Kery

Mít rád, nemít rád

Kery ležela na své posteli, kreslila si do svého skicu nějaké malůvky, a snažila se odignorovat svět okolo sebe pomocí hlasité hudby ve svých sluchátkách, nevšímající si jak někdo klepe na její dveře.

,,Kery? Spíš?'' Nakoukl Bucky do jejího pokoje, a spatřil ji jak se soustředí na svou kresbu před ní, neviděl co to kreslila, protože to měla zakryté. Bucky došel k ní a začal se dožadovat její pozornosti.

,,Hej Kery, sundej si ty špunty a poslouchej mě na moment.'' Šťouchl ji do ramene Bucky, naklánějící se nad ní. Kery si sundala sluchátka a položila se na stranu, schovávající svůj výtvor předtím než si ho stihl více prohlédnout.

,,Co potřebuješ? To už je večeře?'' Zeptala se, podívala se na hodiny na svém mobilu a když si všimla že byly teprve tři odpoledne, nechápavě se podívala na Buckyho proč ji vyrušuje.

,,Budeš tady na chvíli s Brucem sama, protože jedu na Ministerstvo vyřídit moje přiřazení k programu Avengers.''

,,To už je dneska? Super! Takže už budeš oficiálně jeden z nich!'' Řekla Kery nadšeně. Měla takovou radost, protože pokud by ti vyšlo, Buckymu by vymazali trestní rejstřík a začal by nanovo, s čistým štítem, a ona věděla že to je to co Bucky potřeboval.

,,Nojo, je to dneska, Steve s Tonym už tam na mě čekají, Nat s Clintem museli na misi a Thor zas na Asgard, takže tě tu pohlídá Bruce. Poprosil mě abych tě za ním poslal, něco ohledně nějaké výbušné helikoptéry nebo co.''

Pokrčil Bucky rameny a pozoroval drobnou brunetku jak si uklízí svoje věci do šuplíku, Buckyho hrozně zajímalo co to tam tak mohla kreslit, ale nechtěl být vlezlý.

,,Tak dobře, budu na tebe myslet ať to vyjde.''

,,To jako že na mě jinak nemyslíš?'' Řekl Bucky a uchechtl se když viděl jak Kery přetočila očima a objala ho, on objetí oplatil.

,,Neboj, všechno dobře dopadne, já se zase vrátím.'' Vydechl a opřel si bradu o temeno její hlavy, měl pocit jakoby ho její aura uklidňovala a nechala vymizet všechny strasti pryč.

Věděl že bylo špatné se tak cítit, ale přesto tomu nemohl zabránit...

,,Já vím, věřím ti.'' Řekla, odtáhla se a zadívali se navzájem do očí. Bylo to jak když zamrzl čas, byl to okamžik, a byl jen jejich. Buckymu se rozbušilo srdce, jeho hlava byla zase jako v mlze, měl hrozně nutnou potřebu se naklonit blíž, aby mohl zakusit ty nádherné rty brunetky před ním.

,,No ehm...já už asi půjdu za tím Brucem, drž se.'' Řekla Kery když se od něj odtáhla a rychlým krokem odešla pryč. Bucky v ten moment jako kdyby procitl, zmateně zamrkal, zase to cítil, tu mlhu v jeho hlavě, a pocity, které nebyly jeho...nebo byly? Nechápal.

A tak ani Kery, která se za nejbližším rohem opřela o stěnu a vydýchávala celý ten okamžik, snažící se zahnat růž na jejích tvářích a silně bušící srdce. Myšlenky na něj byly každý den častější a ona už měla o něm dokonce i sny, cítila se jako nějaká naivní puberťačka, ikdyž ona byla stále v pubertě.

Raději se rozešla do laboratoří za jejím oblíbeným doktorem, aby se naučila nějaké nové věci, a taky se snažit zapomenout na ty pocity, které každým dnem sílily.

____________________

,,Vidíš? A proto nikdy tyhle dvě sloučeniny nemíchej.'' Řekl Bruce když si Kery omývala svůj začmouděný obličej u umyvadla, zatímco Bruce uklízel zbytky střepů jako pozůstatek bývalé nádoby.

,,Uh-huh, to je super kdyby jsi mi to řekl dvě sekundy předtím než jsem to tam nalila.'' Převrátila oči Kery, a snažila se dát tu špínu dolů, drželo to na ní jak pijavice, kterou kdysi měla na noze.