Effie Po'V
Choulím se v rohu místnosti. Ne, je to cela! Ano, přesně tak. Drží mě tu jako nějakého vězně.
Přitom jsem nic neprovedla.
Myslím....
Ne! Určitě, ne!
Kolena si přitáhnu blíž k tělu. Není tu nejtepleji. Od vlhkých stěn jde chladno.
A co Tess?
Je tady taky někde zavřená? S Haymitchem?
Chytili je? Stejně jako mně?
A proč tu vlastně jsem?
Tolik otázek a žádná odpověď.
Doufám, že je Tess v pořádku.
Haymitch slíbil, že se o ní postará.
Haymitch? Věčně opilý Haymitch? Zbláznila ses?!
On to zvládne, vím to. Slíbil mi to.
Nemůže se mojí holčičce nic stát. To bych nepřežila.
Ani Haymitch. Vlastnoručně bych ho uškrtila.
Zavírám oči a snažím se potlačit slzy, které se mi tlačí do očí při představě, že by se mé holčičce mohlo cokoliv stát.
Co když jí teď někde ubližují? Protože Haymitche zbili do němoty a unesli jí.
Nebo, co když Haymitchovi prohnali kulku hlavou. A Tess taky. A mě teď čeká to samé.
Nebo jí drží v podobné cele jako mě. Akorát jí trápí hlady, ubližují různými mučícími nástroji, aby mi pak její mrtvé tělíčko mohli hodit do rukou a ukázat mi tak...Co vlastně?
Z mého denního snění mě probírá až můj vlastní vzlyk. Z očí se mi řinou slané proudy slz a já už nad nimi nemám žádnou kontrolu.
Snažím se je stírat hřbetem ruky, ale marně.
Nakonec hlavu opírám o kolena a zavírám oči.
