Kery

Epilog

31. Sprna 2023, Rusko

Bylo sychravo. Hustá sněhová vánice udeřila v místech, kde se Kery najednou ocitla. Nechápala to, před chvílí stála na základně s Morganou, bojovaly, a z ničeho nic byla na tom stejném místě kde místo velkolepé a moderní budovy stála jen opuštěný komplex plný sutin.

Kery tam nemohla stát dlouho, bůh věděl kdy ta bouře přestane, tak se bez jakéhokoliv většího ohlížení otočila a rozešla se nějakým směrem.

Vánice jí to rozhodně neulehčovala. Byla jí zima, ačkoliv na sobě měla teplé oblečení vyrobené přímo pro ni na mise v takových podmínkách, ale neviděla ani na metr před sebou. Zimou jí cvakaly zuby, myslela že tam umře pokud rychle nenajde nějaký přístřešek nebo jeskyni.

Pak ale o něco zakopla a spadla do sněhu. Ten pád sám o sobě nebyl špatný,. problém bylo že to co měla na sobě byly jediné kusy oblečení co na sobě měla, a pokud by onemocněla na podchlazení, věděla že nejbližší civilizace byla až několik set kilometrů daleko, do té doby by opravdu umřela.

Když se Kery podívala na to o co zakopla, zahlédla polovičně pohřbené tělo tělo ve sněhu, ze kterého čouhalo pár rudých vlasů. Když zkusila dech té dívky o kterou zakopla, ulevilo se jí že ještě žila. Rozhlédla se kolem sebe, jestli by něco nebo někoho dalšího nezahlédla, ale bylo to jako kdyby se slepý snažil číst papírovou knihu. Nemožné.

,,No holka, zdá se že budeš moje společnost. Poděkovat mi můžeš jakmile budeš schopna komunikace.'' Řekla si pro sebe Kery, vzala dívku kolem ramen a vydala se pryč, směrem do neznáma.

Po dvou neúnosných hodinách, kdy se ta vánice s každou další minutou zhoršovala a zhoršovala tak moc, že Kery už necítila ani to jestli má pořád své vlasy na hlavě, zahlédla opuštěný dřevěný srub. Kery si v duchu pogratulovala že to našla a i se stále bezvládnou dívkou se začala rychleji šoupat k domku, co jí její zmrzlé svaly dovolovaly.

Nakonec, když otevřela dveře, ucítila pocit blaženosti, sice byla i vevnitř zima, ale ta myšlenka toho že nebxla venku do ní vlila krásný pocit tepla. Dívku položila na něco co mělo připomínat postel, což spíše vypadalo jako dřevěné prkno se starým ošuntělým polštářem a děravou dekou, zatímco ona založila oheň ze suchých plesnivých klacků které ležely u krbu.

Kery se ze široka usmála, Louis jí vždy říkal že nedokáže ani dát vařit vodu do hrnce, kdyby ji teď viděl že sama zvládla založit oheň, a úmyslně, nevěřil by tomu i kdyby to viděl. Vzpomínka na Louise jí asi dala zabrat hodně dlouho, protože uslyšela za sebou pohyb a zasténání.

Okamžitě se otočila a postavila se, dívka kterou před tím našla venku teď už seděla na provizorní posteli, jednou rukou se opírala o prkno a druhou se držela za hlavu. Kery se k ní nepřibližovala, neznala ji ale byla to jediná živá osoba široko daleko, pokud by jí měl někdo říct co se stalo, tak to byla ta cizinka.

,,Co seš zač? Pro svůj jsi mě zachránila?'' Zeptala se, ovšem po Rusky, asi si neuvědomila že to ani Ruska být nemusí. Ještě že Kery brala hodiny Ruštiny s Chrisem, jinak by jí rozuměla stejně dobře jako Čech Maďarům.

,,Sobecké důvody, byla by jsi mi jedno kdybych tě nepotřebovala. Kdo jsem není podstatné, podstatné spíše je, kdo jsi ty a co se to tady sakra stalo?'' Zeptala se Kery, skřížila ruce na hrudi.

Dívka se uchechtla a párkrát zamrkala, podívala se na ni s ironickým úšklebkem.

,,Páni, buď jsi žila celou dobu pod kamenem nebo jsi jen hloupá a nezajímáš se o informace. Pokud nevíš že svět teď ovládá ta magorka a její zmagořený dětičky, tak jsi na tom hůř než by mělo být zdravý.''

Morgana. Blesko Kery okamžitě hlavou, ten popis by na ni i seděl.

,,Ovládla svět? O čem to mluvíš? Avengers by to nikdy nedovolili.''

Odvětila Kery, a dívka se znovu Uchechtla.

,,Ty fakt nic nevíš co? Avengers už asi pět let nejsou. Morgana je smetla v prach, jako zbytek hrdinů. Teď není nikdo jiný než ona a její nadpřirozené dětičky. Jsme v dobách temna holka.''

Kery chvíli přemýšlela, pokud to co říkala byla pravda, tak Morgana dosáhla toho co chtěla Kery zastavit.

,,Jsem Kery...Kery Noceda, a ty jsi?''

Představila se Kery a čekala na odpověď. Zrzka si jen upravila vlasy a vstala, prohlížející si Kery od vrchu až dolů s přikrčeným obočím.

,,Máš podobný hadry co elita M, nejsi náhodou od nich?''

,,Tvoje jméno. Je slušnost se představit když to někdo udělá tobě, to tě doma neučili?'' Řekla otráveně Kery. Nelíbila se jí ta všímavost té holky, ale pokud potřebovala spojence, někdo kdo zní že Morganu nenávidí se jí hodil.

Dívka chvíli mlčela, než k ní natáhla ruku.

,,Jsem Arina Vostokoff, a snažím se sehnat tým na záchranu světa.''
______________________

Takže, po sedmi měsících kdy jsem začala psát tuto šílenost jsme u poslední kapitoly. To ale neznamená že jsem skončila, nenene vážení, Keryn příběh zdaleka neskončil. Přátelé, ráda bych vám oznámila že Kery bude mít pokračování pod názvem Generation M.

Rovnou bych mohla i oznámit že bude i třetí díl, s názvem Saviors.

Druhý díl, Generation M, se bude odehrávat dva roky po rozdělení Kery a Avengers, bude hlavně o jejím životě s její rodinou, o tom co všechno se změnilo, a jaké lži a tajnosti objeví o své matce a jejích záměrech.

Třetí díl se bude odehrávat pět let po Infinity war, epilog asi říká vše o čem tento díl bude.

Ještě nevím kdy to začnu psát, chtěla bych si na chvíli dát od psaní pauzu a načerpat síly na to pokračovat. Snad to pochopíte.

Tak já se s vámi pro tentokrát loučím, snad se brzy setkáme u Generation M. Zatím se mějte.

-Kery