"
Při téhle otázce mě zabolí na hrudníku.
"Jak se jmenoval ten tvůj známí?"
"Neodpověděl jste."
"To ani ty."Usměji se.
"Haymitch. Haymitch Abermathy. Znal jste ho?"
Jsem pro ní mrtvý? Jakto? Vždyť jsem tady. Živý.
"Jakto víte, že je mrtvý? A znal jsem ho..."
"Osobně mi to řekl Prezident Snow. Zabili je i s naší dcerou, když se jí snažil ochránit."
"Tess..."Zašeptám.
"Co jste to řekl?! Řekl jste její jméno! Proč jste ho řekl?!"Začne hysterčit.
"Omlouvám se."
"Už ho nikdy neříkejte!"
Vezmu její dlaň mezi své. Má je chladné jako led.
"Je ti zima?"Zeptám se tiše.
"Ne...Odkud jste ho znal? Byli jste přátelé."
"To není důležité."
"Máte zjizvené ruce? Pracujete se zbraněmi nebo tak?"
"Ne...To...je na dlouhé vyprávění."
"Jistě."
"Povím ti to jindy..."
Na tváři se jí objeví úsměv.
"Smím tedy?"Vyprošťuje svou ruku z mých, zvedá jí do vzduchu a marně šmátrá po mém obličeji.
Beru jí za ruku a přikládám si jí na tvář.
Položí si na mou tvář i druhou ruku.
"Měl by jste se oholit."Přejíždí dlaněmi po tvářích.
Uchcetnu se.
Všímám si, jak zavře oči.
Sjede rukama k bradě. Poté vyjede o kousek víš a palci mi přejíždí po rtech.
"Máte útlé rty, ale dlouhá ústa. Musíte mít krásný úsměv."
Dostává se k nosu."Měl jste někdo zlomený nos?"
"Dá se to tak říct."Připustím.
"Tak to vše vysvětluje."Chápavě přikývne, oči stále zavřené."Máte nevýrazné obočí. Není husté."
Zajede rukama do vlasů."Máte dlouhé, husté vlasy. Jakou barvu?"
"Taková slámově žlutá, řekl bych."
"A barva očí?"
"Šedomodré."
Zalape po dechu.
"Bolí tě něco?"
"Ne...jen. Jste mu tak podobný.
Vyzvednu se trošku výš. Nakloním se k jejím rtům. Daruji jí rychlý polibek.
"Co to děláte?! Neznám ani vaše jméno."
"Haymitch Abernathy. Těší mě."Zašeptám.
