STEREO HEARTS/Pedri Gonzalez

CHAPTER 18

Po asi deseti minutách se Care zvedla a šla do kuchyně a Pablb šel hned za ní.
Koukla jsem se na telefon a šla jsem na instagram. Viděla jsem nový story z našeho týmu. Trénovali na zápas který je za týden.

„ Chybí ti to. Že ano.” zašeptal Pedri.

„ Jo. Ale pořád mám kliku. Mohla jsem dopadnout hůř.” řekla jsem mu.

„ Kdy můžeš začít cvičit?” zeptal se mě.

„ No mohla bych už teď. Doktor to sám říkal.” odmlčela jsem se a Pedri si toho všiml.

„ Co?” zeptal se starostlivě.

„ Uhm. Půjdeš se mnou na stadion. Potřebuju mluvit s tátou.” řekla jsem a Pedri se usmál.

„ Půjdu s tebou.” řekl mi a já se na něho děkovně usmála a položila jsem si hlavu na jeho rameno a on mi vtiskl polibek do vlasů.
Pochvilce nás Care a Gavi zavolali na jídlo. Najedli jsme se a šli jsme se zase
koukat. Jediná Care zůstala v kuchyni.

„ AU.” slyšeli jsme z kuchyně. Gavi hned vystartoval a já s Pedrim jsme se jen otočili.

Když nám Gavi ukázal palec nahoru tak jsme se otočili zpátky a dál se koukali.
Koukla jsem se na telefon a v ten moment mi někdo začal volat.
Obrazovka ukazovala jméno Táta. Stopla jsem teen wolf a zvedla to.

„ Ahoj tati. Děje se něco?” zeptala jsem se ho. Byl to videohovor takže táta viděl že něco skrývám. To něco byl Pedri.

„ No vlastně tě chci jen zkontrolovat. Všechno v pořádku?” zeptal se. Slyšeli jsme dupání. Care a Gavi se najednou objevili v obýváku.

„ Jdeme na zápas....” začal Gavi a já mu ukázala palec nahoru a on kývl. Vzal Care za ruku a šli pryč.

„ To byl Gavi?” zeptal se táta. A sakra. Nechtěně jsem otočila telefon a táta viděl Pedriho.

„ Pedri co tam děláš?” Pedri se na mě podíval vražedným pohledem a vzal si ode mě telefon.

„ Čau Xavi.” pozdravil svého trenéra.

„ Nazdar. Tash o čem nevím?” zeptal se táta a Pedri mi dal znovu telefon.

„ Hodně věcí. Přijdeme na stadion a všechno ti vysvětlím a taky ti musím něco závažného říct. Dobře?” zeptala jsem se ho.

„ Dobře. Mějte se.” řekl a tipl to. Koukla jsem se na Pedriho kterej se už koukal na mě.

„ Měli bychom se jít nachystat.” řekl.

„ Jo.” oba jsme se zvedli a šli jsme nahoru. Oblékla jsem si tohle.

Vyšla jsem z pokoje a Pedri měl na sobě tohle.

Vzali jsme si potřebné věci a šli jsme k autu.

Time skip
Dorazili jsme na stadion a šli jsme chodbami do posilovny kde už čekal táta.

„ Ahoj.” řekla jsem mu když jsme tam dorazili.

„ Ahoj. Tak co jste mi chtěli říct?” zeptal se vážně. Koukla jsem se na Pedriho.

„ Tohle nepřežiju.” zašeptal Pedri ale já a táta jsme ho slyšeli.

„ Počkat. Neříkej že seš těhotná.”  já a Pedri jsme se oba na sebe zaraženě koukli.

„ Co? Ne. ” řekla jsem. „ Jde o to že já a Pedri máme takovou věc.” začala jsem opatrně.

„ Jakou věc?”

„ No...” řekla jsem.

„ Proboha. Chodím s tvojí dcerou Xavi.” řekl Pedri najednou. Viděla jsem úlevu v jeho očích když to řekl.

„ To je ta věc kterou jste mi chtěli říct?” zeptal se táta zmateně.

„ Ne tak docela.” řekla jsem a oba se na mě zmateně koukli.  „ Můžu tady dneska zůstat. Potřebuju cvičit nebo aspoň začít s nějakými základy.” vysvětlila jsem jim.

„ Dobře. Zavolám sem fyzioterapeuta a ten ti pomůže.” řekl mi a já kývla. Táta se jenom pousmál a odešel.

Po pěti minutách přišel terapeut a já jsem mohla začít cvičit. Některé cviky byli těžší některé lehčí. Jednou jsem dodělala cvik a všimla jsem si taty jak stojí na chodbě. Hned jak si mě všiml tak odešel. Divný.

„Tak jo. Pro dnešek to stačí. Kdybys měla nějaký problémy Nat tak stačí říct.” řekl mi a já kývla. Vzala jsem si věci a společně s Pedrim jsme šli.
Nasedla jsem do auta a jeli jsme ale ne ke Care.

„ Kam jedeme?” zeptala jsem se ho.

„ Uhm. Ke mě domů. Rodiče jsou mimo město takže budeme mít klid.” řekl a usmál se. Já jen kývla.
Po asi deseti minutách jsme konečně přijeli. Vystoupili jsme a já se nemohla divit.

„ Líbí?” zeptal se mě. Koukla jsem se na něho a políbila ho.

„ Je překrásný.” nechápu jak někdo může mít tak krásný dům. Pedri se usmál a chytil mě za ruku a šli jsme dovnitř.
Pedri otevřel dveře a když jsme vstoupili dovnitř tak zavřel. Rozsvítil světla.
Panebože vnitřek je ještě krásnější.
Pedri přišel za mnou a já mohla cítit jeho dech na mém krku.

„ Pojď za mnou.” zašeptal mi do ucha. Usmála jsem se a chytla jsem ho za ruku. Vyšli jsme schody nahoru a šli jsme asi do jeho pokoje.
Byl celkem velkej a prostornej. Pedri mě pořád držel za ruku. Otočil se na mě a sedl si na postel. Dal si ruce kolem mého pasu a přitáhl si mě ke sobě což mě přinutilo si sednout na jeho klín.
Zamyšleně se mi podíval do očí a já se na něho zmateně koukla.

„ Co se děje?” zeptala jsem se starostlivě.

„ Nic já jen.” odmlčel se. „ Pořád nemůžu uvěřit jak jsem tě mohl nesnášet.” řekl a oba jsme se zasmáli.

„ Věř mi Pedri. Tuhle otázku si kladu už dva týdny.” řekla jsem mu a on mě políbil. Byl to dlouhý, jemný polibek.
Pedri se zvedl a chytl mě za stehna a já mu obmotala ruce kolem krku a pořád jsme se líbali.

Opatrně mě položil na postel a dal mi ruku pod tričko na bok. Rychle jsem vzala jeho ruku a to ho zastavilo.

„ Promiň.” omluvil se.

„ Ne. To je v pořádku.” řekla jsem a posadila jsem se o futr postele. Pedri se zvedl a posadil se vedle mě.

„ Co se děje?” zeptal se mě starostně.

„ Je spousta věcí které o mě nevíš Pedri. Které neví vůbec nikdo. Ani Care.” řekla jsem a Pedri se na mě koukl.

„ Nemusíš mít to říkat Nat.” řekl mi a chytil mě za ruku. Koukla jsem se na něho a děkovně jsem se na něho usmála.

„ Děkuju.” řekla jsem mu.

„ Za co.” zeptal se mě.

„ Za to že seš se mnou trpělivej.” řekla jsem a on se usmál a políbil mě.
Když jsme se od sebe odtáhli tak jsme si lehli a já jsem si položila hlavu na jeho hruď a tak nějak jsme usnuli.