Taehyungie ,
nedokážu si představit , jak moc jsem ti ublížil..nedokážu ti říct že vím , jak moc tě to bolí. Nevím Tae..nevím jak moc se kvuli tomu trápíš , ale chci aby si věděl , že se za to z celého srdce nenávidím.
Moc mi chybíš zlatíčko
Kdybych nebyl srab a nebál se že mi zabouchneš dveře před nosem , omluvil bych se ti , ale já srab jsem.
Nebojím se jen o svou osobu , ale můj největší strach je , podívat se ti do očí. Do těch tvých krásných čokoládových oček , které na mě vždycky hleděly s tou největší láskou a já do nich vehnal slzy.
Vždycky si pro mě měl jiný pohled než pro ostatní. Koukal si na mě jako na to nejcenější co si měl a já to tak moc zkazil.
Miluju tě Taehyungu. Přísahám na všechno co mám a co je mi milé , že tě miluju.
Nejspíš si říkáš - proč mi tohle říká ? kdyby mě miloval , nepovedl by mě.
Nevím proč jsem to udělal Tae.
Ale můžu ti s jistotou říct , že jsem ještě nikoho nemiloval tak jako tebe.
Moc mi chybíš zlatíčko.
miluju tě..
tvuj Jungkook
Svíral jsem dopis v rozklepaných rukou a slzy mi smáčely tvář.
,, Lže. Lže! LŽE! "
Rozkřikl jsem se a dopis roztrhal na kousky.
Doufám , že si nemyslel , že mu odpustím po pár slovech.
Zadíval jsem se na displej svého telefonu a přemýšlel , jestli mu chci nějak zareagovat na tu chabou snahu o to , abych mu odpustil.
Byl jsem naštvaný.
V životě jsem nebyl tak moc zklamaný.
Ale pořád jsem měl Jungkooka rád.
Mísilo se ve mně takové množství pocitů , že jsem myslel , že z toho za chvilku zešílím.
Nejhorší na tom všem bylo to , že mi Jungkook neskutečně chyběl , pokaždé když jsem před spaním zavřel oči , viděl jsem ho.
Viděl jsem svého milého jak se na mě usmívá , vzpomínal jsem na jeho doteky na své rozpálené pokožce a taky na to , jak moc se mi rozbušilo srdce , když byl v mé přítomnosti , nebo mě políbil.
Vždycky se tomu smál a dával mi poslechnout to svoje , které na tom nebylo o moc lépe.
Štípl jsem se do ruky a zavrtěl hlavou abych vyhnal tyhle myšlenky z hlavy. Ale bohužel mi to nevyšlo. Moje hlava byla plná Jungkooka.
Usměvavý tmavovlásek mě zrovan v mých myšlenkách jemně líbal na krku a mně vůbec nedošlo , že si rukou přejíždím po krku a usmívám se.
Kousl jsme se do rtu a opět zesmutnil.
Byl konec.
Já jsem mu ho přeci sám dal.
Stalo se přesně to , čeho jsem se bál.
Už nikdy se svým nejlepším kamarádem nepromluvim. Se svym nejlepšim kamarádem..? s milencem.
Histericky jsem se rozplakal a celý jsem se třásl. Muchloval jsem v ruce deku a nemohl se uklidnit. Začal jsem lapat po kyslíku a tahal se zvlasy.
Zvedl jsem se ve snaze dojít ke dřezu a opláchnout si obličej chladnou vodou , ale moje nohy mě zradily a kolena se mi podlomila těsně před dřezem.
Lehl jsem si obličejem k zemi a plakal.
Nevím jak dlouho jsem brečel , ale najednou jsem vedle sebe vnímal mámin ustrašený hlas a jakmile mě přetočila na záda , položila mi na hlavu chladný a mokrý hadr.
,, Tak moc jsem se bála Tae..ty..ty si tu ležel a vůbec si nevnímal a..a brečel si.. já , já vůbec nevím co se stalo Tae..ne-nemám ponětí..vůbec se mnou ne-nemluvíš a já se o tebe moc bojím "
Vychrlila mamka jedním dechem a já se zmohl jen na to ji chytit za ruku a smutnýma očima jsem skenoval její obličej.
,, Rozešel jsem se s Jungkookem "
Šeptl jsem tiše a mamka vytřeštila oči.
,, C-cože ? proč..? "
Vůbec nechápala. Výraz jejího překvapení byl pravý.
,, On..moc..moc mi u-ublížil "
Kuňkl jsem a snažil se posadit se , jenže mi v tom bránila mamka , která mě zrovna hladila po čele a druhou rukou mě tlačila do podlahy.
,, Co udělal Tae ? "
,, Ne-nechci o tom mluvit..pro-prosím..ještě ne..nejsem připravený "
,, Tae..je..je mi to m-moc líto "
Koktla a nechala mě abych se posadil.
,, Vypadali jsme tak štastně.."
,, Hm "
Vydechl jsem tiše a nechal mamku sedět na zemi zatímco jsem se belhal do schodů.
Jakmile jsem dosedl na svou postel , vybavil se mi Jungkookův dopis.
Zuřivě jsem se kousal do rtu a snažil se přemýšlet , ale byl jsem moc vyčerpaný.
Lehl jsem si do postele a peřinu si přitáhl až k bradě.
Kolikrát jsem si s Jungkookem vyměnil v téhle posteli lásku..
Hrdlo se mi sevřelo a oči se mi už po několikáté za den zalily slzami.
Připadal jsem si slabě.
Měl bych se tomu postavit , měl bych to zahodit za hlavu a začít se normálně vídat s kamarády a chodit do školy. Místo toho se schovávám u sebe v pokoji a lituju se.
Jsem slaboch.
Ale na druhou stranu..Yoongi řikal , že Jungkook se ve škole od té doby též neukázal. Nebyl jsem jediný slabý.
Ale..možná Jungkook nechodí do školy kvůli něčemu jinému než já ?
Nejspíš se nebojí toho až mě uvidí. Bude pro něj hračka dělat jakoby se nic nestalo. Třeba jde o Ariu , to děvče se kterým mě podvedl.
Otřel jsem si oči rukávem trika a následně je zavřel.
Byl jsem už tak moc vyčerpaný z toho neustálého brečení a přemýšlení..
