STEREO HEARTS/Pedri Gonzalez

CHAPTER 43

Vzbudila jsem se a cítila jsem ruce omotané kolem mě. Otočila jsem se na druhou stranu a viděla jsem Pedriho který se už taky vzbudil a kouká se na mě tím svým kukučem. „ Dobré ráno.” řekl mi.

„ Dobrý.” odpověděla jsem mu. Chtěli jsme se políbit ale někdo rychle otevřel dveře. Rychle jsem si sedla a Pedri taky.

„ Tati? Děje se něco?” zeptala jsem se ho
starostlivě.

„ Noooo. Neee. Jen jsem chtěl něčemu zabránit.” řekl a nevinně se usmál. Vzala jsem polštář a hodila ho po něm. „ Dobrý ráno i tobě. Pojďte dolů. Snídaně je na stole.” řekl nám a my kývli. Sešli jsme schody dolů a sedli jsme si ke stolu.

„ Dneska je začáteční utkání mistrovství v házené že ano?” zeptal se mě Pedri a já kývla.

„ Jo. Budou hrát dnes večer a myslím že je to tady v Barceloně.” odpověděla jsem.

„ Tak se přijdeme podívat ne?” zeptal se táta a já kývla.

„ Já si ještě musím dnes zajít na trénink. Máme dnes dlouhej a začíná za hodinu takže se asi uvidíme až tam.” oznámila jsem jim.

„ Nemám tě odvést?” zeptal se mě Pedri.

„ Ne to je dobrý. Bruna mě odveze.” řekla jsem mu a on kývl.  Šla jsem se do pokoje prevlict do sportovního. Vzala jsem si svoji tašku a šla jsem zpátky dolů. Napustila jsem si flašku s pitím a pak jsem šla ke dveřím. Viděla jsem tátu i Pedriho jak sedí na gauči a koukají se na fotbal.

„ Tak já jdu. Mějte se.” řekla jsem jim.

„ A co pusa?” zeptal se mě Pedri. Protočila jsem očima a šla jsem k němu a rychle ho políbila.

„ A co já?” zeptal se pobaveně táta. Přišla jsem k němu a vtiskla mu polibek na tvář.

„ Ahoj.” rozloučila jsem se a šla jsem před dům. Po chvilce přijela Bruna. Nasedla jsem do auta a ona se na mě hned podívala.

„ Jak je?” zeptala se mě.

„ Vzhledem k okolnostem asi dobrý. Co ty?” zeptala jsem se jí.

„ Paráda. Trenérka chce abychom podepsali novou smlouvu. Abychom tady měli místa za ty dva roky.” řekla mi a já kývla. Vzala jsem telefon a vytočila jsem Care číslo. Spadlo to do schránky.

„ Ahoj Care. Dnes je tvůj velký den a já se ti musím omluvit.” odmlčela jsem se.

„ Nevím jestli to stihnu včas. Trenérka chce abych podepsala novou smlouvu která mě tady udrží do 2030. Omlouvám se ti.” řekla jsem a tipla to.

„ Velmi emocionální.” řekla Bruna.

„ Nikomu jsi to neřekla že ne?” zeptala se.

„ Ne.” odpověděla jsem hned.

„ Skvělý.” dorazili jsme k tělocvičně. Šli jsme si odložit věci do šaten a pak jsme šli na hřiště. Tam už všichni byli a čekali na nás.

„ Bruna, Natasha. Pět koleček za pozdní příchod.” řekla nám trenérka. Obě jsme protočili očima a začali jsme běhat.  Když už jsme tak nějak byli tak jsme začali trénovat.  „ Tak jo běžte se napít a pak pojďte ke mně. Bez míčů.” řekla nám trenérka a všichni jsme kývli. Šli jsme se napít a pak jsme se postavili naproti trenérce.

„ Bruno, Nat. Pojďte za mnou.” řekla nám. Zmateně jsem se podívala na Brunu a ta jen pokrčila rameny. Šli jsme za trenérkou a stoupli si vedle ní. „ Tohle je Velmi smutná zpráva pro ty které další rok už odcházejí.” začala trenérka. „ Nat a Bruna tady hrají naposledy.” řekla a některé holky si dali ruku na pusu.