Dcera slavného trenéra. Má to v životě těžké ale má lidi kolem sebe kteří jí pomáhají a podporují.
Co se stane když jednoho dne potká slavného fotbalistu a ze začátku se nenávidí.
A co když se během času do sebe zamilují....
READ MORE TO FIND OUT...
„ Viděli jste ten zápas že jo?” zeptala jsem se jich.
„ Víc jen to.” řekl Pedri.
„ Sakra.”
Všichni se na mě pořád zklamaně koukali až na Care.
„ Tak uhm nejdeme se najíst? Už tu jsme všichni.” řekla Care. Chtěla pomoct ale moc se jí to nedařilo. Všichni ji sjeli pohledem ale pak táta kývl a šel společně s tetou do kuchyně. My ostatní jsme si sedli ke stolu a byli jsme potichu.
Koukla jsem se na Pedriho který se na mě zklamaně koukal. Chápu jeho chování, kdybych byla na jeho místě byla bych vzteky bez sebe. Táta a teta přišli a nandali nám jídlo. Bylo trapné ticho tak jsme začali jíst. Pedri seděl naproti mě tak jsem se na něho smutně koukla a on se na mě taky smutně zklamaně koukl.
„ Pěkně jste hráli kluci.” řekl najednou Oscar. Pedri nechtěl odpovídat a Pablo si toho všiml.
„ Děkujeme.” odpověděl i za Pedriho. Poté už bylo ticho. Když jsme dojedli tak Maria posbírala talíře a dala je do myčky. Chvíli jsme ještě v trapném tichu seděli u stolu a pak se ozval Pedri.
„ Omlouvám se ale už budu muset jít.” řekl a zvedl se. Ještě jednou se na mě zklamaně koukl.„ Ahoj a nashledanou.” řekl a odešel.
„ My zachvili taky pojedeme. Care ty jedeš s Pablem k nám nebo k němu?” zeptala se Maria Care. Koukla se na Pabla a ten odpověděl.
„ Pokud to nevadí jeli bychom ke mně.”
„ Dobře.” řekla Care. Všichni se zvedli a šli pomalu ke dveřím. Šla jsem s nimi. První mě objal Pablo a potom Care. Chtěla jsem aby zůstali ale chápu že musí jít. Pochvilce odešli a já se koukla na tátu který mě sjížděl pohledem.
„ Co?” zeptala jsem se ho otráveně.
„ Co? Vážně se mě na to budeš ptát?” začal naštvaně. Tohle nepřežiju. „ Řekla si že se jdeš jen kouknout. O hraní tu nebylo ani slovo.” zařval.
„ Kdybys věděl že nebyl žádný náhradník tak bys pochopil proč jsem vstoupila do hry...”
„ Nemohla jsi jít na můj zápas ale můžeš hrát v tom svým? Jeden zápas...” začal ale já ho vyrušila.
„ Jo přesně. Jeden zápas tati.” začali mi téct slzy. „ Nic víc jsem po tobě nechtěla. Jen abys přišel na jeden můj zápas. Ale ne ty ses prostě věnoval jen fotbalu. Nikdy sis neudělal čas na mě.” můj hlas se začal třepat. „ Jeden zápas tati. A teď když jsem hrála a pomohla jsem svýmu týmu tak na mě budeš ještě nastvanej. Nikdy si mě neviděl hrát tati.” řekla jsem a málem jsem se rozbrečela.
„ Natasho...” začal.
„ Ne. Nech si ty poučky pro sebe.” řekla jsem mu a vyběhla jsem podchodech nahoru. Práskla jsem dveřmi a lehla si do postele a začala brečet. Brečela jsem asi hodinu a za tu hodinu začalo pršet. Když jsem se po hodině uklidnila tak jsem se oblékla do tohohle.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dala jsem si telefon do kapsy a potichu otevřela okno. Byl tam liják jak prase ale to mě nezastavilo předtím abych utekla . Vylezla jsem z okna a už jsem byla úplně mokrá. Začala jsem běžet směrem k Pedriho domu . Několikrát jsem spadla a dokonce mi tekla už i krev z nosu. Měla jsem pěkně naražené koleno i loket ale to mě nezastavilo.
Konečně jsem doběhla k Pedriho domu tak jsem zaťukala. Nikdo neotevřel. Začala jsem v té tmě hledat zvonek. Našla jsem ho a pětkrát po sobě jsem na něj zazvonila. Přišla jsem ke dveřím a za deset vteřin někdo otevřel. Až potom jsem poznala že to byl Pedri.
„ Nat? co tady děláš? Co se stalo?” zeptal se mě.
„ Můžu tady přespat prosím?” zeptala jsem se ho a on hned kývl a pustil mě dovnitř. Zavřel za mnou dveře a já jsem začala zrychleně dýchat a chodit sem a tam.
„ Nat co se děje?” zeptal se mě.
„ Uhm m-myslím... že mám p-p-panickej záchvat.” zakoktala jsem. Pedri mě dovedl ke schodům a já si sedla a on si klekl přede mě.
„ Dychej se mnou.” řekl mi. „ Nádech.” řekl a zhluboka se nadechl a já s ním.
„ A výdech.” řekl a vydechl a já taky. Tohle jsme opakovali asi ještě pětkrát a já se pak uklidnila.
„ Pojď za mnou.” řekl mi a chytl mě za ruku a šel se mnou do jeho pokoje.
„ Můžu se osprchovat?” zeptala jsem se ho.
„ Jo. Přinesu ti oblečení.” řekl mi a já šla do jeho koupelny. Sundala jsem si mikinu a pak i tričko a v ten moment přišel Pedri.
„ Oh oh. Promiň nevěděl jsem...” řekl když se otočil.
„ Děkuji.” řekla jsem a Pedri jen kývl a odešel. Osprchovala jsem se a pak si dala na sebe jeho oblečení. Černé tričko a šedé teplákové kraťasy které sloužili jako kraťasy od pyžama.
Vylezla jsem z koupelny a viděla jsem jak Pedri seděl na posteli a čekal na mě. Když mě spatřil tak si hned stoupl a čekal až si sednu.
Sedla jsem se a on si stoupl přede mě. „ Co se stalo?” zeptal se jemně. Začala jsem si hrát s prsty a koukla se na svoje nohy. Pedri přišel blíž ke mě a klekl si přede mě.
Chytl mě za ruce což mě donutilo se na něho kouknout. „ Co se stalo?” zopakoval ještě jemněji.
„ S tátou jsme se zase pohádali. Kvůli tomu..... mému zápasu.” řekla jsem mu.
„ Jo. Všiml jsem si. Proč si mi nic neřekla?” zeptal se ale pořád jemně.
„ Já ehm... Myslela jsem si že budeš naštvanej když ti řeknu že nepřijdu na tvůj zápas.” řekla jsem potichu. Pedri se jen uchechtl a položil svoje ruce na mé tváře. „ Nat já to chápu. Máš svůj tým který musíš podporovat. Mohla si mi to normálně říct. Nezlobil bych se.” řekl mi a já se pousmála.
„ Bože já tě zbožňuju.” řekla jsem mu a políbila jsem ho. Chvíli jsme se líbali a pak jsme v objetí usnuli.
