STEREO HEARTS/Pedri Gonzalez

CHAPTER 7

Vzbudila jsem se a udělala jsem ty typický věci. Když jsem se prevlikla do tohoto.

Šla jsem dolů a viděla jsem tátu jak čeká na mě, pravděpodobně.

„ Na koho čekáš?” Zeptala jsem ho.

„ Bydlí tady někdo jinej než já a ty?” zeptal se mě sarkasticky. Já se jenom otráveně pousmála a dala si boty.
Táta otevřel dveře a šli jsme k jeho autu. Bylo zase ticho až jsem si všimla že nejedeme do školy.

„ Kam to jedeme?” zeptala jsem se ho.

„ Na stadión.” odpověděl táta jednoduše.

„ Další posilku ne. Prosím.” táta se na to jenom zasmál.

„ Neboj ty a Care dneska nebudete mít posilku ale kluci ano.” řekl mi.

„ Jakto?” Zeptala jsem se ho.

„ Ti blbci si mysleli že není trénink takže včera nikdo nepřišel.” odpověděl mi a já se zasmála.

Konečně jsme dorazili na stadion. Vystoupila jsem a společně s tátou jsme šli na hřiště.

Dneska měl dobrou náladu a já doufala že to tak zůstane aspoň týden.
Vysmátí jsme přišli na hřiště a majitel účtu Barçy na ig nás natočil jak jsme přišli a jak jsem objala Care když jsem viděla že je tady taky.

„ Čau. Co tady děláš?” zeptala jsem se jí když jsme se od sebe odtáhli.

„ Táta mě sem zavezl a nechtěl mi nic říct.” odpověděla.

„ Jo můj táta mi taky nic neřekl.” viděla jsem jak se Care Usmála.

„ Čemu jste se tak smáli? Vypadali jste dost šťastně.” Zeptala se mě Care.

„ Já nevím. Dneska má dobrou náladu.” řekla jsem ji a koukla se na tátu kterej zrovna mluvil s Lewym který před chvílí přišel.S Care jsme si sedli na tribunu a po chvilce přišel Gavi.

„ Nazdar Pablbe.” pozdravila jsem ho. Gavi jen kývl a koukl se na Care. „ Tak já mizim.” řekla jsem. Zvedla jsem se a šla jsem na hřiště.
Najednou do mě někdo narazil.

„ Sorry.” ten hlas znám. Pedri.

„ Za hodně.” řekla jsem otráveně a chtěla jsem jít dál a Pedri mě zastavil a donutil mě se na něho otočit.

„ Co je?” zeptala jsem ho naštvaně.

„ Proč seš taková?” zeptal se mě a já se na něho vražedně koukla.

„ Já? To ty se mi pořád sereš do života. A teď mě nech jít.” řekla jsem mu a šla jsen za Ferranem který se bavil s Baldem.
Pochvilce nás všechny táta zavolal a naznačil mě a Care abychom šli úplně za ním.

„ Mám dobrou zprávu.” začal. „ Dneska si sbalte potřebné věci protože zítra odlétáme do Saúdské Arábie. Na Super Copu. A holky pojedou s námi.” řekl a koukl se na nás.Já se překvapeně koukla na Care a ona mi ten pohled oplatila.

„ Uhm tati.” řekla jsem potichu a táta si hned všiml. „ Nemůžeme jet s vámi.” řekla jsem mu.

„ To vyřešíme potom.” řekl potichu a já kývla.

„ Trenére a proč jste nám to neřekl dřív?” zařval z davu Marcos.

„ Protože jste včera nepřišli na trénink vy jelita.” řekl jim Xavi a všichni kluci se začali smát.

„ Myslíte si že je to vtipný? Dneska budete mít posilku jako trest.” řekl jim Xavi a všem klukům úsměv hned zmizel a já s Care jsme zadržovali smích.

„ To není vtipný.” řekl Pedri a já se na něho koukla.

„ Ale je. Víš Pedri karma je mrcha.” řekla jsem a všichni kluci se začali Pedrimu smát.Kluci už trénovali nebo spíše posilovali. Polovina tréninku byla za náma a Pedri šel dělat kliky ke mě.

„ Tak pojď Pedroblbe.” řekla jsem mu. Chtěl něco říct ale začal klikovat . Dala jsem mu nohu na záda a Pedri dělal kliky další deset minut a já se mu pořád smála.

„ Natasho. Pojď sem.” zakřičel na mě táta z dálky. Zmateně jsem se na něho podívala a oka jsem se koukla na Care která přidržovala Gavimu nohy když dělal sedy lehy. Care se na mě taky zmateně koukla.

Šla jsem za tátou a společně jsme skončili na chodbě když už se konečně zastavil.
„ Co se děje?” Zeptala jsem se ho.

„ Jak....jak jako že nemůžeš zítra jet?” zeptal se mě trochu naštvaně.

„ Nemůžu mám dvě středu ve čtvrtek důležitý turnaj a Care taky.” vysvětlila jsem mu ale toho ještě víc naštvalo.

„ Je to jen pitomej turnaj. Tohle je důležitější.” řekl a tahle věta zase naštvala mě.

„ Posloucháš se vůbec? Pro mě je důležitý volejbal a ne tvůj stupidní fotbal.” řekla jsem a dostala jsem facku.
Dala jsem si ruku na tvář a překvapeně jsem se koukla na tátu kterej odcházel pryč.Sjela jsem po stěně na zem a stékaly mi slzy.

„ Nat?” Zeptal se mě povědomí hlas. Koukla jsem se.

„ Pedri?” utrela jsem si slzy a zvedla jsem se. „ Co tady děláš?” zeptala jsem se ho. Pedri přišel ke mě a koukl se na moji červenou tvář.

„ Kdo ti to udělal?” zeptal se starostně. Nemohla jsem říct ani slovo a začali znovu stékat slzy.

Pedri si toho všiml a objal mě a já se kompletně rozbrečela. Podlomili se mi nohy a Pedri mě držel abych nespadla.
Viděla jsem jak přišel Gavi a jak hned odešel. Pravděpodobně šel všechno vykecat Caroline.

„ Uhm. Odvezeš mě domů. Prosím?” zeptala jsem se ho potichu. On mě chytl za tváře a hluboce se mi koukl do očí.

„ Mám ještě sice trénink ale ano. Odvezu tě.” řekl mi a já kývla. Šla jsem k Pedrimu autu a on pochvilce přišel.

Nastoupili jsme do auta a jeli jsme. Celou jízdu bylo příjemné ticho. Po dlouhé době jsem vážně byla ráda že je tady Pedri se mnou.

Konečně jsme přijeli k mému domu.
„ Pozvala bych tě dál ale jak si řekl máš trénink.” řekla jsem a Pedri chápavě kývl. Vystoupila jsem a zamávala jsem na něho a on se pousmál a odjel.
Šla jsem rovnou do svého pokoje a lehla jsem si. Koukla jsem se na telefon a měla jsem tam zprávu od Care.

Care<3:
Co se stalo? Gavi mi řekl že si brečela v Pedriho náruči.

Nat:
Táta byl na mě naštvaný a tak mu to trochu ujelo a uhodil mě.

Care<3:
Cože? A seš vpohodě? Mám přijet? Kde vůbec seš?

Nat:
Pedri mě odvezl domů. A ne potřebuju být chvíli sama. Užijem si až budou rodiče v Arábii.

Care<3:
Dobře. Opatruj se.

Dala jsem Care seen a začala jsem znovu brečet.
Celej den jsem Ignorovala všechny zprávy,byli od Care, Ferrana,Gaviho,Pedriho a i od holek z týmu a taky od táty.

Když už byl večer tak jsem slyšela jak táta klepe na dveře a pokoušel se je otevřít a já je zamkla.
Pochvilce přestal a já konečně usnula.

A/N: Sorry že vydávám tak pozdě. Měla jsem trénink a učení k tomu. Každopádně další kapitola online.