Two pieces (EDMUND x Y/N)

3. Kapitola

Časový skok:

Seděla jsem na stromě, kde stával Cair Paravel. Seskočila jsem dolů plný vzteku. Přála jsem si, aby Edmund a ostatní nikdy neodešli.
Pocítila jsem nával vzteku a kopla jsem do nedalekého kamene, který se začal řítit z útesu. Posadila jsem se a cítila, jak mě v očích pálí slzy. Najednou jsem slyšela hlasy, které se přibližovaly. Nasadila jsem si kapuci a popadl luk a šíp.
schovala jsem se za keř a připravená zamířit. Najednou jsem slyšela,jak se hlasy přibližují. Mohla jsem říct, že byli čtyři. Dvě dívky a dva chlapci. Viděla jsem první a byla to dívka. Měla dlouhé vlasy a dívala se přes okraj ruin. Neslyšela jsem ani slovo, co říkali, ale bylo mi to jedno. "Střílej, abys zabila," připomněla jsem si. Nechtěla jsem jim ublížit, ale bála jsem se toho, co se stalo s Telmariny. Viděl jsem po své pravici chlapce s tmavými vlasy a bílou košilí, která byla nerovnoměrně zastrčená v kalhotách. Měl kravatu a tašku, kterou svíral. Cítil jsem, jak mi teplo stoupá do tváří, když vzhlédl poté, co uslyšel šustění v křoví. Než jsem stačil cokoliv říct, někdo mě vytrhl zpoza křoví a přišpendlil mě k zemi. Byl to blonďatý kluk a myslela jsem, že ho poznávám, ale byla jsem tak naštvaná, že mi to bylo jedno. Kopla jsem ho do holeně a srazila na zem. Vykřikl bolestí, ale chlapec, kterého jsem předtím viděl, mě přišpendlil ke zdi a vzal mi zbraň. Chlapec s blonďatými vlasy zabručel a vstát mu pomohla starší dívka, kterou jsem také poznala. Snažila jsem se vyprostit, ale ten kluk mě držel kolem pasu, takže jsem se nemohla pohnout. Měla jsem staženou kapuci z hlavy a viděl jsem, jak se na mě všichni dívají. Nejmladší zaječela: "Co se tady stalo!" Věnovala jsem jí zvláštní pohled. "Ehm, kde jsi byla posledních pár set let?" pomyslela jsem si. Otočila jsem se, abych se podívala na hnědovlasého chlapce a všiml jsem si, jak je hezký. Podíval jsem se mu do očí a uviděl něco, co jsem už viděl. Podívala jsem se na všechny. "Kdo jste?" řekla jsem naštvaně. Nejmladší vyhrkla její jméno. "Jsem Lucy!" Řekla s úsměvem na tváři. Blonďatý chlapec jí zakryl ústa rukou. Srdce mi kleslo. Otočila jsem se, abych se znovu podívala na tmavovlasého chlapce, pomyslela jsem si 'Edmund'. Bojovala jsem s nutkáním vrhnout se na něj. Zadržovala jsem slzy. "J-já jsem Y/N" otočila jsem se, abych se podívala na blonďatého chlapce a jeho čelist poklesla. "Svatý-" řekl Edmund, než si mě přitáhl do náruče. Všichni ostatní mě obklopili.
Všichni se pustili a usmáli se a po tvářích jim stékaly slzy. Zamračila jsem se, když jsem si uvědomila, jaká je situace. Objímala jsem se a plakala s nimi, když vtom se objevil náhlý nával vzteku. Popadla jsem Edmunda za límec a přišpendlils ho ke zdi....

UUU CO SE ASI STALO DOUFAM ŽE SE VÁM TO BUDE LÍBIT
Mína🫶🏻