Kery

Hodina tance s Vdovou

Kery se zbavila těla a utekla se schovat do svého pokoje, bylo zázrakem že ji nikdo při té likvidaci nenačapal. Hlavu měla plnou zmatených myšlenek, nevěděla co se to stalo, proč se to stalo...a jestli se to nestane zase. Měla to někomu říct? Tonymu? Ten měl už problémů dost, Stevovi? Tomu by musela vysvětlit její pravý důvod proč je v Toweru a taky odhalit pravdu o její fiktivní brigádě, to samé u Bruce, jediní lidé které znala a neměl jí kdo pomoct.

Kery se klepalo tělo, buď z toho stálého šoku nebo z té náhle panické attacky, nebo taky z obojího, chtěla si poklidně užít prázdniny a nejspíše kvůli ní někdo umřel, jenže ona ani nevěděla proč! Kdo ten balík poslal? A co mělo znamenat to číslo? Měl to být odpočet? Čeho? To číslo odpovídalo na 31. Srpna, a očividně se ten den má něco stát, ale další otázka byla co?

,,Slečno, vás srdeční tep se rapidně zvyšuje, mám zavolat pana Starka?'' Zeptal se Jarvis, ale Kery ho neslyšela, její tělo se samo pohlo a mířila někam, ani nevěděla kam, prostě se zastavila až ten adrenalin v krvi vyprchal a ona se zhroutila na místě.

,,Hej hej hej, jsi v pohodě?'' Ženský hlas k ní promluvil a cítila její ruce na svých ramenech, vypadala snad v pořádku? Protože si tak v žádném případě nepřišla.

,,Zkus vnímat jen můj hlas, dobře? Soustřeď se na mě a snaž se hluboka dýchat, jo? Zvládneš to.'' Řekla jí klidně a pomalu na ni mluvila, Kery se snažila uklidnit co nejrychleji to šlo, ale její mozek byl v jednom kole.

Po čase už její dech zpomalil a mozek se taky zastavil, když Kery otevřela oči, přivítaly jí oči rudovlasé Rusky, nebyl to nikdo jiný než Natasha Romannoff.

,,Už dobré?'' Zeptala se s menším úsměvem Natasha, a Kery zrudla, její Bi panick zaútočila, a ještě aby ne, dotýkala se jí ta nejhezčí žena z Avengers.

,,Jo, jo teď už trochu jo, děkuju.''

,, Dobře, tím pádem jsi schopná mi říct kdo jsi a co děláš v téhle tělocvičně.'' Řekla Natasha a Kery se rozhlédla kolem sebe, jak se ocitla zrovna tady, neměla ani zdání.

,,Uhm...no...kdybych řekla že jsem sem přišla uklízet tak by jste mi to nevěřila, že?''

,,Ani kdyby jsi mi řekla že z nebe začly lítat zlatá prasata. Tak mluv.'' Pobídla ji Natasha a sedla si do tureckého sedu, klidně čekala až se Kery rozmluví, nikam nespěchala, protože věděla že jí to řekne, ať už by chtěla nebo ne.

Kery chvíli váhala, ale ta tíha viny z toho že lhala i z toho co se ten den stalo byla větší, než její strach z toho že na její eskapády přijde Tony. Tak se nadechla a začala vyprávět, jak se dostala k Tonymu, proč je u Tonyho, ten šílený nápad se vydávat za uklízečku (který jí zpětné přišel jako ta největší hovadina co mohla vymyslet), to jak málem nechala výbuch out Bruceovi laboratoř, a to jak před ní umřel člověk.

Natasha chvíli jenom mlčela a vstřebávala všechno, co jí Kery řekla, potom vstala ze země a rozešla se k východů z tělocvičny. ,,Musím to říct Tonymu.''

,,Ne!'' Řekla Kery, vyskočila na nohy a chytla Natashu za ruku, ta se jen otočila, vzala Kery za zápěstí, přehodila si ji přes rameno a shodila ji břichem na zem, ruku za kterou ji držela ji dala za záda, a aby byla upřímná, bolelo to.

,,Kery, musíme to Tonymu říct, je to tvůj strýc, myslíš si že to nechá jenom tak? Někdo po tobě jde!''

,,Nechci mu způsobovat problémy.''

,,problémy mu právě způsobíš tím že mu to neřekneš, a nejenom jemu, ale i ostatním.'' Řekla Natasha a po chvíli Kery pustila, ta se přetočila na záda a bolestně si mnula rameno.

,,Nemůžu mu to říct, vyhodil by mě pryč.'' Zaskuhrala když si sedla a podívala se na Rusku před sebou, která na ni hodila jen obočí nahoru.

,,Pokud tě tu Tony dobrovolně nechal být a neposlal tě domů do téhle doby, věř mi, po tomhle co se ti stalo tě tam už nepustí vůbec. Jsi jeho rodina, a Tonymu na rodině záleží, ikdyž to najevo zrovna na přímo nedá.'' Řekla Natasha a myslela to vážně, Tonyho už nějakou dobu znala,a věděla že by ji nikdy neposlal pryč.

,,Hele Kery, neznám tě, nevypadáš jako někdo kdo by si dělal nepřátele, ne úmyslně. Upřímně se divím že tě chce někdo mrtvou, ale je to tak, a pokud se chceš domů vrátit v celku, musíš to Tonymu říct...když ne ty tak to udělám já, protože teď je to i náš problém, jasné?''

Kery si pořád připadala nejistě, věděla že má Natasha pravdu, ale odjakživa byla zvyklá řešit všechny své problémy sama, nikdy jí nikdo s ničím nepomohl, takže věc jako nechat si pomoct byla pro ni stejně neznámá jako Španělština na její škole...nebo jako jídlo ze školní jídelny.

Natasha byla také chvíli zticha a jen pozorovala brunetu před sebou, pak vstala a přešla k zrcadlo, kde byla oporná tyč a o kterou se začala protahovat. ,,Dělala jsi někdy balet?''

,,Cože?'' Řekla Kery překvapeně, ona reálně byla v depresi z toho že kvůli ní někdo umřel, nějaký magor po ní z neznámého důvodu jde a chce ji asi taky mrtvou, a právě se jí ex-ruská nájemná vražedkyně co pracovala i jako agentka v S.H.I.E.L.D.U zeptala, jestli umí balet? Co je s těma lidma? Bruce vyrábí z nudy bomby a Natasha baletuje...

,,Balet mi pomáhá nemyslet na věci co mě tíží, díky baletu se pak cítím lehčí.'' Řekla, třemi skoky s otočkami ve vzduchu k ní jako laň přihopsala a podala jí ruku, aby ji vytáhla na nohy.

,,Pojď, ukážu ti jak na to.''

A tak spolu nějakou dobu zkoušely balet, a Kery to kupodivu...absolutně nešlo. Několik let chodila na atletiku a dokonce ji dělala i závodně, ale balet bylo něco co absolutně její tělo a gravitace nedokázala zvládnout. Byly to těžké pády, několikrát si málem vykloubila nohy ikdyž měla Hypermobilitu kloubů, a Natasha se ještě nikdy nepotkala s tak nešikovným člověkem, jako byla Kery.

,,Dobře, konec legrace...jseš teď víc klidnější?'' Zeptala se Kery Natasha. Kery jenom přikývla, ale pořád byla nervózní, byla u Tonyho teprve pár dní a už se jí děly takové šílené věci, jak to Tony vezme, to už bylo něco, co měla zjistit za malý okamžik.