Sedl si vedle mě a přitáhl si mě k sobě, aby mi mohl zkontrolovat hlavu.
"Není to špatné, takže se neboj. Co se přesně stalo?" Tiše jsem se zasmála a snažila se nezpůsobit si bolest. "Snažila jsem se Lucy pomoct, ale ona spadla na mě a já také." Edmund se snažil potlačit smích. "To je v pořádku, můžeš se smát, je to docela vtipné." Zakroutil hlavou. "Ale byl jsi zraněný. To není vtipné." zahihňala jsem se.
"Tak nějak je." Odešel a vrátil se s látkou, kterou mě držel vzadu na hlavě. Krvácení přestalo, ale pomohlo mi to trochu vyčistit vlasy. Po chvíli se za rohem objevil Petr. Vypadal unaveně, ale přesto se usmál.
"Ahoj Y/N, jsi v pořádku?" Úsměv jsem opětovala. "Nikdy mi nebylo lépe." Přikývl a pak se podíval mezi Edmunda a mě.
" Omlouvám se, že jsem uh... přerušil dřív." Můj obličej zrudl a Edmund se zasmál.
"Oh, o toho se Petere neboj. Nebylo by to poprvé, co bys něco takového udělal." Po Petrově tváři se rozlil zmatený výraz. "Huh?" S Edmundem jsme se zasmáli, než pokrčil rameny a vrátil se do místnosti s Kamenným stolem. Opřela jsem si hlavu o Edmundovo rameno a drželi jsme se za ruce. Nic jsme neřekli, jen jsme tam seděli, spolu.
Hodně krátká kapitola pardon...
Mína🫶🏻
ČTEŠ
Two pieces (EDMUND x Y/N)
FantasyEdmund pevensie X čtenář (ty) "Omlouvám se, že jsem uh... přerušil dřív." Můj obličej zrudl a Edmund se zasmál. "Oh, o toho se Petere neboj. Nebylo by to poprvé, co bys něco takového udělal." Po Petrově tváři se rozlil zmatený výraz. "Huh?" S Edmun...
