Alabastrův hněv | ONC2023

☰ XI.

Z čtvrtého patra měl dokonalý přehled nad tím, co se na ranči dělo. Viděl Rebeccu, jak se blíží k nějaké ohradě, v níž mladý kůň klusal podél ohrad pořád dokola. Museli být sledováni, i když se mohlo jednat o pouhý projev radosti.

Na parkovišti někdo vypnul motor starého pickupu. Z vozu vystoupila osoba, jenže než ji stačil Jordan analyzovat, všiml si blížící se sekretářky, Sabine Holfové. Usmívala se od ucha k uchu, přivítala muže v milostném objetí, ale byl spatřen jen její výraz, muž otočen zády k budově.

On.

„Návštěvy jsou povoleny od druhé hodiny."

„Ano," kývla Drakiová. „Ale jako všude jinde, i tady mohou přijít návštěvy zaměstnanců dřív."

„Chodí ke koním?"

„Samozřejmě, že ne. Jsou řádně poučeni."

Jasně.

Mohl si vyžádat seznam VIP návštěv, ale neudělal to. Mohl se podívat na jméno toho zmetka... ale chtěl hrát. Byl nažhavený někoho vytočit do běla jako se cítil před chvílí on.

Ten pocit, to svrbění... u sebe v garáži měl boxovací pytel. Někdy škoda, že se nedá lehce přenášet jako knihy.

„Omluvte mě." Vyběhl z její kanceláře. Dlouhý kabát za ním vlál, učinil z něj šmouhu zvědavosti a prohnanosti. Prošel točitým schodištěm do přízemí, záměrně ignoroval pověšené portréty koní a zastavil se teprve u hlavních dveří. Opřel se zády o nosný sloup a nepatrnými pohyby si určil, z jakého úhlu se nejlépe dívá na parkoviště tak, aby nebyl spatřen. Vytáhl si telefon, aby vypadal zaneprázdněně.

Neměl šanci je zaslechnout, nacházeli se daleko.

„Zacharik Wezlan, jestli vám to pomůže."

Jordan střelil pohledem po Rebecce Harslov. Pokrčila rameny.

To jméno mu nic neříkalo, ale když se podíval na ta mužská záda... na mužské rysy měl paměť, zatímco na ženské ne.

„Rád špehujete muže?" zašeptala Rebecca. Byla tak malého vzrůstu, až měl pocit, že jí viděl do krku.

„Co když potají obdivuju vaši sekretářku?"

Rebecca zakabonila obočím. „Uvažovala jsem. Spálila jsem si tím všechny mozkové závity. Když jsem vás nechtěně nařkla, jestli nespíte s... to je jedno... tak jsem se na to koukala z jiného soudku. Váš pohled na ženy a váš pohled na muže."

Nešikovná a v mládí zadupaná chytrost se všímavostí, která mu momentálně přiváděla neklid. Ne kvůli tomu, že poznala jeho neutajovanou touhu, ale to, že ho šedovlasá špehovala, zatímco on špehoval takzvaného Zacharika Wezlana. Ušklíbl se.

Zlým hlasem: „Nemáte nic lepšího na práci?"

„Nejste inspektor. Neumíte to."

Paráda, díval se na pár, který měl za úkol sledovat. Zcela, ale naprosto příšerně, otráveně myslel na Drakiovou a nadával jí za její lži. Jenže na druhou nikdy Jordan nekývl na to, kým podle druhých na tomto ranči je. Říkal vždy pravdu: soukromý krotitel, soukromý krotitel, soukr...

„Navštěvuje Zachariáš ranč často?"

„Zacharik," opravila ho trenér. „Je to přítel Sabine. Myslím, že nemáte šanci. A teď mi řekněte, kdo jste? Asi jsem vás někde viděla..."

Mladí, chytře hloupí a divocí mají odjakživa dar: když jde o lidi z vyšších pozic, nepociťují strach. Pouze respekt. Hledají na kravaťácích chyby, aby se jim mohli později smát. I kdyby byl Jordan inspektor, Rebecca by si našla cestu, jak ho vyhnat ze strategického místa.