Peeta s Katniss sedí na židli a drží se přes stůl za ruce. Effie mi sedí na klíně a hlavu si opírá o mé rameno.
Tess si opodál kreslí nebo hraje.
Mluvíme o všem možném, ale jediné téma, kterému se vyhýbáme je Kapitol. Nikdo z nás tří neví, jak Effie nese její mučení nebo jaký by na ní měla vliv pouhá konevrzace o Kapitolu.
Nebudu po ní chtít, aby mi to řekla. Pokud nebude chtít, tak to neudělá a já ji nutit nebudu. Jsem schopný na to zapomenou, ikdyž mě někde hluboko bude tížit svědomí, že je to jen a jen má vina.
Mluvíme všichni...tedy až na Effie. Ta jen tak polehává na mém rameni a občas mi do ucha špitne něco, co by chtěla, abych řekl nahlas.
Nevím, jestli se jen stydí, ikdyž to mi přijde hloupé. Nemá se před kým stydět. A nebo jí přijde nevychované mluvit s někým aniž by se na něj nedívala.
To mi přijde nejpravděpodobnější.
Katniss s Peetou se zdržují celkově dlouho. Nevím, jestli se mi to jen zdá nebo mají oba opravdu něco na srdci. A tak když odcházejí si je beru i dveří trochu stranou.
"Děje se něco?" Ptám se narovinu.
"Ne." Zavrtí Katniss pohotově hlavou.
Peeta se po ní podívá.
Katniss mu pohled oplatí. Peeta jen drobounce kývne a otočí se zpět na mě.
"Nic se neděje, Haymitchi." Pousměje se až moc hraně.
"Máme vás oba moc rádi." Špitne Katniss a v slzách se mi vrhá kolem krku.
Vůbec to nechápu, ale přesto jí váhavě objímám.
"Co se děje, drahoušku?" Ptám se konejšivě.
"Posílají nás bojovat, Haymitchi. Do Kapitolu." Odpoví místo vzlykající Katniss Peeta.
Zmateně se po něm podívám. "J-jak jako bojovat?"
"Srazíme Snowa. Už je čas."
"Nemůžete. V-vždyť...jsme tým."
"V tom to je." Špitne Katniss. "Ty musíš taky."
Strnu. Jak jako musím? Proč my? Chtějí se nás zbavit? Chtějí, aby jsme po svrhnutí nedělali problémy?
"Jak jí to mám říct? Teď...Vždyť...to jí zlomí." Šeptám a nemám daleko do pláče.
"Musíš jí to říct, Mitchi. Nezasloužila by si další lži."
"Já vím, Peeto." Kývu stále ohromen tou skutečností, že zase budu bojovat o svůj krk.
