'Konečně!' říkám si. Pak se obejmou. Lucy odpoví: "Jsem si jistá, že až budu starší, pochopím."
Všichni se smějeme a Edmund říká: "Jsem starší a nemyslím si, že tomu chci rozumět." Susan se podívá mezi nás, "Oh, je to tak?" Než ke mně Edmund stihne dojít, přiběhne ke mně Lucy a obejme mě rukama. "Uvidíme se ještě Lucy."
Říkám, když jsem ji držela a snažil se zadržet slzy. "Nemůžeš jít s námi?" Usměju se na ni, když vzhlédne.
Najednou za mnou promluví Aslan. "Y/N se může rozhodnout odejít, pokud si to přeje, ale musí pochopit, že se nemůže vrátit." Kývnu na Aslana a podívám se na Lucy. "Miluji vás všechny, drahá. Narnia je můj domov a nemyslím si, že jsem připravený odejít. Budu tady a budu čekat na tvůj návrat." Lucy přikývne a přejde ke svým sourozencům, zatímco si utírá slzy.
Edmund ke mně přistoupí a objímáme se.
Držím ho a vzpomínám si, jaké to je, protože vím, že ho možná nějakou dobu neuvidím. Když se odtahujeme, stále mě drží a dotýkáme se čelí. "Vrátím se pro tebe." říká Edmund, než mě políbí.
Drží mě za tvář, když mi po tváři stéká slza. "Ty radši ihned ." Když se odtahujeme, pomalu mi pouští ruce a jde zpátky ke svým sourozencům. Zamávám jim na rozloučenou, něco, o čem jsem si myslela ,že už to nikdy nebudu muset dělat. Tentokrát jsem si uvědomila že všechno bude jinak. Peter a Susan se nevrátí.
Lucy a Edmund ano. Začnou procházet otvorem ve stromu a naposledy se podívají na Narnii, Aslana a mě.
Odešli na dlouhou dobu...
Konec pomalu u to u brečim. Je mi líto když vždycky musí odejít tak moc edmunda miluju a vím jak moc on miluje narnii 🥺❤️
Mína 🫶🏻
ČTEŠ
Two pieces (EDMUND x Y/N)
FantasyEdmund pevensie X čtenář (ty) "Omlouvám se, že jsem uh... přerušil dřív." Můj obličej zrudl a Edmund se zasmál. "Oh, o toho se Petere neboj. Nebylo by to poprvé, co bys něco takového udělal." Po Petrově tváři se rozlil zmatený výraz. "Huh?" S Edmun...
