Alabastrův hněv | ONC2023

☰ XII.

„Raidere."

„Poslouchám."

„Kolik je hodin?" Přivítal by otázku, kolik je venku stupňů, ale ústa ho zradila. Mozek ho bolel z přemýšlení; tolik k tomu, že ho třískala hlava. Když přestala fungovat centrála, je v hajzlu celej.

„Pět čtyřicet osm." Ti perfekcionisti... proč to nedávalo žádný smysl?

„Chybí ti vteřiny," ušklíbl se Jordan s bolestivým trhnutím.

Ticho a tma. „Třicet pět."

Cože...?

Jordan otevřel jedno oko. Oslepily ho LED panely zabudované v mobilní ambulanci. Mobilní ambulance – nemocnice – kolik je tu stupňů?

Proč ho bolí hlava – ah, sakra s Diegem nebo Haulem. Jordan se rázem probudil. Posadil se tak prudce, až spatřil před sebou zrnité hvězdičky.

„Řídíte?" zachrastil hlasem.

„Ne," ozval se medik vedle něj. „Jen jsem vám udělal snímek."

Jordan se k Parrishovi otočil. Ten na něj koukal, jako by mu nevěřil – byl několik vteřin mrtvý? By se ani nedivil, cítil se totiž, jako by s ním někdo práskl o stavební lešení.

Ztuhl, když si patřičně vzpomněl. „Zatraceně, ten kůň."

„Vy nikam nepůjdete," usadil ho medik s dlaněmi na Jordanově hrudi, zatímco se chystal vstát. Dotek, který by obyčejně okomentoval jako rajcovní. Dotek, který ho nutil poslechnout. Ne. Ne. Ne.

„My si nerozumíme," zamumlal krotitel. „Jsem tady z nějakého důvodu. Nepíchl jste mi nějaké sedativum, že ne? Budu potřebovat běhat."

Medik se nevěřícně rozesmál. Jednalo se o drsný a rozpačitý smích, který evokoval doktorskou zlost. Jordana zabrnělo v páteři. Sáhl si na hlavu, na vlasech měl cosi přilepeného... obvaz? Sakra, co je to za humus?

„Jsem povinen vám oznámit, že otok, který teď máte na hlavě, by vám mohl narušit rovnováhu. Takže ne, běhat nebudete."

Odmítnuto.

„Nejsem děcko. Nezajímá mě," postavil se hrubě, „co si doktoři myslí. Co doporučují. Odcházím."

Tohle nepotřeboval, zvlášť ne od medika, který je sice k sežrání, ale to jeho přístup neomlouvá. Všichni doktoři a medici stejní; myslí si, že jejich slova jsou královskými rozkazy.

„Stůjte, pane Athyesi."

Shannon Drakiová by mohla dostat za mračení diamantový pohár. Nasadila si brýle, takže měla vypadat o to brutálněji, ale Jordan na to neskočil.

„I vy?" vysoptil tiše Jordan. „Jestli o tom nevíte, tak tady zdrhl kůň." Byl si jistý; nepamatoval si příliš. Ale z logiky věci to bylo první, co ho napadlo.

Shannon za sebou zavřela dveře ambulance a posadila se na gelovou matraci. Rukou, docela elegantní se třemi prsteny, ho dotykem na paži stáhla dolů, z čehož nebyl nadšený, ale zároveň byl vděčný, protože se mu vzápětí zamotala tikvice.

Tiše supěl. Nadával v novonoršttinně, kombinoval slova se starou noršttinou a opakoval si, že pokud někdo přijde na to, že utekl dominantní jedinec z ohrady, vznikne z toho skandál. On a dovolit, aby to zašlo tak daleko? On, co se narodil na farmě, co žil s koňmi a dýchal tentýž vzduch co oni? Otče, tohle nesmíš vidět ani vědět.

„Víte, co se stane, až to zjistí Útvar?" zašeptal. Ztrácel čas, nikdo ho nevrátí zpět.

„Uklidněte se," vyštěkla Drakiová. „První mi vysvětlete, kdo byli ti dva muži."