STEREO HEARTS/Pedri Gonzalez

CHAPTER 12

Nat's POV
Vzbudila jsem se a viděla jsem že jsem v pokoji úplně sama. Nemohla jsem dýchat a pak jsem zjistila že jsem měla v puse inkubátor.
Zmáčkla jsem tlačítko a hned přišel doktor a nějaké sestřičky.
Začali mi vytahovat inkubátor a když už byl konečně venku tak jsem začala kašlat.

„ Vítejte zpátky slečno Hernández.” řekl mi doktor a já kývla.

„ Uhm...c..co se mi stalo?” zeptala jsem
slabě.

„ Měla jste trhlinky v jícnu a taky žaludeční vředy které jste měla už před nehodou ale ta nehoda do vyvrcholila na stav ohrožující život.” vysvětlil mi.

„ Takže mám narušenou trávicí soustavu?” zeptala jsem se ho a on kývl.

„ Ano. Ale časem se to zlepší.” řekl mi. Cítila jsem ALE.

„ Ale?” doktor se na mě smutně koukl.

„ Tak jeden měsíc nebudete moct cvičit a vůbec se namáhat.” řekl mi a já jsem měla skleněné oči. „ Mrzí mě to.” řekl.

„ Můžu být prosím sama?” zeptala jsem se ho a on kývl a odešel na chodbu.
Dala jsem si ruku na čelo a nechala slzám volný průběh. Ne že bych brečela jen mi tekly slzy.
Slyšela jsem jak někdo vešel do místnosti.

„ Řekla jsem že chci být sama.” řekla jsem trochu naštvaně.

„ Můžu odejít jestli chceš.” koukla jsem se a viděla jsem...

„ Pedri?” řekla jsem překvapeně a utrela si rychle slzy. „ C-co tady děláš?” zeptala jsem se ho.

„ Chtěl jsem vědět jak ti je.” odpověděl a pousmál se.

„ Je mi dobře.” zalhala jsem a on to bohužel poznal.

„ Hej nějakej ten pátek tě už znám.” řekl.

„ Nějakej ten pátek mě už nenávidíš.” dodala jsem a on se usmál.

„No. To je možná trochu pravda...” uznal a já se slabě zasmála. „ Co se děje?” zeptal se mile ale vážně.
Koukla jsem se na něho a začali mi zase stékat slzy. „ Dozvěděla jsem se že celý měsíc nebudu moct trénovat a ani cvičit. A ještě k tomu tenhle měsíc začíná španělská liga ve volejbalu.” vysvětlila jsem mu a málem jsem se rozbrečela.

„ Vím jak se cítíš. Stalo se mi něco podobného.” řekl. Chtěl pokračovat ale do pokoje přišla sestřička.

„ Pane. Omlouvám se ale musíte jít. Pan doktor si potřebuje promluvit se slečnou Hernández o samotě.” řekla mu. Pedri se na mě koukl a pak kývl a odešel.
Jak odcházel tak jsem viděla že s ním jde i táta. Doktor přišel do pokoje a usmíval se.

„ Co ten úsměv?” zeptala jsem se ho.

„ Mám dobré zprávy.” řekl mi. Tak tohle
mě zajímalo.

„ Sem s nimi.”

„ Slečna Caroline a vy budete za pět dní propuštěny,ale další dva týdny budete doma a nebude chodit do školy.” vysvětlil a já kývla.

„ Uhm. Mohli byste mě převést zpátky za Care prosím?” zeptala jsem se a on kývl. Přišli ještě nějaké sanitáři a odvezli mě zpátky na pokoj.
Konečně jsme byli zpátky. Sestřička mi zase napojili kapačky a zavedli mi jednu novou. Jo nebyl to příjemný pocit.

„ Počítám že vám tady pan Hernández už všechno řekl .” pravděpodobně můj stav.

„ Potřebuje klid. Pokud bude mít potíže s dýcháním nebo něco se dělo,tak zmáčkněte tlačítko.” řekl. Všichni kývli a doktor odešel.
Po chvilce si ke mě sedl táta a chytl mě za ruku.

„ Omlouvám se. Omlouvám se za všechno.” Začal.

„  Není to tvoje chyba tati. Já řídila auto.” řekla jsem.

„ Ne. M.. měl jsem tam být pro tebe. Chtěl jsem po tobě věci který se ti nelíbili a...” odmlčel se. „ Strašně mi připomínáš svojí matku. A pokaždé když jsem viděl tebe tak jsem viděl ji tak jsem chtěl aby trpěla. Jenže jsem si neuvědomovala že to jsi jenom ty. Že jsi chtěla jen otce který tě bude podporovat.”

„ Tati. To je dobrý. Vždycky mužeme začít od znovu.” navrhla jsem.

„ Vážně?” zeptal se nadějně a já se usmála.

„ Jo.” řekla jsem a oba jsme se usmáli. Po chvilce šli za mnou i ostatní a bavili se se mnou ale jak doktor řekl. Potřebovala jsem klid a teta Maria to vycitila a všechny poslala pryč kromě kluků kteří přes noc zůstali. A taky byl konec návštěvních hodin.
Pedri si sedl za mnou a Gavi zase ke Care. Chvíli jsme se bavili a já pak usnula a Pedri taky. A pořád jsme se drželi za ruce.

„ Pablo děje se děje se něco?” slyšela jsem.

„Ja já já. Dobře dobře dobře. Já ti musím něco říct. Vím že tím možné zkazím naše přátelství ale prostě to říct musím . Cítím se s tebou strašně hezky. Jsi milá, hodná a krásná. Už nějakou dobu jsem ti chtěl říct co k tobě cítím ale neměl jsem odvahu. Když jsme byli pryč tak si mi strašně chyběla. Chtěl jsem za tebou přijet a obejmout tě . Když mi tvůj táta řekl že jsi v nemocnici ,tak jsem to málem nezvládl. No prostě to co jsem ti chtěl říct je to, že tě miluju .” otevřela jsem oči a koukla jsem se na Pedriho a potichu ho probudila.

„ Au.” řekl.

„ Sklapni a poslouchej.” zašeptala jsem mu.

„ Možná to stejně necítíš a třeba tím zkazím naše přátelství ale...” gavi se odmlčel. Já a ani Pedri jsme nevěděli proč.

„ Taky tě miluju.” řekla mu Care. Slyšeli jsme jak se líbají.
Podívala jsem se na Pedriho a on se na mě šibalsky usmál.

„ Jdu spát. Nechci slyšet jak se muchluji.” řekla jsme potichu a Pedri se zasmál tak aby to neslyšeli.

„ Dobrej nápad. Dobrou.” řekl mi.

„ Dobrou.”

A/N: It's my birthday!!! Yaaaay. Chci poděkovat kaja_povs za přání moc děkuju 💗🫂. A omlouvám se za chyby.

-Tasha 🍪