STEREO HEARTS/Pedri Gonzalez

CHAPTER 21

Vzbudila jsem a měla jsem žízeň tak jsem opatrně dala Pedriho ruku pryč ze mě. Zvedla jsem se a šla jsem do jeho koupelny.

Napila jsem se a všimla jsem si modřiny na mém loktě. Vzpomněla jsem si i na svoje koleno. Koukla jsem se na svoje koleno a tam jsem taky měla modřinu.
Šla jsem zpátky a sedla jsem si na postel. Slyšela jsem jak se Pedri probudil a jak si hned sedl.

„ Bon dia.” řekl mi a dal mi pusu na tvář.

„ Bon dia.” usmála jsem se a pak jsem zase zesmutnela.

„ Co se děje?” zeptal se mě Pedri a dal bradu na moje rameno.

„ Uhm. Máš někde desinfekci?” zeptala jsem se ho a on si hned stoupl a odešel. Po několika sekundách se vrátil zpátky i s desinfekcí. Klekl si přede mě a hned si všiml toho kolena.

„ Kdy se ti to stalo?” zeptal se mě.

„ Včera když jsem za tebou běžela.” odpověděla jsem mu. Pedri sklopil oči ale já mu dala ruce na tváře a políbila jsem ho. „ Není to tvoje vina Pedri.” řekla jsem mu.

On jen smutně kývl. Vyčistil mi ty modřiny a já se koukla na čas. „ Sakra” zaklela jsem.

„ Co se děje?” zeptal se mě.

„ Dneska máme zkoušku plesu. Zítra se uskuteční.” řekla jsem mu. Viděla jsem že o tom nic neví. „ Gavi ti to neřekl?” zeptala jsem se ho.

„ Ne. Dozvěděl jsem se o tom jen když si to zmínila v nemocnici.” řekl mi.
„ Sakra. Zavezes mě prosím do školy. Už tak nestíhám. Prosím.” poprosila jsem ho a Pedri kývl.

Začali jsme běhat všude. Vyčistili jsme si zuby a já si vzala svoje rifle které už byli suché. Chtěla jsem si vzít i triko a mikinu ale oboje bylo mokré.

„ Kurva.” zaklela jsem. Pedri si všiml mého mokrého oblečení tak šel rychle ke skříni a hodil po mě jeho hnědé triko a jeho hnědou mikinu.

„ Díky.” poděkovala jsem mu a rychle jsem si na sebe natáhla jeho triko a mikinu.

„ Můžeme?” zeptal se mě když už jsme byli oba nachystáni.

„Jo.” řekla jsem a oba jsme vyšli ven. Nasedli jsme do auta a jeli jsme.

„ Uhm je mi trapný se tě ptát jestli mě vyzvedneš i po škole protože nechci jít domů ale budu tam muset jít...” řekla jsem mu.

„ Vyzvednu tě a půjdu s tebou.” řekl mi a já se usmála. Konečně jsme dorazili ke škole.

„ Děkuji za odvoz.” poděkovala jsem mu a políbila ho.

„ Nemáš za co. Měj se.” řekl mi a zamával mi. Taky jsem mu zamávala a vběhla jsem do školy. Šla jsem rovnou do tělocvičny.
Přišla jsem a viděla jsem jak už zkouší. Učitelka si mě všimla a zastavila hudbu.

„ A slečno Hernández. Dobře že jste se ukázala. Teď běžte za svým partnerem.” řekla mi a já šla za Aidenem.
Učitelka zase pustila hudbu a my jsme zase začali tancovat. Byl to nějaký ploužák takže jsem byla vpohodě.
Byla desetiminutová přestávka a já jsem šla za Care a Pablem.

„ Čau.” pozdravila jsem je.

„ Ahoj. Seš vpohodě?” zeptala se mě Care a objala mě.

„ Jo báli jsme se o tebe.” dodal Gavi a taky mě objal.

„ Jsem vpohodě. Proč? Co se děje?” zeptala jsem se jich. Care a Pablo si
vyměnili pohledy a pak se na mě koukli.

„ Xavi dnes ráno obvolaval všechny hráče a ptal se nás jestli jsme tě náhodou neviděli. Byl pěkně vystresovanej.” vysvětlila mi Care.