Two pieces (EDMUND x Y/N)

25. Kapitola

Edmund ke mně přejde a usměje se: "Vypadáš...krásně."
Dívám se na něj se zkříženýma rukama. "Hmm." Projdu kolem něj a vyjdu ven se Susan a Lucy.
Kluci byli těsně za námi.
Dojdeme ke koním a Edmund mi pomůže vstát, než se ke mně připojí. Obejmu mu ruce kolem pasu a zabořím hlavu do jeho ramene. "Myslel jsem, že jsi na mě naštvaná?" Říká sarkasticky. "Ach, neboj se, pořád jsem." Kaspian, nyní na koni, se na nás s úsměvem ohlíží. Nosí korunu. "Připraven?" Peter přikývne a začneme se prodírat jásajícím davem.

Později té noci slyším, jak bije ohňostroj, když jdu do pokoje, ve kterém budu bydlet.
Popřála jsem ostatním dobrou noc a šla jsem po boku Kaspian a Edmunda.
Kaspian se zastavil u dveří a usmál se na mě: "Toto je tvůj pokoj. Je z něj jeden z nejlepších výhledů v celém zámku." Usměju se na něj a on mi otevře dveře. Rozhlížím se kolem sebe a vnímám tu krásu.
Cítím jemný vánek přicházející z otevřeného okna a vidím krajinu.
Bylo to dechberoucí! Otočím se ke Kaspianovi: "Děkuji." Přikývne a začne odcházet. Edmund si odkašlal a já se otočila. Přejdu k němu a chytím ho za ruce. "Uvidíme se ráno." Jeho úsměv mizí a on přikývne, než mi dá pusu na čelo.
Rychle dohoní Kaspian a ten ho ukazuje do svého pokoje.
Dívám se, jak odcházejí, s úsměvem pro sebe. Pak jsem zavřela dveře a šla k oknu. Ohňostroj stále dozníval.
Nakonec jsem se převlékl do noční košile a usnul. Mám pocit, že jsem roky nespal.
Uslyšela jsem klepání na dveře a hned jsem se probudila. "Co..co se děje? Je všechno v pořádku?" říkám a protírám si oči. Dveře se otevřou a jakmile se mé oči zaostří, viděl jsem, že je to Edmund.
Byl celý oblečený a na tváři měl obrovský úsměv. "Můžu jít dovnitř?" Přikývnu a on vejde a zavře za sebou dveře. "Vidím, že sis tak moc potřeboval odpočinout." Říká se smíchem, když jde ke mně. Zívnu, protáhnu se a posadím se. Sedne si přede mnou na postel a přisune a zastřcí mi vlasy za ušcho.

"Všichni se shromáždili. Jsem připraven jít, když budeš." Usměju se na něj a přikývnu. Pomůže mi vstát a já se rozhlédnu po místnosti. "Nemám šaty na sebe." Usměje se a ukáže na modré šaty, které sedí na židli. "Jak se to tam dostalo?"
řeknu a položím ruce v bok. Směje se sám sobě. "Jsi opravdu těžký spáč. Susan to dnes ráno vysadila." Připomenu si, že jí mám poděkovat, a pak Edmund odejde, abych se mohl obléknout.
Vyjdu ven a ostatní na mě čekají. Lucy přiběhne a silně mě obejme. Susan se na mě usměje, když jí děkuji za šaty.
Peter a Kaspian pochválí mé šaty, což ve mně vyvolá úsměv. Peter a Susan vypadají trochu smutně, což mě znepokojuje. Podívám se na Kaspian a zdá se, že je stejně ustaraný jako já.
Stojím před davem lidí, zatímco sourozenci a Kaspian jdou nahoru, aby se přidali k ostatním. Kaspian začal mluvit: "Narnia patří k Narnianům stejně jako k člověku. Vítáni jsou všichni Telmarinové, kteří chtějí zůstat a žít v míru. A pro každého z vás, kdo si přeje, vás Aslan vrátí do domova našich předků."

Telmarský voják odpověděl: "Už to byly generace, co jsme opustili Telmar." Kaspian jen zavrtěl hlavou. "Nemluvíme o Telmaru.
Vaši předkové byli námořní lupiči, piráti najeli na mělčinu na ostrově. Tam našli jeskyni, vzácnou propast, která je sem přivedla z jejich světa, ze stejného světa jako naši králové a královny." Prohlásil Aslan, stojící naproti sourozencům obrací svou pozornost k nim. „To je k tomu ostrov mohu tě vrátit. Je to dobré místo pro každého, kdo chce začít znovu." Následovala pauza a pak prolomil ticho muž, který mě popadl a jehož jméno jsem se naučila být Glozelle. "Půjdu. Přijmu nabídku." Pak se přidala Mirazova žena, která držela své dítě.
"My také." Začnou kráčet vpřed a postaví se před Aslana. "Protože jsi promluvil jako první, bude tvoje budoucnost na tomto světě buďte hodní."
Aslan na ně dýchne a pak se strom za Kaspianem začne kroutit a vytvoří kulatý otvor. Projdou dveřmi a zmizí z dohledu.
Všichni zalakají po dechu a já se podívám na Aslana. "Jak víme, že není vede nás k naší smrti?!" vyhrkl jeden telmarský rolník.
Reepicheep postoupí vpřed a podívá se na Aslana. "Pane, pokud můj příklad může být k něčemu užitečný, vezmu si jedenáct myší, ale bez prodlení." Aslan se místo toho podívá na Petera. a Susan a pak si začínám uvědomovat, proč se zdáli smutní. Peter pak vykročí vpřed: „Půjdeme." Edmund se k němu otočil čelem: „Půjdeme?" Srdce mi začíná klesat. Právě jsem je dostala zpátky." Peter se podívá na své sourozence: "No tak. Naše časy vypršely."
Peter pak přejde ke Kaspianovi a předá mu svůj meč. "Koneckonců, už nás tu opravdu nepotřebujeme." Kaspian bere meč.
"Budu se o to starat až do tvého návratu." Susan zavrtí hlavou. "Obávám se, že to je právě ono... My se nevrátíme."
Dívám se mezi sourozence a cítím, jak se na mě valí vlna smutku. "Nevratíme ?" řekla Lucy zmateně. "Vy dva ještě ano ." Petr říká jak on a hledí mezi Lucy a Edmundem.
Obrátí svou pozornost na Aslana. "Aspoň myslím, že myslí vás dva." Lucy se obrátí na Aslana: "Ale proč? Udělali něco špatně?" Aslan zavrtí hlavou: "Právě naopak, drahá. Ale všechno má svůj čas. Tvůj bratr a sestra se naučili, co mohou z tohoto světa. Teď je čas, aby žili ve svém."
Peter se obrátí na Lucy: "To je v pořádku, Lu. Není to tak, jak jsem si myslel, že to bude, ale je to v pořádku. Jednoho dne to taky uvidíš. Pojď."
Sourozenci se začínají loučit.
Petr se na mě podívá a mávne rukou, abych se k nim přidal. V tu chvíli hystericky pláču.
Otevře náruč a já ho pevně obejmu. "Hej, neboj se Y/N." Utřu si slzy a on se na mě usměje. "Děkuji, že jsi můj přítel. Nikdy na tebe nezapomenu a doufám, že ty nikdy nezapomeneš na mě."
Usměju se na něj a přikývnu, než se znovu obejmeme. Když odchází, stiskne mi ruku. Susan mě zabalí do náruče a objímáme se, nechtěli jsme se pustit. "Byla jsi pro mě jako sestra." řekne Susan, když pustí. Držíme se za ruce, usmíváme se na sebe. "Vždycky si tě budu pamatovat." řeknu a ještě jednou se objímáme. Přejde ke Kaspianovi a všichni ztichnou. "Jsem ráda, že jsem se vrátili." Říká a usměje se na Kaspian. "Přál bych si, abychom spolu měli více času." Susan se zasměje a odpoví: "Stejně by to nikdy nefungovalo." Kaspianův výraz se změnil ve zmatený: "Proč ne?" Susan zavrtí hlavou: "Jsem o 1300 let starší než ty." Trochu se směju a sleduji, jak Susan začíná odcházet. Pak se otočí a políbí Kaspian. Zalapám po dechu a usměju se

Přijde mi to víc smutní psat než to číst
Mína🫶🏻