STEREO HEARTS/Pedri Gonzalez

CHAPTER 16

Vzbudila jsem se a uvědomila jsem si že mě někdo objímá. Věděla jsem že to je Pedri tak jsem se pousmála a spala dál.

„ Vstávat vy dva.” ozvalo se asi o hodinu později.

„ Nee. Ještě chvíli.” řekla jsem rozespale.

„ Ještě pět minut.” dodal Pedri. Uvědomila jsem si že to byla Care která nás šla probudit.
Rychle jsem si sedla a Pedri taky. Koukli jsme se  na sebe a pak na Care.

„ Není to tak jak to vypadá.” řekla jsem v panice. Care se jen pousmála a koukla se na nás.

„ Hele mně do toho nic není, ale udělejte si konečně jasno.” řekla. „ Na stole je snídaně , běžte se najíst.” dodala. Zněl to jako rozkaz.

Care se otočila a šla pryč, pravděpodobně vzbudit Pablba.
Stoupla jsem si a pomalu jsem šla ke dveřím. Když jsem sáhla na kliku tak jsem cítila Pedriho stisk na mé ruce.

„ Nech mě ti pomoct.” řekl sladce. Jen jsem se pousmála a dala mu ruku kolem ramen a on mě zase kolem pasu.
Následovali schody. Pedri se na mě jen koukl a šibalsky se pousmál. Hned jsem věděla co chce udělat.

„ Neee.” řekla jsem varovně. „ Pedri ne.” varovala jsem ho ale to ho nezastavilo. Vzal mě do náruče a šel že schodů dolů.

„ Nesnáším tě.” řekla jsem uraženě.

„ Miluješ mě.” řekl a konečně mě položil na zem a já si sedla na židli. Pedri pořád stál u mě. Otočila jsem se na něho a lehce ho políbila.

„ Nesnáším tě.” řekla jsem a usmála jsem se. Pedri se taky usmál a šel si sednout vedle mě a začali jsme jíst lívance.
Po asi pěti minutách přišli ti dva dolů.

„ Dobré ráno.” pozdravil nás Pablo.

„ Dobré.” odpověděla jsem mu. Pedri jen kývl. Oba si sedli vedle sebe a začali jíst.
Pochvilce jsme dojedli. Já a Pedri jsme se nahoru šli prevlict protože dneska jedeme na kontrolu do špitálu.
Začala jsem prohrabovat tašku a všimla jsem si že Pedri na mě civí.

„ Co je?” řekla jsem když jsem se na něho otočila.

„ Můžu se tady taky prevlict?” zeptal se. Já sem zasmála protože jsem myslela že vtipkuje ale pak mi došlo že to myslel vážně. „ A ven.” řekla jsem a ukázala jsem na dveře.
Pedri se provokativně usmál a to mě donutilo po něm hodit polštář ale to už byl za dveřmi. Díky bohu za sebou zavřel a já se začala prevlikat.
Vzala jsem si na sebe tohle.

Vyšla jsem na chodbu a Pedri taky. Měl na sobě tohle.

„ Co je?” zeptal se když si uvědomil že na něho civím.

„ Já jen. Víš že je celkem zima.” zeptala jsem se ho. On jen pokrčil rameny a vzal mě do náruče a sešel schody.
Dole mě položil na zem a společně jsme šli k autu.

„ Co vám tak dlouho trvalo?” zeptal se Gavi když jsem došli k autu. Pedri mi pomohl dovnitř a pak šel na místo řidiče. Oba jsme se rozhodli ignorovat Pablovu otázku.
Pedri nastartoval a jeli jsme směr nemocnice.Po asi deseti minutách jsme konečně dorazili. Pedri mi pomohl ven a Gavi pomohl Care.

Šli jsme dovnitř a tam si nás nějaká sestřička převzala a šli jsme do místnosti kde už čekal doktor.

Řekl mi ať se posadim na židli. Care si lehla na lůžko a doktor ji začala prohmatavat břicho, pak i v okolí žeber a nakonec se jí podíval i na hlavu.
Care několikrát sykla bolestí. Viděla jsem pohled toho Doktora. Nevypadal moc šťastně.

„ Slečno uděláme vám znovu rentgen a poté vám vše řekneme.” řekl ji a Care kývla a slezla s lůžka. Doktor na mě kývl a já šla k lůžku a taky si lehla.
Doktor mě taky začal prohlížet. Sestřička kývla na Care a obě odešli pryč.

„ Prosím doktore řekněte mi že budu moct začít cvičit.” řekla jsem zoufale.

„ Cvičit ano. Trénovat nikoliv.” řekl.

„ Co to znamená?” zeptala jsem se ho. Mlčel.

„ Uděláme vám taky rentgen a pak vám dám vědět.” řekl mi. Kývla jsem a snažila jsem si stoupnout ale podlomili se mi nohy a doktor si toho naštěstí všiml včas a přidržel mě.

„ Pomůžu vám.” řekl mi a já kývla. Šli jsme pomalu na chodbu a tam jsme potkali Care která šla zpátky za klukama.
Konečně jsme dorazili na rentgen. Řekli mi ať si lehnu a já tak udělala.
Poté jsem si sedla a doktor šel za mnou.

„ Tak co?” zeptala jsem se ho.

„ Mám dobrou i špatnou zprávu ale řeknu vám to až budete se slečnou Care.” řekl a já kývla. Pomohl mi zpátky do čekárny.

Viděla jsem z dálky jak se na mě Pedri starostlivě dívá. Já se jen slabě usmála a sedla jsem si vedle něho.
Care se vzbudila páč spala. Koukla se před sebe a viděla doktora kterej stál před námi čtyřmi.

„ Omlouvám se ale nemám dobré zprávy.” řekl a spíše se koukal na Care než na mě.

A sakra.....