Alabastrův hněv | ONC2023

☰ XIX.

Parrishe našel v mobilní ambulanci. Ležel na gelové matraci na nosítkách, zacláněl si výhled loktem a zřejmě spal nebo odpočíval.

Athyes se nehrnul dovnitř sanitky. Přinášelo to špatné vzpomínky, a navíc strávil v tom starém křápu na čtyřech kolech za posledních osmačtyřicet hodin tolik času, že má návštěvnost mobilní ambulance předplacenou do konce života. Proto jen zaťukal o karoserii.

Medik se pohnul. Vyhledal zdroj zvuku. Spojili se, vcítili se, vzájemným kontaktem z očí do očí. Svým způsobem... roztomilé. Jednoduše k zapamatování.

„Jste děsnej, Athyesi."

„Slyšel jsem i horší." Zaryl si ruce do kapes. „Alespoň máte adrenalinový zážitek."

Medik se zprudka vyhoupl k sedu. „Netipl bych vás jako emocionálně slabého jedince."

Jordan zakoulel očima. „Co se týká lidských vztahů a odloučení, do toho mě netahejte, jsem v tom zatraceně mizernej."

„Že by se vám tady líbilo?"

Líbilo se mi tu kvůli vám. A kvůli koním, samozřejmě.

„Můj otec kdysi řekl, že každý ranč má vlastní osobnost. Shan tak můžu potvrdit jako osobnostní."

„Teď zníte jako pravý inspektor."

„Dejte pokoj," zabrblal Jordan. „Nikdo se mě na to neptal, sám jste si s inspektorem zamíchal karty."

„Nepříjemní pacienti mají tendenci obvinit nevinné."

Jordan se ironicky zasmál. Nepříjemný pacient, jasně. Jordan je příjemný až až. „Kdo citoval?"

„Můj profesor."

Aha.

„Díky za spolupráci," řekl Athyes.

„To samé říct nemůžu," ušklíbl se Parrish Raider. „Neposloucháte doktory."

„S nimi jsem si užil v mládí dost, děkuji pěkně."

Zájem. Zvědavost. Zuby touhy znát.

Jordan málem zaúpěl. Měl by dát sexy heterákům pokoj. Proč se vždy zakouká do řidičů? První Stefan a teď Raider?

„Nashle, Raidere."

„Dost dobrý adrenalin," zašeptal medik. „Aspoň můžu o čem přemýšlet."

Kdo ví, jak to myslel.