STEREO HEARTS/Pedri Gonzalez

CHAPTER 32

Ten chlap z horské služby odešel pryč když přišel táta a Care s Pedrim. Oba dva vypadali zklamaně. „ Co proboha zase blbnete. Vzbudili jste celé patro . Kde jste vůbec byli?” zeptal se nás táta.

„ Byli jsme na svahu.” odpověděla jsem a zasmála jsem se tomu. Pablo se ke mě přidal a oba jsme se smáli.

„ Jak myslíte. Za trest vám dávám to že vyjdete zítra na kopec v přeskáčích na nohou a lyže budete mít na ramenou.” řekl táta vážně.

„ Coo? Neee .” řekla jsem.

„ Ale jo. A teď pojďte spát vy dva. Ať nenatropíte další škodu.” řekl Pedri. Šel ke mě a podepíral mě když jsme šli k pokoji a Pablo s Care hned za náma.

„ Co vás to napadlo ? A co jste na tom svahu vůbec dělali ?!” zeptala se nás naštvaně Care.

„ Byl to úkol. Jeli jsme na skokánky a měli jsme udělat nějaký tríčky.” odpověděl opile Pablb.

„ Opilý že? Achjo. Vy dva jste hrozní. Nedokážete ani den nedělat blbosti!? Měli byste se klidnit.” řekla nám Care.

„ Care má pravdu. Měli byste se přestat chovat jak děcka.” dodal Pedri. S Pablem jsme je vůbec neposlouchali. Pedri si jen povzdechl. „ Dobrou.” řekl Care.

„ Dobrou.” Care mu popřála nazpátek. Koukla jsem se na Pabla pohledem ' neopouštěj mě ' a on se jen šibalsky usmál a zamával mi. S Pedrim jsme přišli do pokoje a on mě doslova hodil na postel.

„ Co to má zase znamenat Nat?” zeptal se mě naštvaně. Nevnímala jsem ho protože se mi začala motat hlava. Snažila jsem se zvednout a taky jsem si stoupla ale když jsem udělala dva kroky tak jsem spadla. Naštěstí mě Pedri chytl. „ Wow. Dobrý?” zeptal se spíš ustaraně.

„ Uhm bolí mě hlava.” řekla jdem opile. Pedri si jen povzdychl. „ Pedri?”

„ Jo?”

„ Asi budu zvracet.” řekla jsem mu.

„ Dobře tak jdeme. Pojď jdeme.” řekl mi a šli jsme do koupelny a já začala zvracet do záchodové mísy a Pedri mi držel vlasy. Když už jsem byla v pohodě tak jsem se opřela o plochu kde je umyvadlo atd. A zhluboka jsem dýchala. Pochvilce jsem si vzala kartáček a pastu a začala jsem si čistit zuby. Pedri byl celou dobu potichu. Když jsem si dočistila zuby tak jsem chtěla jít zpátky k posteli ale zase jsem málem spadla a Pedri mě zase chytl.

„ Ježíš ty seš zřízená.” řekl mi Pedri.

„ Díky. To jsem fakt nevěděla.” řekla jsem sarkasticky.  Pedri mě položil na postel a sundal mi bundu a kalhoty. Chtěl mi sundat i termo ale to jsem ho zastavila.

„ Nebudeš snad spát v tomhle.” řekl mi.

„ Vlastně budu.” řekla jsem mu a otočila jsem se na bok. „ Dobrou Pedri.”

„ Dobrou noc mi amor.” řekl mi a usnuli jsme.

Ráno
„ Nat. Nat vstávej. Jdeme na snídani.” řekl mi Pedri.

„ Ještě pět minut.” vůbec se mi vstávat nechtělo. Pedri to nevydržel a stáhl ze mě peřinu. „ Pedriiii.” řekla jsem otráveně.

„ Tashooo.” zopakoval. Stoupla jsem si a šla jsem se do koupelny převlíkla jsem se. Vyšla jsem a viděla jsem že Pedri už byl prevlikli taky. „ Dneska tě čeká výšlap.” řekl mi Pedri.

„ Ty sis musel rypnout. Že jo.” řekla jsem mu.

„ Yep.” řekl mi.

„ Skvělý.” otevřela jsem a vyšli jsme na snídani. Najedli jsme se a pak jsme šli zpátky na pokoj se prevlict. S Pedrim jsme se oblékli a já byla pořád potichu.

„ Proč si tak potichu?” zeptal se mě. Ignorovala jsem ho. „ Nat.” žádná odpověď. Pedri přišel ke mně a donutil mě se na něj otočit. „ Mluv se mnou Tasho.” řekl mile.

„ Nemůžu. Promiň.” řekla jsem. Otevřela jsem dveře a šla jsem do lyžárny. Obula jsem si přeskáče a vzala jsem si lyže s hůlkama a šla jsem ven se rozcvičit. Počkala jsem na Pabla a před tátou jsme šli nahoru ve sněhu po kraji svahu.

„ Asi jsme to neměli dělat.” řekl mi Pablo.

„ Ne. Neměli.” řekla jsem.Šli jsme ještě nějaký ten metr a pak jsme si všimli že na nás z lanovky někdo křičí. „ Hele víte o tom že existuje věc jménem lanovka?” zakřičela na nás Care.

„ Tak jak si to užíváte?” zeptal se nás i Pedri. Já jen zastavila a ukázala jim prostředíčka.

„ Myslím že bychom tu zábavu měli trochu omezit.” navhrl Gavi.

„ Když myslíš.” řekla jsem. „ Seru na nějaké omezení. Když to chci tak si to vezmu.” řekla jsem pořád vytočeně.

„ A teď seš naštvaná na mě, Pedriho nebo na sebe?” zeptal se mě.

„ Na sebe.” odpověděla jsem. Pablo pochopil že o tom nechci mluvit tak mlčel. Šli jsme a kolem nás projela Care, těsně před náma zabrzdila a na nás přistál sníh.

„ Ha ha.” řekla nám a odjela dál. Už jsem toho měla dost. Odhodila jsem lyže do sněhu a šla jsem k nejbližšímu stromu a dala do něj pěstí. Ještě chvíli jsem do něho mlátila ale pak mě silné ruce od toho odtrhli.

„ Hej,hej. Nat?” zeptal se mě Pablo starostlivě. Otočila jsem se na něho a objala jsem ho, začala jsem brečet.

„ Já už tak dál nemůžu.” řekla jsem mezi brekem.

„ Shhh. To bude dobrý.” Pablo mě začal utěšovat a to se mu povedlo. Šli jsme dál a konečně jsem přišli až nahoru. Před náma byla Care a Pedri tak jsme je předjeli. Přidali jsme se k nim a takhle jsme jezdili pořád dokola. Pro Care to byla sranda ale já hluboko v mém vnitru umírala. S Pablem jsme si pak šli na černou a pak jsme jeli i s Care a Pedrim na skokánky.

Po nějaké době jsme šli zpátky na hotel. Prevlikli jsme se a šli jsme do klubovny. Byli tam všichni a s někým si povídali. Nevěděla jsem kdo to byl ale pak jsem viděla obličej.
Fer ...