Kery

Výbušná Helikoptéra a balíček

Na to že byl začátek Července tak pršelo jako z konve, Kery se znuděně procházela po nějakém patře, do kterého náhodně vjela, a dívala se kolem. Byly tam samé laboratoře, to ji nebavilo, měla v plánu že si zajde do města, protože v New Yorku ještě nikdy nebyla, ale zkazil jí to ten dementní déšť, jako halo? Je Červenec, ne Říjen!

Jenže jedna laboratoř ji nějakým záhadným způsobem zaujala, všude byly nějaké lahvičky s tekutinami a veliká tabule popsaná neznámým jazykem, co si říkala Chemie...to prostě musela jít prozkoumat!

Opatrně vešla do laboratoře a dívala se kolem sebe, kolem to bublalo, šumělo, divně syčelo a měla pocit že kolem ní proběhl zmutovaný pavouk.

,,Omlouvám se, toto je soukromá laboratoř.'' Přišel do laboratoře člověk, kterému všechny ty výtvory patřily, Kery se otočila a spatřila Hulka...ne jako Hulka, ale jeho lidskou a docela příjemnější podobu.

,,Ehm, pardon, nemohla jsem si pomoct.'' Řekla Kery a odstoupila od stolu, u kterého stála...samozřejmě to by nebylo to pravé drámo aby se něco nestalo že? Kery omylem totiž zakopla o židli, která byla za ní, jak se rozmáchla rukama, aby udržela balanc, převrhla celý obsah jedné lahve do druhé, ta vybublala, vyjela do takové té divné točité trubky, ten obsah se vylil do další nádoby, která se zbarvila do divné černo-červené barvy, co vydala divný zvuk připomínající helikoptéru, rozvířilo se to a nakonec vybuchlo.

Kery se jenom s vyděšeným výrazem dívala na to co způsobila, pak pomalu na Bruce, stojícího u dveří, a už se připravovala na vyhazov ze své fiktivní brigády a loučila se se svým životem. Jenže překvapení bylo to, že Bruce nevypadal naštvaně, vypadal...šokovaně?

,,Jak...jak jsi to udělala?'' Zeptal se Bruce, přistoupil k nádobě, která vybuchla a se zájmem házel pohled z nádoby na Kery.

,,Uhm...no pokud jste se dobře díval, což doufám že ano, byla to nehoda, prosím nechoďte za Tonym! Ještě mě vyhodí a já pak budu muset bloudit sama samotinká v New Yorku a někdo mě okrade o Burito co si koupím až budu v tom dešti chodit jako Bludný Holanďan!''

,,Ne neboj se, já za nikým nepůjdu, to se neboj, popravdě jsem ti vděčný.'' Řekl Bruce s malým nervózním úsměvem a Kery se zasekla ve svém zběsilém mozkovém zkratu, vážně teď řekl že je někdo vděčný za její nešikovnost? To bylo poprvé a upřímně i nečekané.

,,Počkat, cože?''

,,No, i já jsem překvapený jako ty, ale nikdy by mě nenapadlo že k tomu, čeho jsem chtěl dosáhnout, bude stačit pouhá voda s citrónem. Děkuju ti, ehm...''

Podíval se na Kery a čekal, až se mu představí, Kery byla tak trochu pořád v šoku co se stalo, a malinko ohluchlá, jelikož stála moc blízko tomu výbuchu.

,,Jo, Kery.''

,,Kery, jasně, no děkuju ti, teď vím kde jsem pořád dělal chybu, ikdyž by mě to vážně nikdy nenapadlo, voda s citrónem, to je tak bizarní až je to geniální, skutečně.'' Poděkoval jí ještě jednou Bruce.

,,Počkat, co dělala voda s citronem v chemické nádobě? A na čem jste to pracoval?''

,,No, udělal jsem si do džbánu vodu s citronem ale zapomněl jsem si vzít sklenici, tak jsem použil jednu chemickou baňku, a to na čem jsem pracoval, byla čistě práce z nudy, poslední dobou nemám nic na práci ani na výzkum, tak jsem si z nudy...no...chtěl zkusit vytvořit výbušnou směs.''

Bruce si asi uvědomil jak psychopaticky to nahlas znělo, tak se pouze nervózně zasmál a začal uklízet střepy, co byly všude kolem, Kery mu okamžitě pomohla, přeci jen to kvůli ní vznikl ten nepořádek.