STEREO HEARTS/Pedri Gonzalez

CHAPTER 39

One week later
Já a Bruna jsme se procházeli po pláži. Povídali jsme si o zápasech,o škole, o fotbale...ale k tématu který jsme měli probrat jsme se ještě nedostali. Nakonec jsme si sedli na lavičku a pili naše kávy protože jsme se zastavili v kavárně.

„ Mluvila si s tím manažerem?" Zeptala jsem se jí.

„ Ne. Dal nám na výběr do konce ligy mistrů takže máme necelý měsíc a půl na rozmyšlenou." odpověděla mi. Chvíli bylo ticho.

„ A jakou možnost zvažuješ?" zeptala jsem se jí znovu.

„ Ještě nevím. Miluju Barcelonu. Je to moje rodný město a miluju svůj tým. Ale hrát za Mnichov. Za druhý nejsilnější tým v celé Evropě? Upřímně nevím jak se mám rozhodnout." postěžovala si a já chápavě kývla. „ A co ty?"

„ Já nevím. Mám tady rodinu, kamarády... mám tady svého kluka kterýho miluju a svého tátu ale jak už jsi řekla. Hrát za Mnichov by byla pecka." odpověděla jsem jí.

„ Víš kolik problémů by mi to vyřešilo? Rodiče jsou zadluženi a tak tak je dokážu uživit a zbytek mám pro sebe a kdybych přestoupila do Mnichova tak bych už nemusela řešit žádné problémy." řekla Bruna.

„ To je PRO." dodala jsem.

„ Chtělo by nás více klubů a byli bychom slavné." řekla Bruna.„ To už je ale další PRO." dodala jsem. „ Ale opustime naše rodiny."

„ A přátelé."
„ A všichni nás za to budou nesnášet."

„ Máme hodně PROTI." Bruna se na mě otočila a obě jsme se zasmáli.

„ Už půjdu domů." oznámila jsem jí.

„ Doprovodím tě." nabídla mi Bruna a já kývla. Zvedli jsme se a šli jsme k mému domu.

„ Takže tohle uděláme jako tým. My dvě?" zeptala jsem se najednou.

„ Máš na mysli Mnichov? Jo. Rozhodně. Bez tebe to nezvládnu." odpověděla mi hned.

„ Já bez tebe taky ne." řekla jsem.

„ Pamatuješ si jak jsme museli dělat 50 kliků kvůli tomu že jsme se málem poprali, protože jsme se hádali kdo měl lepší podání?" zeptala jsem se jí a Bruna si zakryla obličej.

„ Neee. To bylo tak před 7 lety. A já ho měla lepší." řekla.

„ No to nee. Já ho měla lepší." obě jsme se zasmáli. Konečně jsme přišli k mému domu. „ Tak se měj Bee. Zítra na zápase." řekla jsem jí a objala ji.

„ Jo. Londýn rozsekáme." řekla a oba jsme se zasmáli. „ Čau." zamávala mi a já odemkla dveře a vešla jsem dovnitř.

„ Jsem doma." zakřičela jsem na celý dům. Vyzula jsem si boty a šla jsem do kuchyně a vzala si jablko. „ Tatiiii?"

„ Není tady." ozvalo se z mého pokoje. Šla jsem nahoru do mého pokoje a viděla jsem tři osoby jak sedí na mé posteli.

„ Co tady děláte?" zeptala jsem se těch tří.

„ Čekáme na tebe." odpověděla mi Care.