STEREO HEARTS/Pedri Gonzalez

CHAPTER 17

Když doktor řekl že nemá dobré zprávy tak jsem začala být nervózní.
„ Povídejte.” vyzvala ho Care. Doktor si jen smutně povzdychl a koukl se na Care.

„ Zjistili jsme že se váš stav zhoršil slečno Hernández.” začal. „ Vaše hlava je v pořádku ale žebra ne. A teď mi odpusťte že se ptám ale měla jste v nějaké blízké době s někým pohlavní styk?” zeptal se jí.
Já a Pedri jsme se na ně koukli a čekali co řeknou.

Care poznamenala že se koukáme tak jsem rychle obrátila svůj pohled na Pedriho a dělala jakože nic.

„ Uhm ne.” řekla Care. Pedri nastavil ruku a já se na něho otráveně koukla. Zašmátrala jsem v kapse a vytáhla jsem 15 eur.
Pedri se jenom šťastně usmál a dal si peníze do kapsy.

„ Vy jste se vsázeli?” zeptal se nás Gavi.

„ Nemohli jsme si to odpustit.” řekl Pedri. Všichni jsme se zase koukli na doktora.

„ Dobře, namáhala jste nějak svoje tělo. Procházky, běhání,cokoliv?” zeptal se jí znovu doktor.

„ No tak včera jsme se šli projít ale ani ne tak daleko.” odpověděla mu Care.

„ A přesně kvůli tomu zůstanete další tři týdny doma.” řekl.

„ A může jít na ples?” zeptala jsem se ho. Pedri,Gavi a Care se na mě otočili a překvapeně se na mě koukali.

„ Jakej ples zase?” zeptal se Pedri.

„ Taky by mě to zajímalo.” dodal Gavi.

„ Maturiťák vy jelita. Proč si myslíte že jsme poslední dva měsíce dělali ty tance.” řekla jsem a Care a Gavimu to došlo.

„ Ajo.” řekli zároveň.

„ Pokud jde o maturitní ples tak ano. Můžete jít obě.” řekl.

„ A co já? Myslím tím moje výsledky?” zeptala jsem se ho.

„ Co se týká vás slečno, všechno se hojí tak jak by mělo. Můžete začít chodit na fyzioterapie ale až tak za týden.” řekl a já kývla.

„ A co volejbal? Kdy tak můžu začít hrát?” zeptala jsem se znovu.

„ Za měsíc, možná za kratší dobu.” řekl a já se šťastně usmála.

„ A já? Kdy můžu začít hrát?” zeptala se Care.

„ Podle toho co jsme viděli na rentgenu tak za dva měsíce, možná víc.” řekl
doktor.

„ Děkujeme.” Pablo poděkoval za nás všechny. Doktor jen kývl a odešel.

„ Hele musíme na trénink. Půjdete s námi?” zeptal se Pedri.„ Já ano. Musím mluvit s tátou.” řekla jsem.

„ Já taky půjdu.” řekla smutně Care. Bylo mi jí líto. Věděla jsem jak moc jí na její kariéře záleží a teď se dozvěděla že nebude moci hrát další dva měsíce.

„ Tak jdeme.” Pedri zavelel a všichni jsme se vydali k autu. Nasedli jsme a jeli jsme směr stadion.
Po asi patnácti minutách jsme konečně přijeli.

„ Ani slovo o tom co nám doktor řekl jasný?” zeptala jsem se jich. Všichni tři kývli v souhlas. Šli jsme dovnitř a já se zastavila.

„ Co je?” zeptal se mě Pedri. Gavi a Care se na nás otočili a Pedri se na ně koukl.

„ Běžte napřed. Doženeme vás.” řekl jim a oni kývli a šli. Pedri se otočil zpátky na mě a starostlivě se na mě koukl.

„ Co se děje?” zeptal se.

„ Já jen. Nechci tátovi lhát.” řekla jsem upřímně.

„ Lhát o čem?”

„ O nás. Kvůli tý nehodě jsme se sblížili a já mu nechci lhát.” vysvětlila jsem mu.

„ Nebudeš mu lhát. Jen mu to řekneš později.” řekl mi a naklonil se ke mě a já ho objala.

„ Nechápu jak a ani nevím proč to říkám ale děkuji.” odtáhli jsme se od sebe a Pedri přeskakoval pohledem na mé rty a moje oči.

„ Neděkuj.” řekl mi a políbil mě. Byl to jemný polibek a já si to užívala. Užívala jsem si jeho přítomnost.
Ještě před třemi týdny bych řekla že tohohle blba nesnáším ale teď jsem vděčná že jsem ho potkala.

„ Tak jdeme.” chytl mě za ruku a šli jsme na hřiště. Tam se naše ruce oddělili. Pedri šel za klukama a já šla na tribunu kde už seděla Care.

„ Co je?” zeptala jsem se jí když se na mě šibalsky koukala.

„ Nic já jen,..ty a Pedri. Něco mezi vámi je. A ani jeden z vás mi to nechce říct.” řekla mi.

„ Care...” dala jim ji ruku na rameno.

„ Měla bys přestat číst ty fanfikce. Už z toho blouzníš.” řekla jsem jí a zasmála jsem se.

„ Hahaha, velmi vtipný.” řekla sarkasticky a já se usmála. Viděla jsem tátu jak jde směrem k nám. Zvedla jsem se a šla jsem naproti.

„ Ahoj.” pozdravila jsem ho.

„ Nemáš ležet doma?” zeptal se mě. Ajaj ten táta který byl před nehodou se vrací.

„ Uhm jo ale potřebovali jsme se projít.” řekla jsem a nervózně jsem se usmála.

„ Podívej Tasho. Nechci na tebe být zlý ale měla by ses vrátit domů. A nechci ti vyhrožovat.” řekl.

„ Můžeš to zkusit ale nic na mě nemáš.” řekla jsem mu. Táta se jen pobaveně usmál.

„ Můžu ti dát domácí vězení.” začal.

„ To mě nikdy neudrželo.” řekla jsem.

„ Vypnu ti WiFi.”

„ Mám data.”

„ Tak ti vezmu počítač.”

„ Ten potřebuju kvůli škole.”

„ No dobře. Vyhrála si. Ale hned jak trénink skončí tak jedeš domů. Jasné?” zeptal se a já poslušně kývla a šla jsem zpátky za Care.

„ O čem jste se bavili?” zeptala se mě.

„ To je jedno. Viděla sem že za tebou přišel Pedri.” to je pravda. Vážně jsem viděla že přišel za Care. „ Co chtěl?” zeptala jsem se jí.

„ Žádal o povolení s tebou chodit.” zavtipkovala a obě jsme se zasmáli. „ Ptal se mě na ten ples.... A možná ještě na něco.” naznačila. Věděla jsem že to neřekne tak jsem se ani neptala.
Po tréninku jsme jeli zase ke Care. Sedli jsme si na gauč a pustili si další epizodu Teen wolf.

A/N: Sorry za mojí dvoudenní nepřítomnost, měla jsem nějaké psychické problémy a ještě z toho nejsem venku, kvůli tomu jsem nevydala kapitolu. Ale teď jsem zpátky a sorry za chyby.

-Tasha 🍪💗