S námahou jsem rozlepil oči a zamrkal do světla , které mě dokonale oslepilo.
Všechno mě bolelo a měl jsem hrozný strach. Nevím čeho jsem se bál , ale srdce se mi svíralo strachy a každou vteřinou bilo víc a víc. Samozřejmě to zaznamenaly monitory a začaly sběsile pípat.
119 tepů za minutu.
Po chvilce do mého pokoje přiběhla sestra a když mě uviděla jak sedím na posteli , úlevně si oddechla a přistoupila k mému lůžku.
,, Zlatíčko nemusíš se ničeho bát , jsi v pořádku , pan doktor jen chtěl vidět činnost tvého srdce , ale jinak jsi naprosto zdráv. "
Usmála se a jemně mě pohladila po paži.
Srdce mi začalo zpomalovat.
92 tepů za minutu.
,, Přivezli..přivezli se mnou mého kamaráda..j-je v pořádku ? "
Optal jsem se s lehkým strachem a pozoroval obličej sestry.
,, Oh ano , Taehyung že ? "
Horlivě jsem přikývl.
,, Je na chodbě s kamarády , nechtěl tě rušit když si spal , je v pořádku "
Usmála se a začala mi odlepovat elektrody , abych mohl jít ven na chodbu za svými přáteli.
Zvedl jsem se na slabé nohy a s obrovským strachem mířil na chodbu.
Rozpačitě jsem otevřel dveře a první koho jsem spatřil byl Taehyung.
Měl na sobě stejnou košili jako já , vlasy měl rozcuchané , vypadal vyčerpaně , ale tvář mu zdobil úsměv.
Najednou jsem si nebyl jistý , jestli by tam mou přítomnost uvítali , takže jsem se potichu snažil zavřít dveře , ale všiml si mě Hoseok.
,, Jungkookie "
Vydechl úlevně a jakmile ke mně doběhl , prudce mě objal.
Oči jsem stále měl na Taehyungovi , který na mě sklesle hleděl a jako jediný mě nepozdravil.
Nemohl jsem se mu divit..konecků , teď jsme tu stáli kvůli mně.
,, Jak se cítíš ? "
Optal se mě Hoseok starostlivě a pohladil mě po tváři.
,, Na to by ses měl ptát spíš Taeho , já jsem v pořádku , to on spadl z 10 metrů "
Zamumlal jsem potichu , ale i tak to dolehlo k Taemu a plaše odvrátil pohled k Jiminovy , který ho držel za ruku.
,, Jungkooku co jsem viděl , 2x si omdlel a pak po třetí v sanitce a to všechno do 20 minut "
Zamračil se a přísně na mě pohlédl.
,, Měli by jste odpočívat "
Vydechl hlasitě a podíval se na Taeho.
,, Oba! "
Poslední slovo zdůraznil a Jin začal horlivě přikyvovat.
,, Hoseok má pravdu kluci "
Čapl Taeho za paži a mě za druhou.
,, Pojďte si lehnout a.."
Zarazil se zastavil uprostřed dveří.
Pohlédl na mě a pak na Taeho , to co řekl však bylo určeno mně.
,, Zkuste si promluvit "
Šeptl a strčil nás dovnitř.
,, Ani jsem se nerozloučil "
Špitl Tae a zatvářil se provinile.
,, Oni to chápou Tae..hm..jdi spinkat , musíš být unavený "
Křečovitě jsem se usmál , ale on mi dokonale smetl úsměv z tváře.
,, Jungkooku , absolutně mi neříkej co mám dělat , ne počkej "
Chytl závěs u svého lůžka a než se za něj schoval , řekl mi něco co mě dost vzalo.
,, Neříkej mi už vůbec nic , nikdy "
Kousl jsem se do rtu a zkusil to znovu.
,, Ehm..alespoň mi řekni jak se cítíš..prosím , chci to vědět.. "
,, Jungkooku , jestli si chceš s někým povídat , napiš Arie , určitě jí je líto jak si jí včera vykopl "
Tahle věta mě tak strašně rozčilila , že jsem díky ní měl s Taehyungem tu největší hádku.
,, Zopakuj co si řekl ? "
Roztáhl jsem závěs a pohlédl na Taeho stočeného do klubíčka a se slzavýma očima.
,, Slyšel jsi "
Vydechl roztřeseně a snažil se znovu zatáhnout.
,, Jo tak , Taehyungu přestaň se chovat jak spratek a pojď to začít řešit "
,, Cože ? "
Zvedl se a ani si nesetřel slzy které mu stékaly po tváři.
,, Co chceš řešit ? To že jsi strkal péro tam kam nemáš hm ? "
Prskl a zkřížil si ruce na hrudi.
,, Tae..hele je mi to líto.. "
Zamumlal jsem a snažil se pokračovat , jenže jsem byl přerušen.
,, Je ti to líto ? JE TI TO LÍTO ?! "
Vykřikl a přiblížil se blíž ke mně.
,, To je všechno co k tomu máš ? Ty seš takovej hnusnej sráč Jungkooku. Víš ty vůbec jak moc tě nenávidim ? VÍŠ TY VŮBEC JAK JSEM SE CÍTIL KDYŽ JSEM VÁS VIDĚL ? ZAJÍMÁ TĚ TO VŮBEC ?! "
Vykřikl a já toho měl právě tak dost , nesnášel jsem , když na mě řval.
,, JE MI UPLNĚ JEDNO JAK SE CÍTÍŠ TAEHYUGU ! JE MI TO JEDNO! TY MI SEŠ JEDNO! "
Hned jak jsem to řekl , jsem se zastyděl.
Tohle vůbec nebylo to co jsem chtěl říct.
Zajímá mě jak se cítí..to je to jediné co mě zajímá..on mě zajímá.
Díval jsem se do jeho obličeje.
Jeho oči se plnily slzami , které po chvilce vytekly z jeho mokrých očí , ale on si ruku , místo toho aby si slzy setřel , položil na srdce a opřel se o lůžko.
Ustaraně jsem na něho hleděl a přistoupil blíž k němu.
Zrychleně dýchal a slzy mu kapaly na podlahu.
Než jsem stihl něco říct , vrhl se po mně a začal mě zuřivě mlátit.
,, Nenávidím tě , nenávidím , nenávidím !! "
Mlátil mě do hrudi zatímco na mně obkročmo seděl.
Já ho jen jemně držel za boky a nechal ho aby mě mlátil.
,, Jsi hajzl Jungkooku ! NENÁVIDÍM TĚ "
,, Taehyungie , je mi to tak líto , tak moc mě to mrzí.. "
,, Ne-neříkej mi Ta-Taehyungie..ne..tak mi mohl říkat jen můj Jungkookie..a to už ne-nejsi "
Plakal a křičel , takže to přilákalo sestru a ta vyděšeně vykřikla když nás dva viděla.
,, Bože..doktore , DOKTORE "
Vyděšeně si zakryla ústa rukou a pozoroval Taeho , který se zrovna zhroutil a lehl si na moji hruď.
,, Nenávidím tě "
Zamumlal mi do hrudi a neušlo mi , jak jemně vdechl moji vůni.
Doktor pak následně jemně sundal Taeho a uložil ho do lůžka , zatímco pak sledoval , jak si brečí do polštáře.
,, Co se tu stalo ? "
Optal se mě tiše a já jen zavrtěl hlavou.
,, Nechte to být prosím "
Zamumlal jsem a promnul si bolestivé rameno.
Nečekal jsem na jeho odpověď , lehl jsem si do lůžka a schoval se za závěs , zatímco jsem poslouchal Taeho tiché vzlyky a proklínal se za to co jsem mu udělal.
,, Jsem idiot "
Zamumlal jsem si pro sebe a kousl se do rtu.
