Two pieces (EDMUND x Y/N)

16. Kapitola

Seděla jsem s Lucy u kamenného stolu. Měli jsme tam něco jako hodiny. Snažila jsem se trochu si odpočinout a trvala jsem na tom, že Lucy by mohla udělat totéž, ale odmítla. Rozhodla jsem se s ní zůstat vzhůru.
Lucy si ji srdečně prohlížela a já se prozcházela. Chvíli jsme si neřekli ani slovo, ale obě jsme věděli, co si myslíme.
Najednou jsme uslyšeli hluk přicházející zvenčí. "Jsou zpátky!" pomyslela jsem si, než jsme se s Lucy na sebe podívali. Odložila svoje věci a obě jsme vyběhli ven. Když jsme se dostali do bodu, kdy jsme je viděli, jak k nám jdou, zastavili jsme se. Srdce mi kleslo, když jsem viděl, že se vrátili s mnohem méně, než odešli. Peter a Kaspian byli vepředu a Peter vypadal poraženě. "Co se stalo?" řekla Lucy smutným tónem. Peter se zamračil, vypadal nejšíleněji, jakého jsem ho kdy viděl. "Zeptejte se ho." řekl Peter a ukázal na Kaspiana. Kaspian vypadal vážně uraženě a přestal chodit. Petr si toho všiml a ohlédl se. Susan promluvila a zjevně se snažila zabránit tomu, aby se něco mezi muži stalo. "Petře." Podívala jsem se mezi ně. "Já? Mohl jsi to odvolat. Ještě byl čas." V tomto okamžiku byli úplně k nezastaveni a nebylo by možné se vyhnout dalšímu boji. "Ne, nebylo to díky tobě. Kdybys dodržel plán, ti vojáci by mohli být právě teď naživu." Z toho se mi stáhl žaludek.
"Co se mohlo stát?" Myslela jsem. Peter se začal otáčet, ale Kaspian naštvaně odpověděl. "A kdybyjsme tu zůstali, jak jsem navrhoval, určitě by byli!"
Petr odpověděl frustrovaně. "Volal jsi nás, vzpomínáš?" Kaspian tiše odpověděl.
"Moje první chyba."
Začala jsem v davu hledat Edmunda. "Ne. Vaší první chybou bylo, že jste si myslel, že můžete vést tyto lidi." Přestala jsem hledat a čekal jsem na Kaspianovu odpověď. "Hej! Já nejsem ten, kdo opustil Narnii." Prakticky křičel a to mě trochu vylekalo. "Napadl jsi Narnii. Nemáš na to o nic větší právo než Miraz!" Kaspian se  postrčil kolem Petra a začal útočit. "Ty, on, tvůj otec... Narnia je na tom lépe bez tebe!" Kaspian se zastavil a výraz v jeho tváři byl čistý hněv a nenávist. vykřikl Kaspian a oba tasili meče. "Dobře, teď se nikam nedostaneme, protože se navzájem zabijí." pomyslela jsem si frustrovaně.
vykřikl Edmund. "Přestaň!" Srdce se mi sevřelo a konečně jsem ho viděla. Pak jsem si všiml, že Glenstorm má Trumpkina v náručí. Edmund ho pomohl posadit. Lucy mu instinktivně přiběhne na pomoc se svým srdečným. Po chvíli ji následuji. Nemohu teď myslet na Edmunda. Lucy poklekla vedle Trumpkina a dala mu kapku svého srdečného. Jeho oči se třepotavě otevřou a Lucy se usměje. "Proč tu všichni stojíte? Brzy tu budou Telmarinové." Lucie se začne zvedat, ale Trumpkin ji zastaví.
"Děkuji ti, můj milý malý příteli." Znovu se usmála, než vstala a následovala Petera a Susan. Stále jsem klečela, když jsem ucítila ruku na mé rameno. Vzhlédla  jsem a viděla, jak se na mě Edmund usmívá. „Ahoj, krásko." Usměju se a on mi pomůže vstát. Vezme mě za ruku a dohoníme ostatní. Přemýšlela jsem o tom, co Edmund řekl předtím než odešel. Začal  chodit pomaleji a ostatní si nevšimali a šli dál. Snažila jsem se to dohnat ostatní , ale edmnud mě chytil za paži a prakticky táhl mě do jiné chodby.
"Ede!" Smál jsem se. "Víš, že mám nohy, můžu jen..." Nemohla jsem dokončit to, co jsem chtěla říct , protože než jsem si to uvědomila, přitlačil mě ke zdi. Naklonil se až se naše nosy dotkly, což způsobilo, že jsem se zachichotal.
Byla tma, takže jsem ho sotva viděla, ale slyšela jsem jeho nepravidelný dech. Jeho oči ve tmě trochu jiskřily a já byla úplně hypnotizovaná. Začala jsem sledovat jeho rysy, a když jsem se dostala k jeho rtům, políbil mě na prst. Než jsem se dostala k jeho ramenům, obkreslila jsem linii jeho čelistí a krku. Objal mě kolem ramen a trochu se vzdálil, než mě políbil. Prohloubila jsem polibek a moje prsty začaly projíždět jeho vlasy.
Cítila jsem, jak se usmívá a úplně jsem se rozplývala v jeho náručí. Odtáhl se, abychom oba mohli popadnout dech. "Trvalo ti to dost dlouho." Usmála jsem se a naklonila se pro další polibek. Než jsme se nadáli, uslyšeli jsme kroky. Za rohem se objevil Petr. Vypadal vyděšeně. Jakmile viděl, co děláme, ušklíbl se, než se vrátil ke svému naléhavému výrazu tváře. "S Kaspianem se něco děje. Musíme pomoct. Jdeme!" Zamával, abychom ho následovali, a my neváhali. Následovali jsme ho do místnosti s Kamenným stolem, a když jsme se přiblížili, slyšeli jsme různé hlasy. "No, to nemůže být dobré," pomyslela jsem si, než jsme došli do místnosti, a uvědomila jsem si, s čím nebo spíš s kým máme co do činění...

Mína🫶🏻