,, Jungkookie , zlatíčko , zvládneš to tu sám ? "
Optala se mamka starostlivě a pohladila mě po mých tmavých vlasech , které už jsem měl trochu delší , než by mi bylo milé.
,, Mami klid , je mi skoro 18 , zvládnu to "
Usmál jsem se a lehl si do postele , peřinu dávajíc si až k bradě.
,, Kdyby něco , zavolej jasný ? "
Nakázala a při odchodu se zastavila ve dveřích.
,, Jak se má vůbec Tae ? "
Polkl jsem naprázdno a mé srdce zase zaplavila vlna bolesti.
,, Tae..se má dobře..moc dobře "
Zalhal jsem a falešně si zívl abych dal mamce do hlavy fakt , že jsem unavený a chci spát.
,, To jsem ráda..měla jsem o něho strach když jsem se dozvěděla co se stalo..a hlavně v ten samý den co odtud utekl se slzama v očích "
Zavrtěla hlavou a pak se křečovitě usmála.
,, Dobrou Jungkookie "
Zavřela dveře a nechala mě v pokoji samotného.
Skenoval jsem svůj strop a přemýšlel.
Je to už 5 dní co nás s Taehyungem pustili z nemocnice. Od té doby jsem ho neviděl , ani jsem s ním nemluvil.
Chyběl mi. Moc mi chyběl.
Usoudil jsem , že pro mě bude nejlepší když zůstanu po zbytek týdne ještě doma a pak se zkusim vrátit do starých kolejí.
Normálně chodit do školy.
Bavit se s kamarády.
Vídat všechny svoje spolužáky a chovat se normálně.
Vídat Taeho..
a předstírat , že ho nemiluju.
Jsem takovej dement , vůbec nevím proč jsem udělal to , co jsem udělal.
V téhle posteli.
V tomhle povlečení.
Jakmile mi to došlo , prudce jsem se zvedl a rozhodl se , že povlečení vyperu.
Jakmile jsem pračku zapl , natáhl jsem se na gauč a pustil si nějaký film , který jsem ale stejně nevnímal , jelikož moje myšlenky se ubíraly jiným směrem.
Nevím jak dlouho jsem na tom gauči ležel a tupě zíral na televizi , ale když se rozezněl zvonek u dveří , mrzutě jsem se zvedl a šoural se ke dveřím.
Zvonek se ozval znovu.
,, Už jdu tati!! Nechápu proč zvoníš , když máš klíče "
Obrátil jsem oči v sloup a odveře otevřel.
,, Hoseoku ? "
Vydechl jsem radostně a byl jsem upřímně štastný , že svého kamaráda vidím.
,, Čau Jungkookie , jdu se na tebe podívat , jak to zvládáš a tak "
Usmál se a nacpal se dovnitř.
,, Jak by..nic moc "
Falešně jsem se usmál a odvedl ho do obýváku.
,, Jsi jediný z party , kdo se mnou ještě mluví "
Smutně jsem si oddechl a podrbal se ve vlasech.
,, Nejsem jediný kdo se na tebe nezlobí Kooku , Namjoon tě pozdravuje a prý zítra přijde "
Usmál se a já se vděčně kousl do jazyka.
,, A ostatní ? Jak moc se zlobí ? "
,, No..nejvíc je naštvaný asi Yoongi , jelikož byl s Taehyungem a viděl ho jak se zhroutil "
Zamumlal tiše a uhl pohledem.
,, Jimin furt říká ať si ho nepřeješ až tě potká a že lituje , že tě nezmlátil už v nemocnici "
Křečovitě se usmál a já si schoval obličej do dlaní.
,, A Jin ? "
,, Jin si na tobě vybil zlost už na pláži "
Pokrčil rameny.
,, Ale je na straně Taeho , každý den za ním chodí "
,, A ty ? Chodíš za ním ? "
,, Jo..vypadá fakt hrozně Jungkookie "
Vydechl pravdu a promnul si paži.
,, Jestli existuje nějaká definice pro ,,tělo bez duše,, , tak je to rozhodně slovo Taehyung "
Zatahal jsem se za vlasy a jemně Hoseoka obejmul.
,, Řekni mi všechno Hoseokie , prosím.. "
Zaprosil jsem a víc se na něho natiskl.
,, Je celý bledý..pod očima má obrovské fialové kruhy , prý nemůže spát , ale jeho mamka mi řekla , že ho v noci slyší plakat.. "
Zarazil se a pohladil mě po paži.
,, S nikým moc nemluví , moc nevylejzá z pokoje a ani moc nejí Jungkookie..ale pokaždé když ho vidím , má na sobě tvoje tričko. "
Usmál bych se nad poslední větou , ale bránil mi v to fakt , že jsem slyšel i věty předchozí.
,, Posral jsem to Hoseoku "
Zamumlal jsem.
,, Chybí mi..moc mi chybí.."
Rozplakal jsem se.
,, V-v té nemo-nemocnici jsem m-mu ře-řekl něco co jsem ne-nechtěl ří-ct "
Hoseok mě pohladil po zádech a snažil se mě uchlácholit , jenže to nemělo cenu.
Nemohl jsem přestat plakat.
,, Já se mu ta-tak moc chci o-omluvit je-jenže on mě k sobě už v životě nepustí "
,, Jungkookie..myslím , myslím , že tě pořád miluje..určitě ti odpustí "
,, Ne-nemiluje mě! "
Rozplakal jsem se začal mlátit do gauče.
,, V nemocnici mi řekl že-že mě ne-ne-nenáv.."
Nemohl jsem to říct , lámalo mi to srdce.
,, Ve vzteku řekneš spoustu věcí Jugkookie , sám si mu přeci řekl něco , co si nechtěl ne ? "
,, To bylo něco jiného "
Zamumlal jsem a kousl se do rtu.
,, Ale nebylo Kooku , pořád mu na tobě záleží a pořád tě má rád , jen je teď naštvaný kvůli tomu co si udělal "
Pohladil mě po zádech.
,, Víš co udělej ? Napiš mu dopis , ne textovku! Napiš mu dopis , hned ! a já mu to ještě dneska donesu "
Napřímil jsem se.
,, Bude to chtít vůbec číst ? "
,, Věř mi , napiš ho "
A tak jsem ho poslechl.
Napsal jsem mu dopis od srdce a pak ho s obrovským strachem předal Hoseokovi , který mě před odchodem objal a pak se vydal směrem k Taemu.
Ještě chvíli jsem zůstal stát ve dveřích a vdechoval jsem čerstvý vzduch do plic , zatímco mě slunce hladilo po chladné tváři a nakonec jsem se opět vrátil dovnitř a svezl se po dveřích dolů , zatímco jsem měl hlavu schovanou v dlaních a přemýšlel nad tím , jestli to co jsem napsal do toho dopisu bude stačit na to , aby mi Taehyung odpustil.
Usoudil jsem , že odpověď znám už v tuhle chvíli.
neodpustí
v životě mi neodpustí
