Kery

Výlet s Iron Manem

Kery stála u dveří, které měly být správně zavřené, ale jak to tak bývá, malé děti jsou občas superlidi když jsou zvědavé, takže ač jí byly dva roky, nějakým záhadným způsobem dokázala dveře do ložnice pootevřít, aby slyšela o čem se její rodiče baví.

,,Morgano prosím, ještě to můžeme vyřešit, jen mi řekni co jsem udělal špatně.'' Žadonil William, její otec, který vydával věci z kufru, do kterého je dávala zase zpět její matka.

Ona žena na to ovšem nic neřekla, s kamennou tváří si zabalila poslední oblečení, vzala madlo kufru a vydala se pryč z místnosti. Když dveře otevřela, malou Kery omylem odhodila a ta spadla na zem, ovšem to jí nijak nevadilo, protože když spatřila svou mámu, s úsměvem k ní natáhla své ručičky a zažvatlala.

Morgana na ni pouze znechuceně pohlédla, prošla kolem ní a odešla z jejich domu, z jejího života, v ten den její otec spálil všechno co připomínalo jeho život s Morganou, ženou co bez jediného slova vše opustila.

Kery se s trhnutím probrala, dívala se do stropu a snažila se zklidnit svůj zběsilý dech. Tenhle typ snů se jí nezdál už dlouho, měla za to že už to pominulo, zřejmě se spletla.

Podívala se na svůj mobil, který ukazoval čtyři hodiny ráno, Kery s povzdechnutím
zavřela unaveně oči, spala jenom dvě hodiny, s takovou se její mozek začne užírat až v té hlavě bude mít prázdno, a při té myšlence se uchechtla.

Vylezla z postele, obula si své žraločí bačkůrky a vydala se na procházku po Toweru, její první zastávka byla kuchyň, cíl, dostat do sebe kafe. Jaké pro ni bylo překvapení že tam narazila na svého milovaného strejdu Příhodu.

,,Čau, co tak brzo vzhůru?'' Zeptal se Tony když si jí všiml, upil ze svého hrnku s kafem. Kery jen pokrčila rameny a přešla ke kávovaru, namačkala si tam Cappuccino a pokrčila rameny.

,,Špatný spánek, ty?''

,,Heh, žádný spánek, řeknu ti to takhle.'' Ušklíbl se Tony, Kery se zmateně zamračila a když kávovar zapípal, vzala si svůj hrnek a sedla si vedle něj ke stolu.

,,Vážně se nechceš jít prospat? Vypadáš jak smrtka.'' Řekla Kery starostlivě, viděla na něm že už nějakou dobu nespal, a to jí dělalo starost, jasný ani ona neměla nejzdravější spací režim, ale aspoň nějaký měla.

,,Nah, to bude dobrý, někdo to tu přece musí hlídat, víš, kdyby tě zase někdo přišel poctít svou smrtonosnou návštěvou.'' Snažil se tu situaci odlehčit, ale upřímně řečeno, měl strach že se to zase stane, bylo to už deset dní co Kery došel ten balík a smrt toho poslíčka ho stále mučila, kolik lidí ještě musí umřít, než přijde řada na Kery?

,,Ty...ty jsi vzhůru protože to tu hlídáš?'' Řekla lehce překvapeně, tuhle odpověď nečekala, myslela že třeba celé večery dělá v dílně nebo třeba chlastá, ale toto vážně ne.

,,Jo, ale ne jen já, střídáme se, stejně jako u tvého hlídání...a mám pocit že tě mám dneska dokonce na starost já.'' Zamyslel se Tony, a pořádně si holčinu před sebou prohlédl, moc času s ní nestrávil protože měl moc práce, ale až teď si všiml že jisté rysy ve tváři mají podobné, hlavně oba dva momentálně vypadali že nespali asi celý život.

,,Hele, zdá se že tyhle prázdniny budou o hubu a pořádně sis je neužila, ikdyž je skoro polovina července, nikde jsi za ty dva týdny co tu jsi nebyla, je na čase to změnit. Jdi se nachystat, setkáme se v garážích.'' Řekl Tony, vstal a nechal zmatenou Kery za sebou, ony tam byly nějaké garáže?

Po nějaké době příprav, kdy se Kery nedokázala rozhodnout co si obleče a trvalo jí to až abnormálně dlouho, konečně dorazila do garáže, kde na ni čekal Tony.