Alabastrův hněv | ONC2023

☰ VI.

Našel ji v jídelně. Lžíci svírala jako neandrtálec a nabírala s ní zapečené maso v paprice, zatímco knedlíky měla polité červenou omáčkou. Podle etikety celé špatně, okomentovala by Jordanova pomstychtivá matka. Etiketa by ji proklela, zafrkala by pak.

Přisedl si k ní. Harslov ho ignorovala, protože něco zkoumala na telefonu – Jordan podle hlavičky na displeji poznal, že je trenérka očividným fanouškem diskuzních fór. Hltala textová pole jako jídlo ne.

„Slečno Harslov."

Zvedla hlavu. Myslí se nacházela na internetu, proto nijak nereagovala. Poté, po vteřinách, škubla hlavou znovu, tentokrát zděšeně natolik, že si telefon málem namočila v omáčce.

„Do prd-"

Odložila příbor, jak nejlépe a nejelegantněji s její divokou náturou dokázala. „Pane inspektore."

Ah, sakra, pomyslel si Jordan. Drby se roznáší rychle, skoro na to zapomínal.

„Mám na vás otázky."

Usmála se. „Jasně, jen do toho." Podívala se do stropu v přemýšlivém gestu, jestli řekla vše správně, aniž by někoho urazila. Jestli neurazila inspektora. Hm.

„Co se týče hřebce v západní ohradě. Pan Hauzzer mi pověděl, že jste byla u hřebcova výbuchu, když jste nalepovala plakát. O co šlo?"

Vzpomínala. Luskla, žárovička se rozsvítila. „Jo, už vím... nějaký chlapík, takový chudák s holí, mi podstrčil cár papíru a poprosil mě, jestli bych to nevyvěsila. Myslím, že šlo o propagaci... nějaké akce Øye?"

Jordan se opřel do opěrky židle s jemně vyjeveným pohledem.

„Dokážete analyzovat hřebcovo chování?" zamaskoval vlastní překvapení.

Muž s holí. Akce Øye.

Rebecca se napila citronové vody. „Tenhle frajírek má problém s raseri. Když jsem se na kurzech učila o traumatech, je více možností: buď se bráníte útěkem nebo vztekem. U něj převládá vztek." Pod nosem si novonoršttinnou zamumlala: Vztekloun zasraný. (Jævla raseri). Jordan dělal, že nové noršttinně nerozumí.

„V jakém stavu ho dovezli?"

„Pf," odfrkla si Harslov. „Spíš v jakém stavu jsme ho dovezli my. Ten borec se ho chtěl prostě zbavit. Nechtěl do jeho přepravy vrazit už ani kenju. Když jsem s ním mluvila, žvanil cosi o tom, že ho viděl na aukci s dobrým hodnocením. Devět hvězd, říkal. Totální kravina, kůň s takovými čísly by se neukázal ani na bleších trzích. Byl vystrašený. Litoval té koupi hned potom, co zjistil, co je ten hřebec zač. Abych vám teda odpověděla: byli jsme rádi, že nám nepodpálil transport. Usoudila jsem," šourala se lžící v omáčce, „nebo spíš jsme se s Florencisem shodli na tom, že byl hřebec v zajetí. Nereagoval dobře. Musela jsem si vyštěkat, aby začali údržbáři dělat něco se západní ohradou, která byla tehdy ještě nestabilní, aby si sakra pohnuli. Ten kůň to potřeboval."

Potřeboval vědět, že je relativně volný, domyslel si Jordan. Dobrá myšlenka.

„Potom se nic nestalo. Utíkal jak o závod, nechtěl se přibližovat. Byla jsem ráda, že neudělal další cirkus, protože jsem u něj měla pocit, že by moje vědomosti neposloužily, víte, co myslím."

Poškrábala se ve vlasech, pak ztuhla, když jí cinkl telefon. Rozšířily se jí zornice zvědavostí.

Jordan byl závislý na penězích, zatímco druzí se stali závislými na diskuzích. Když se lidstvo bojí cestovat a poznávat druhé lidi, nejlepší variantou pro seznamování se jevila fóra.