Two pieces (EDMUND x Y/N)

15. Kapitola

Podíval jsem se na Petera a snažila se ignorovat Edmundovy pohledy na mě.
"Jsi si jistý, že je to dobrý nápad, Petere?" Unaveně se na mě podíval. Rozhodla jsem se to nechat být, protože ten chudák se asi poslední hodinu snažil vysvětlit, proč byl jeho nápad dobrý. Nechtěla jsem stranit, Kaspian i Peter měli platné body. Přesto mě to, co řekla Lucy, znepokojovalo. Kaspian přistoupil a řekl, že jsou všichni připraveni. Susan se na něj usmála a rychle přestala, když si všimla, že se na ni usmívám.
Petr si toho také všiml jen zíral na Kaspian. "Buď opatrný." Lucy ,prolomila ticho. Všichni tři její sourozenci se na ni podívali. "Budeme Lu." Petr se usmál a objal ji. Susan se usmála, položila jí ruku na rameno a Edmund přikývl. Kaspian šel vedle mě a usmál se, než jsme oba začali chodit, a nechal sourozence chvíli o samotě. Nejprve bylo ticho, ale pak jsem se rozhodl prolomit ticho, "Takže ty a Susan jo?" Usmála se. "Právě jsem se chtěl zeptat na tebe a Edmunda." Zčervenala jsem. "Nic jsem tím nemyslel, vy dva vypadáte tak... blízcí." Trochu se ušklíbl, až mě rozesmál. "No, já vím, že tě Susan má ráda." Kaspian se neubrání úsměvu. "Totéž bych mohl říci o tobě a Edmundovi." Usmála jsem se, ale všimla jsem si, že ztrácím čas. "Být v bezpečí!" Kaspian přikývl a položil mi uklidňující ruku na rameno, než odešel. Kaspian byl velmi milý, chápu, proč ho má Susan ráda. Peter a Susan jdou ke mně.
"Je mi líto, že musíš zůstat. Kdybys něco mohla pomoci.
Edmund má ale pravdu, potřebujeme tady silné lidi." Petrův komentář mě rozesmál. Objali jsme se a pak odešel a přidal se k ostatním. Susan mě chytila ​​za obě ruce a usmála se. "Pozor na ty kluky." Susan se zasmála a přikývla. "Samozřejmě." Než se přidala k Petrovi, objali jsme se a usmáli se na sebe. Edmund šel jako poslední. Jsem ráda, že byl poslední, se kterým jsem se loučila. Pak jsem se zase nechtěla loučit.
Chtěla jsem jít s ním...a nikdy neopustit jeho stranu.
"O čem jste se s Kaspianem předtím bavili?"
Zasmála jsem se. "Ach, jen romantické věci." Edmundovy oči se rozšířily a ve tváři se mu objevil náznak žárlivosti. "Takhle ne! Chci říct...mluvili jsme o něm, Susan a tobě..." Ušklíbl se.
"A já?" Zastavila jsem se, když jsem si všimla, co jsem řekla. "Já a kdo?" Věděla jsem, že můj obličej je jasně červený. "Myslím, že oba známe odpověď na tuto otázku." Zašeptám, když si mě přitáhne k sobě s paží kolem pasu. Cítím jeho teplý dech na svém krku a třese mi z toho celé tělo. "Prosím buď opatrný." řeknu tiše, sotva ze sebe dokážu dostat slova.
Jen přikývne a upře na mě oči. Naše čela se dotýkají a já mu ovinu ruce kolem krku. Pokusil se nás přitáhnout blíž a já přemýšlela o 'správném čase' ho políbit. Zdálo se, že mě nezajímá ten 'správný čas'. Vím jen, že jsem chtěla uzavřít ten malý prostor mezi námi a ukázat mu, jak moc ho chci. Zdálo se, že Edmund se více ovládá než já. Odtáhl se, takže jsem se cítila zraněná. Viděl bolest na mé tváři, ale stiskl mi ruku v ujištění. "Až se vrátím." Věděla jsem, co tím myslí, a než jsem přikývla, usmála jsem se na něj. Nenáviděla jsem myšlenku, že odchází, ale věděla jsem, že teď musí jít. Když jsem se dívala, jak odchází s ostatními, sevřelo se mi srdce. "Co když se nevrátí?" Přešela jsem k Lucy a drželi jsme se, když mizely v dálce....

Tak kdy se už políbí konečně ?...
Mína🫶🏻