Two pieces (EDMUND x Y/N)

23. Kapitola

Y/N POV:

Susan a já se na sebe usmíváme, když to slyšíme Narnijci kolem nás fandí. Usměje se na Kaspiana, který se na ni díval. Dívám se mezi ně s úsměvem na tváři, kterého si Susan rozhodně všimne.
Najednou slyším křik. "Zrada! Zastřelili ho! Zavraždili našeho krále!" Než stihnu odpovědět, Peter na nás ukáže a zakřičí: "Buďte připraveni!"
Slyšel jsem, jak Kaspian křičí Peterovo jméno, než se on i Edmund otočili. Voják běží na Petera, ale je schopen ho rychle zabít.
Telmarinové zvednou zbraně a začnou útočit. Používají katapulty, které otřásají zemí, což způsobuje, že téměř ztrácím rovnováhu.
"Lukostřelci připraveni!" Susan křičí. Popadnu jeden ze svých šípů a připravím se. "Vzít tvůj cíl!" Najednou se zem, na kterou útočí Telmarinové, zhroutí a většina z nich jde s ní. "Teď!" Když to Susan říká, uvolňuji svůj šíp a oni začnou padat do jámy.
Narnijci začnou útočit a Edmund nasedá na koně.
Objevuje se Kaspian s ostatními a vede je do boje. Peter se k nám otočí a říká: "Lucy..." Susan zavrtí hlavou. Petr se otočí a pozvedne meč. "Zpět na vrch" Narnijci začínají ustupovat. Katapulty vystřelí přímo na nás. Všude kolem nás začínají padat kameny. "Držte se!" Susan křičí.
Spadne strom a Susan uklouzla.
Než stihla spadnout, natáhnu se a chytím ji za ruku. Snažím se držet, ale její ruka sklouzne. Zpanikařím, ale když přistane na skále, uvědomím si, že je v bezpečí. Když Susan běží dolů, následuji ji. Doběhnu k ostatním a postavím se vedle Edmunda. Tasí meč a všichni se podíváme na sebe. Petr začíná utíkat a my ho následujeme.
Když utíkáme, jdeme všichni různými směry, abychom se vypořádali s vojáky. Jdu doprava, blízko Edmundovi. Popadnu svůj nůž a začnu dřív,než mě zasáhne jeden z Telmarínů. Když jsem se přikrčila, otočil se ke mně a smál se. "K čemu ti ten malý nůž bude?" Protočím oči a podrazím ho, takže upustí meč. Pokusí se vstát, ale Edmund přiběhne zezadu a dokončí práci. Zastavím se a podívám se na něj. "No tak Ede, měla jsem to".
Jen se na mě usmál. "Vím." Ukáže za mě a já rychle popadnu svůj luk a šíp. Otočím se a střelím chlapa do hrudi. "Hezký snímek." říká Edmund, než odběhne bojovat s někým jiným.
Po jednání s dalšími vojáky slyším dunivý zvuk. Stromy se daly do pohybu a bránily se.
Usmála jsem se a otočila se právě včas, abych bodl telmarínského vojáka, který na mě útočil.
Bylo by lepší, kdybych měl skutečný meč, protože pak by mě také nemohl bodnout. Když jeho meč projel mým bokem, vykřikla jsem bolestí. Ještě nikdy mě nepíchli a přála bych si, aby to tak zůstalo.
Popadla jsem šíp a mohla jsem vojáka bodnout do krku, čímž jsem ho okamžitě zabil. Když padal, snažil jsem se udržet rovnováhu. Viděl jsem rozmazaně, ale setřásla jsem to. "Pořád můžu bojovat!"
Pomyslela jsem si. Peter křičí: "Pro Aslana!" Narnijci začnou útočit. Dohonila jsem je a běžela vedle Edmunda. Snažila jsem se ignorovat tu nesnesitelnou bolest.
Věděl jsem, že to neskončilo.

Telmarinové začali ustupovat a my jsme běželi za nimi. Nakonec se dostáváme k řece a Telmarinové se snaží přejít most.
Najednou se zastaví. Vidím Lucy na druhém konci mostu, stála sama.
Tasí dýku a usměje se. Najednou se vedle ní objeví lev. "Aslane!" pomyslím si v duchu.

Věřte mi nebo ne ale v těch slovech se už strácím

Mína 🫶🏻