Alabastrův hněv | ONC2023

☰ XVIII.

Vidět Drakiovou s obvázanou paží a kruhy pod očima považoval za jakýsi... skvost. Nejradši by si nafackoval.

Ale nejradši by si nafackoval při pohledu na Raidera, který chladil a kontroloval hlavu Sabine Holfové. Bože, ta hra svalů, snad prsty hudebníkovy, ten soustředěný výraz... a Jordanova závist. Proč se ho v autě medik nezeptal na bolest hlavy? Hm. Ptáte se proč? Protože medika přece Jordan poslal k...

Škoda, že ho už nevidí. Budou ho trápit sexuální můry o tom, jak se na něj medik dívá těma jestřabíma očima a... nechť je tohle tvůj trest, Jordane. Užij si to, pořádně.

Florencis s Rebeccou dorazili za půl hodiny, co se dozvěděli o střelbě. Byli informováni i zbylí zaměstnanci, kteří hned přijeli, aby šéfku podpořili a osobně ji zkontrolovali. A pak se objevil další, tentokrát bílý fußang nejnovější řady, z něhož vystoupil vysoký muž. Jednoduše k sežrání. Elegán v obleku, delší hnědé vlasy nagelované, se střípky stříbřitého stáří, dlaně holé a bez rukavic. To bylo obvykle první, čeho si Jordan všímal, protože spatřit chlapa bez rukavic bylo... neobvyklé, zvláštní, ale zároveň rajcovní.

Muž vypadal ustaraně. Popošel k hlavní budově, neztrácel se, věděl tudíž, kam jde. Někdy člověk nepotřebuje znát mapy, aby našel své cíle.

Jordan netušil, kdo to je.

Když ho sledoval, jak běží k Shannon Drakiové, opatrně ji objal a pohladil po čele, bylo jednoduché domyslet si.

„Roger Drakio," šeptla Rebecca Harslov.

„Napadlo mě to."

„Vy vážně nic nevíte, co? Správný inspektor by měl vědět všechn–"

„Prokoukla jste mě. Gratuluji."

„Už prozradíte, kdo skutečně jste?" zašklebila se divoženka.

„Krotitel Øye."

Zasmála se. „Řekl vám někdo, že jste špatný lhář?"

Pokrčil rameny.

Aksel mu poslal videohlasovou zprávu, ve které uvedl, že je všechno v pořádku, že za hodinu a půl bude v agentuře na konci světa. Všichni čekají na toho Jordanova válečníka, ušklíbl se.

Shannon Drakiová všechny přesvědčila, že je v pořádku a kývla na opodál stojícího Jordana, aby ji následoval. Typická ředitelka, hm...

Procházeli se rančem, lampy jim určovaly trasy, takže se dostali k ohradě albína, na kterého předtím Jordan narazil ve stájích. Hlavu měl zabořenou v ocelové nádobě a něco chroustal. Mile plápolal, švihal ohnivým ocasem, vytvářel z noci něco tajuplného. Velká světluška, vzpomněl si na slova nějakého dítěte, když podnikl svou první cestu do terénu, roční mise s koncem naprostého chaosu. Skoro se tomu usmál, i když děcka neměl v oblibě.

„Antonius Mëllory. Říká vám to něco?"

„Mělo by?"

„Chci... chtěla bych, abyste byl v případě, že o tomto jméně uslyšíte, na pozoru. Více než ostražitý. Více než přehnaně ostražitý."

„Beru na vědomí. Poslyšte, vím, že to není moje chyba–"

„Opovažte se omlouvat," vyštěkla po něm. „Je to jen moje chyba, ničí jiná. To já jsem dovolila, aby se špatní lidé dostali až za hranici. Sabine byla zmanipulovaná láskou a pochopením... a já se starala jen o sebe. Hleděla jsem jen do jádra vlastních problémů, zbytek mi unikal."

Stál a hleděl do objevujícího se mlžného oparu. Narovnal se, spojil ruce za záda. „Je povinnost firmy nebo agentury, aby převzala zodpovědět za špatné lidi. Tuhle odpovědnost přebírám já, Jordan Athyes, osobně."

Nepozorovala ho. Téměř nasupeně se kousla do vnitřku tváře, což z jejích lící udělalo temnější hlubinu, takže vypadala buď jako anorektička nebo jako hodně zlá čarodějnice. Škrábance prvního záchvatu by připodobnil k černé kočce. Ale nějak tušil, co se jí honilo hlavou: Řekla jsem, abyste se neopovážil vyslovit omluvy. A co jste právě udělal? Omluvil se. Svým způsobem, ale pointa jasná.

Své povinnosti pod křídly agentury vykonal, proto vzal tento případ z jiného soudku, aby mohl skříň s případy kompletně uzavřít. Nějakým způsobem se mu... ulevilo. „Co ti dva hlídači? A ty dopisy?"

„Jak o těch dopisech víte?"

„Vytahovala jste je z auta. Dneska se dopisy už neposílají, romantická doba papírová zemřela."

Povzdechla si. Posadila se na lavičku. Koukala vpravo, na prázdnou západní ohradu bez světelného louče na čtyřech nohách. „Jejich smrt... mělo to působit buď jako odstrašující případ nebo technika zastrašení. Možná obojí. Už jsem to vyřešila s policistkou. Dopisy si taky vzala. Osobně bych je spálila, ale slečna prý potřebuje důkazy."

Pak se, k Jordanově překvapení, zeptala: „Co ten kůň?"

„Před chvíli mi psal kolega. Koně čeká nový domov."

„Věřím, že se o něj postaráte... lépe než my."

Zamračil se. „Tohle slyšet nepotřebuju. Když jsem sem přijel, viděl jsem recenze – nadprůměrně vysoké. A vy řeknete takovou pitomost? Jeden kůň není padesát koní. Koukněte se na ten spící zbytek, na toho spokojeně mlsajícího albína. Plápolají, jsou spokojeni, protože se cítí v bezpečí. Traumatizovaní jedinci jsou oříškem i pro nás, nedělejte si o nás vysoké mínění. I my jsme jen lidi, stejně jako vy. Děláte všechno, co je ve vašich silách, co aktuálně teď dovedete nejlépe. Podívejte se ale na ně. Kochejte se, jak klidně spí."

Zapálil by si, kdyby kouřil. Rád by viděl mlhovinu, která by objímala jeho póry, jak se tančící dým vznáší a promíchává se vzduchem. Nějaký prožitek z vlastních slov. Dívat se nestačilo. Chtěl... někdy se toužil vrátit zpátky do traumatu. Ačkoliv to znělo šíleně, někdy chtěl znovu zakusit agónii levé strany těla. Znovu... aby nikdy nezapomněl na cejch, aby nikdy nezapomněl, co je jeho cílem, aby nezapomněl jméno a hlavu koně, co mu to způsobil, jak to tehdy vzniklo, to praskání kůže a trhání svalů, vyboulení hrudníků, zajiskření srdcí, jejich obrovských niter...

Drakiové se zaleskly oči. Podívala se na spící oře, na plápolající duše, na krásy i nestvůry světa.

„Rozumím," pověděla chraplavě. „Myslíte, že vás do budoucna mohu kontaktovat?"

„Cokoliv se týká koní, můžete se na mě spolehnout."

„To ráda slyším." Zdravou rukou vytáhla z kapsy papírový sáček. „Tady, jako odškodné za moje lži."

Povytáhl obočí. Chtěl. Chtěl. Ale... za její lži? Každý lže. Lhali Diego s Haulem, lhala Jordanova matka, lhala i koneckonců Drakiová...

Otočil se zády. „Každý má své důvody přednést světu lži. Netrapte se tím. Nashle, paní Drakiová."

„Naviděnou, pane Athyesi."