Two pieces (EDMUND x Y/N)

24. Kapitola

Začal jsem se usmívat a pak muž vepředu zakřičel: "Nabít!"
Telmarinové útočí směrem k Aslanu. Zařve a muži přestanou utíkat.
Voda pod mostem se najednou začala chovat divně. Pak voda vystřelila do vzduchu a vytvořila říčního boha. Zvedl most a vojáci na něm začali padat. Vzhlédla jsem a uviděl jednoho muže samotného na koni. Začal zběsile máchat mečem, ale nebylo to dobré. Voda na něj dopadla, když ze sebe vydal poslední výkřik. Povzdechla jsem si, konečně se mi ulevilo. Držela jsem se za bok a bolest se vrátila.
Když jsem se snažila vykročit vpřed, uvědomila jsem si, že se nemohu pohnout. Chytil jsem se za bok a snažila se udržet rovnováhu.

Edmundovo POV:

Slyším zasténání a úsměv na mé tváři mizí, když se otočím k Y/N.
Je zraněná, špatně.
Chytil jsem ji, než mohla spadnout a bylo to právě včas. Spadla na mě a já ji pomalu zvedl. Dával jsem si záležet, abych jí neublížil ještě víc.
"Bude to v pořádku Y/N." Sotva mohla odpovědět a její oči se snažily zůstat otevřené. Otočím se na ostatní s vytřeštěnýma očima: "Musíme ji rychle dostat k Lucy." Všichni přiběhli, aby se ujistili, že je podepřená. Začali jsme procházet vodou a ona mě pevněji sevřela. "Mám tě. Bude to v pořádku." Nereagovala a já se otočil na Lucy, která si rychle uvědomila situaci a běžela k nám.
Snažil jsem se pohybovat vodou tak rychle. "Už jsme skoro tam, vydrž." Ostatní přiběhli k Lucy a já ji konečně dostal na břeh.

Položil jsem ji na zem a nepustil jsem její ruku. Lucy si klekla a dala jí do  úst kapku ze svého cordialu. Odsunul jsem jí vlasy z obličeje a v žaludku se mi udělalo špatně.
„Co když je příliš pozdě? Nikdy jsem jí neřekl, že ji miluji!" pomyslel jsem si, když se mi v očích začaly tvořit slzy. "Prosím, probuď se, prosím." 

Y/N POV:
Otevřu se mi oči a vidím tváře, jak se na mě dívají. Všichni vypadali smutně, ale pak se všichni začali smát. Někteří z nich dokonce plakali. Otočím se, vidím Edmunda a usměju se. "Nemůžeš se mě tak snadno zbavit." řeknu a přitáhne si mě do pevného objetí. Drží mě, odmítá mě pustit. "Ede já jsem..." Rychle mě pohladí po tváři a políbí. "Miluji tě." Usměju se a položím mu ruku na tvář. "Miluji tě, Edmunde." Znovu se líbáme, než si někdo odkašle. Oba jsme se rychle otočili, stále se drželi jeden druhého, abychom viděli Petera, jak za sebou mává. Moje oči se rozšiřují a můj obličej zrudne. Všichni vstáváme a já se snažím zůstat vzadu, ale Edmund mě drží za ruku a vede mě.
Dojdeme k Aslanovi a Lucy se k němu přidá. Usměje se na mě a já se ukloním. Všichni před ním začneme klečet, než řekne: "Vstaňte, králové a královny Narnie." Peter, Susan a Edmund všichni vstávají, zatímco Kaspian a já zůstáváme klečet. "Všichni z vás." Kaspian vzhlédne. "Nemyslím si, že jsem připraven." Aslan mi pokyne, abych vstala a já to udělala .Obracím svou pozornost ke Kaspianovi. "Právě proto vím, že jsi." Usměji se na něj, když vstává, než za sebou uslyším hudbu.
Několik myší chodí nahoru a nesou Reepicheep na malých nosítkách.
Lucy zalapala po dechu a rychle se pustila do akce. Klečí si vedle něj a dává kapku ze svého srdečného. Všichni čekáme a on se najednou probudí. Posadí se a podívá se na Lucy,
"Ó, děkuji, Vaše Veličenstvo..." Všiml si Aslana a odpoví: "Ach, zdravím Aslane! Je mi velkou ctí být-" Když se pokouší uklonit, zakopne. dopředu a uvědomí si, že mu chybí ocas. "Jsem úplně mimo. Musím toužit po tvé shovívavosti za to, že jsi se objevil tímto neslušným způsobem. Možná o kapku víc?"
Podívá se na Lucy. "Nemyslím si, že to dělá." Reepicheep si povzdechne: "Můžeš to zkusit." Aslan se na něj usměje. "Je ti dobře, Malý." Reepicheep rychle reaguje.
"Přesto, velký králi, lituji, že se musím stáhnout. Neboť ocas je čest a sláva myši."
Aslan odpovídá: "Možná si příliš myslíš o své cti, příteli." Reepicheep se na chvíli zamyslí: "No, není to jen čest. Je to také skvělé pro rovnováhu... a lezení... a uchopování věcí." Aslan se usměje.
Ostatní myši tasí meče a drží je za ocas. "Ať to potěší Vaše veličenstvo, neponeseme hanbu za to, že budeme nosit čest odepřená našemu náčelníkovi."
Aslan se směje. "Ne pro vaši čest, ale pro lásku k vašemu lidu..." Vidím, jak Reepicheepovi narostl ocas a usmívám se jeho reakci.
"Ach, podívej! Děkuji, děkuji, můj pane! Vždy si to budu vážit! Ode dneška to bude sloužit jako velká připomínka mé obrovské pokory." Aslan se zasměje a pak se obrátí k Lucy. "No, kdo je tohle milý malý přítel, o kterém jsi mi toho tolik řekla?" Otočím se a vidím, jak se Trumpkin nervózně rozhlíží. Pomalu přejde a ukloní se před Aslanem. Aslan zařve a Trumpkin se otřese. "Vidíš ho teď?" řekne Lucy. on se podívá dolů. Směju se a podívám se na Edmunda. Otočí se ke mně a usměje se, zatímco mě obtočí kolem ramen.
Aslan se na nás obrátí: „Vidím, že jste se navzájem velmi milovali." Peter a Susan se smějí a Lucy znechuceně vyplázne jazyk: „Mám ho moc ráda, můj pane." Řeknu a Aslan přikývne.

Kaspian poplácá Edmunda po zádech. Podívám se na své šaty a narovnám je. Susan a Lucy jdou ke mně. "Jsi připravena?" obracím se na ně. "
Jsi si jistý, že je to dobrý nápad? Chci říct, že nejsem královna!"
Smějí se a Lucy se usmívá. "Stejně ještě ne." Můj úsměv mizí a otočím se k ní. "Co to má znamenat?" Oba se smějí a můj obličej zrudne. Zavřu oči a vydechnu. "Dobře, jsem rea..." Najednou slyším smích a dveře se otevřou. Je to Kaspian, Peter a Edmund. "Neklepeš?" říká Susan a překříží ruce. Petr se jen zasmál: "No tak, děvčata, berete to věčnost."
Všichni se smáli, ale já jsem se podíval na Edmunda a on se přestal smát. "To jsem si myslel." Pobídl Petra a Kaspiana, aby se přestali smát. "Správně, promiň." říká Kaspian soucitně...

Mína🫶🏻